tag:blogger.com,1999:blog-55802462024-03-13T00:31:29.408-07:00புழைக்கடைப் பக்கம்ஒரு புலம்பெயர்ந்த அமெரிக்கத் தமிழனின் எண்ணங்கள்மணி மு. மணிவண்ணன்http://www.blogger.com/profile/18309027434715577823noreply@blogger.comBlogger88125tag:blogger.com,1999:blog-5580246.post-21155081749788903692024-02-07T02:45:00.000-08:002024-02-07T02:45:16.175-08:00தமிழ்நடை பற்றிய என் எண்ணங்கள் வட அமெரிக்கத் திங்களிதழ் தென்றலில் நான் 2002 முதல் 2006 வரை ஆசிரியராக இருந்தபோது சில சமயங்களில் ஆசிரியருக்குக் கடிதங்கள் பகுதிக்கு வரும் கடிதங்களுக்குப் பொதுவில் விடையளிப்போம். தென்றலின் தமிழ்நடை பற்றிய இந்தக் கட்டுரை அப்ப்படி எழுதியதுதான். இந்தக் கட்டுரையை 2003 இல் எழுதினேன். 20 ஆண்டுகள் கழித்து அதில் எழுதிய கருத்துகளைப் பற்றி உங்கள் பார்வையைப் பகிருங்கள்.<p>
********************************<p><br>
வாசகர்கள் தென்றலைப் பற்றி கடிதங்களிலும், தொலைபேசி மூலமாகவும், நேரிலும் தெரிவிக்கும்
கருத்துகளை ஆசிரியர் குழுவினர் ஆர்வத்துடன் கவனித்து வருகிறோம். "வட அமெரிக்காவில்
நல்ல தரமான தமிழ் மாத இதழ், அதிலும் இலவசமாகக் கிடைக்கிறதே!" என்று வியந்து,
பாராட்டி எழுதியிருப்போர் பலர். அதே போல், ஒரு பக்கம் விடாமல் எல்லா வற்றையும் படித்துப்
பார்த்து நிறை குறைகளைச் சுட்டிக் காட்டிக் கடிதம் எழுதும் வாசகர்களின் எண்ணிக்கையும்
கூடி வருகிறது. தங்கள் நேரத்தைச் செலவிட்டு அக்கறையுடன் எங்களுக்குக் கடிதம் எழுதும்
வாசகர்களுக்கு எங்கள் மனமார்ந்த நன்றி.<p><br><br><div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjRQct9Jdnq2qVOVMUOpVxlrW-ioKITG6-dncU7mFtWEV67kJHbR4WF3k1FEfXAjSOh_W7ftBa6QtjcmlK6ThxZhJjpdu8OdHjp2A4XbQMWi4DKX1sQY12yN8YxrdEUfAH2ncS06HxDv2hag49skiE7icDVxkEhZx_8e3hhV6JFbMcHwun16SCm/s960/%E0%AE%A4%E0%AF%86%E0%AE%A9%E0%AF%8D%E0%AE%B1%E0%AE%B2%E0%AF%8D%20%E0%AE%A4%E0%AE%AE%E0%AE%BF%E0%AE%B4%E0%AF%8D%E0%AE%A8%E0%AE%9F%E0%AF%88%201.jpg" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; "><img alt="" border="0" height="400" data-original-height="960" data-original-width="600" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjRQct9Jdnq2qVOVMUOpVxlrW-ioKITG6-dncU7mFtWEV67kJHbR4WF3k1FEfXAjSOh_W7ftBa6QtjcmlK6ThxZhJjpdu8OdHjp2A4XbQMWi4DKX1sQY12yN8YxrdEUfAH2ncS06HxDv2hag49skiE7icDVxkEhZx_8e3hhV6JFbMcHwun16SCm/s400/%E0%AE%A4%E0%AF%86%E0%AE%A9%E0%AF%8D%E0%AE%B1%E0%AE%B2%E0%AF%8D%20%E0%AE%A4%E0%AE%AE%E0%AE%BF%E0%AE%B4%E0%AF%8D%E0%AE%A8%E0%AE%9F%E0%AF%88%201.jpg"/></a></div><div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjoIie81uy0NRQePyloSnOMKUaE_YMFXxXX5AQ02blAqMyzaSDX1PBuCGtQzZQNX79zdMGcP2lQShlm9i7wZDX_DrDotTd9LfLrYS0rsv4fKXxDMqUt163_-miAEPkNa-IBB0fZ0A1Kx4RoQHw4RcOQ1gUPOMCT6MDOG_5wGox7riR-oFfNI64Z/s2048/%E0%AE%A4%E0%AF%86%E0%AE%A9%E0%AF%8D%E0%AE%B1%E0%AE%B2%E0%AF%8D%20%E0%AE%A4%E0%AE%AE%E0%AE%BF%E0%AE%B4%E0%AF%8D%E0%AE%A8%E0%AE%9F%E0%AF%88%202.jpg" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; "><img alt="" border="0" height="400" data-original-height="2048" data-original-width="1037" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjoIie81uy0NRQePyloSnOMKUaE_YMFXxXX5AQ02blAqMyzaSDX1PBuCGtQzZQNX79zdMGcP2lQShlm9i7wZDX_DrDotTd9LfLrYS0rsv4fKXxDMqUt163_-miAEPkNa-IBB0fZ0A1Kx4RoQHw4RcOQ1gUPOMCT6MDOG_5wGox7riR-oFfNI64Z/s400/%E0%AE%A4%E0%AF%86%E0%AE%A9%E0%AF%8D%E0%AE%B1%E0%AE%B2%E0%AF%8D%20%E0%AE%A4%E0%AE%AE%E0%AE%BF%E0%AE%B4%E0%AF%8D%E0%AE%A8%E0%AE%9F%E0%AF%88%202.jpg"/></a></div><br><br>
சில கடிதங்களைப் படிக்கும்போது "ஹையா, அதுதான், அதேதான்!" என்று குழந்தைகளைப் போன்ற
குதூகலத்துடன் குதிக்கத் தோன்றும். ''தென்றலின் 'நிகழ்வுகள்' பகுதி அமெரிக்காவுக் குக்
குடிபெயர்ந்த தமிழர்களின் கலாசாரத்தின் கண்ணாடி', என்று சாரடோகா வாசகர் அம்பா ராகவன்
எழுதிய கடிதம் (·பெப். '03) அந்த வகையில் சேர்ந்தது. சில கடிதங்களைப் படிக்கும் போது,
"அம்மாடி, இவ்வளவு பெரிய எதிர்பார்ப்புகளை நம்மால் நிறைவேற்ற முடியுமா!" என்று
மலைக்கத் தோன்றும். "அமெரிக்கத் தமிழர்களின் பண்பாட்டு முதிர்ச்சியின் அடையாளமாகத்
தென்றலைக் கருதுகிறோம்", என்று அட்லாண்டா தமிழறிஞர் பெரியண்ணன் சந்திரசேகரன் (மார்ச்
'03) போற்றும் போது இரண்டே வயதான தென்றல் எட்ட வேண்டிய மலையுச்சியைக் காட்டுவதாகக்
கொள்கிறோம்.<p><br>
சில கடிதங்கள் "நறுக், நறுக்" என்று உச்சந்தலையில் கொட்டுவது போல் இருக்கும். "தென்றலின்
ஒவ்வொரு எழுத்தும் வாசகர்களுக்கு உபயோகமாக இருக்க வேண்டும்", என்ற குறிக்கோளை மார்ச்
மாதத்தில் முன் வைத்த வாசகர் அட்லாண்டா ராஜன், மறு மாதமே தென்றல் தமிழ் நடையில் குறை
காண்கிறார். 'சில எழுத்தாளர்கள் தங்களுக்கு உள்ள தமிழ்த் திறமையைக் காட்ட எழுதுகிறார்கள்'
என்று குற்றம் சாட்டுகிறார். அவர்கள் படைப்புகளில் வரும் இராமன், இலக்குவன், தொன்மை போன்ற
வார்த்தைகளுக்குரிய அர்த்தம் வாசகர்களுக்குப் புரிவதில்லை, அவர்கள் ரசிப்பதில்லை என்கிறார்.
"நடைமுறையில் இருக்கும் வார்த்தைகளை உப யோகியுங்கள். மக்களுக்குச் சுலபமாகப் புரியக்
கூடிய சொற்களை உபயோகியுங்கள்" என்று அறிவுறுத்துகிறார்.<p><br>
பாஞ்சாலி சபதத்தின் முன்னுரையில் மகாகவி பாரதி "எளிய பதங்கள், எளிய நடை, எளிதில்
அறிந்து கொள்ளக்கூடிய சந்தம், பொது ஜனங்கள் விரும்பும் மெட்டு இவற்றினையுடைய
காவியமொன்று தற்காலத்திலே செய்து தருவோன் நமது தாய்மொழிக்குப் புதிய உயிர்
தருவோனாகின்றான். ஓரிரண்டு வருஷத்து நூற்பழக்கமுள்ள தமிழ் மக்கள் எல்லோருக்கும் நன்கு
பொருள் விளங்கும்படி எழுதுவதுடன், காவியத்துக்குள்ள நயங்கள் குறைவுபடாமலும் நடத்துதல்
வேண்டும்", என்று எழுதியது தற்காலத் தமிழ் இலக்கிய உலகத்துக்கு வேதவாக்கு. எது எளிமை,
எது மொழிக்குப் புத்துயிர் கொடுக்கிறது, எது கொச்சைப் படுத்துகிறது என்பதில் தான்
கருத்து வேறுபாடுகள் உள்ளன. "தொன்மை" என்ற சொல்லையே எடுத்துக் கொள்வோமே! அது "தொல்"
என்ற வேர்ச்சொல்லில் இருந்து பிறந்தது. மிகப் பழமையானது என்ற பொருள் கொண்டது. இன்றும்
வழக்கில் இருக்கும் சொல். தொல்காப்பியம் என்ற மிகப் பழமையான தமிழ் நூலின் பெயரில்
இருக்கிறது. "தொன்று தொட்டு" என்ற மரபுத் தொடரில் இருக்கிறது. தொல்பழங்காலம், தொல்
பொருள் ஆராய்ச்சி என்ற சொற்களில் இருக்கிறது. தொல்லுலகு, தொல்லிசைக் காவியங்கள், தொல்சீர்
மறக்குலம், தொல்புவி என்று பாரதியின் பாடல்களில் விரவிக் கிடக்கிறது. அதே போல் இராமன்,
இலக்குவன், இராவணன் என்ற பெயர்களும் கவிச்சக்கரவர்த்தி கம்பரின் ராமாயணத்தி லிருந்து
நமக்கு வந்த கொடை. மகாகவி பாரதி மட்டும் சளைத்தவனா என்ன? பாஞ்சாலி சபதத்தில், தருமன்,
கருணன், அருச்சுனன், யுதிட்டிரன், திரிதராட்டிரன், திட்டத்துய்மன் என்று வடமொழிப்
பெயர்களை எளிமைப்படுத்துகிறான்.<p><br>
ஆனால், பாரதியின் எளிய தமிழ் நடையையே இன்று புலவர் தமிழ் நடையாகக் கருதும் நிலைக்கு
வந்திருக்கிறோமோ? 'மக்களுக்குப் புரியும் வகையில் எழுதுங்கள்' என்ற அறிவுரையை
ஏற்கிறோம். அதே நேரத்தில், சமூகப் பொறுப்புள்ள இலக்கிய இதழின் ஆசிரியர்கள் மொழியை
எளிமைப்படுத்துவதன் எல்லைகளைக் கருத்தில் கொள்ள வேண்டி யிருக்கிறது. தமிழில் மேடை நடை,
இலக்கிய நடை, இதழியல் நடை, கொச்சை நடை, வட்டார வழக்கு, ஆங்கிலம் கலந்த தமிங்கில நடை,
திரைப்பட நடை என்று பல நடைகள். "என் மனைவி எங்கள் பையனுக்கு விளையாட்டுக் காட்டப்
பூங்காவுக்கு அழைத்துப் போயிருக்கிறாள்", என்று இலக்கியத் தமிழில் எழுதுவதை "என் வை·ப்
எங்க சன்னை எண்டர்டெயின் பண்ண பார்க்குக்குப் போயிருக்கா", என்று தமிங்கிலத்தில் எழுதலாம்.
இந்த இரண்டில் எது தென்றல் இதழுக்குப் பொருத்தம்?<p><br>
"ஆறாம்திணை" என்ற அற்புதமான வலையிதழிலிருந்து பிறந்தது தென்றல். ஆறாம் திணையின்
இலக்கிய நடையின் தாக்கத்தைத் தென்றலின் தலையங்கத்திலிருந்து புழைக்கடைப் பக்கம் வரை,
சமையல் குறிப்புகளில் இருந்து நிகழ்வுகள் வரை காணலாம். அமெரிக்கத் தமிழர்கள் நன்கு
படித்தவர்கள். தமிழில் ஓரளவுக்காவது பயிற்சி உள்ளவர்கள். நல்ல தமிழில் எழுதுவார்கள்,
படிப்பார்கள் என்ற நம்பிக்கை எங்களுக்கு இருக்கிறது. வெறும் பொழுதுபோக்கை மட்டும்
எதிர்பார்ப்பவர்களுக்கு பல தமிழ்ப்பத்திரிகைகள் வலையிலும், கடையிலும் கிடைக்கின்றன.
ஆனால், குடிபுகுந்த நாட்டிலும் தம் மரபு, பண்பாடு, கலை, இலக்கியம், மொழி இவற்றைப்
போற்றி வரும் வாசகர்களுக்குத் தேவையான அறிவார்ந்த சிற்றிதழ்கள் அரியவை. அதிலும், தம்
வாழ்க்கைக்கும், தமிழ் பேசும் ஏனைய உலகத் தமிழர்களுக்கும் பாலமாய் அமைந்திருக்கும் இதழ்கள்
வெகு சிலவே. ஆங்கிலத்தில் நியூ யார்க்கர், அட்லாண்டிக் மன்த்லி, மற்றும் நியூ யார்க் டைம்ஸ்
போன்ற நாளேடுகளின் ஞாயிறு சிறப்பிதழ் போன்ற தரமான இதழ்களைப் படித்துப் பழக்கப்பட்ட
அமெரிக்கத் தமிழர்களுக்கு நல்ல தரமான தமிழ் இதழைத் தருவது எங்கள் நோக்கம்.<p><br>
தற்காலத் தமிழின் சிறந்த இலக்கியப் படைப்புகளை அறிமுகப்படுத்துகிறோம். நேர்முகம்
பகுதியில் அமெரிக்காவில் சாதனை படைக்கும் இந்திய அமெரிக்கர்களின் சிந்தனைகளை
மட்டுமல்லாமல், அமெரிக்காவுக்கு வருகை தரும் இலக்கியவாதிகள், தொழிலதிபர்கள், அறிஞர்கள்
சிந்தனைகளையும் வாசகர்களுக்குக் கொண்டு வருகிறோம். "நிகழ்வுகள்" பகுதி மூலம் அமெரிக்கத்
தமிழர்களின் பண்பாடு, கலை, இலக்கியம் தொடர்பான நிகழ்ச்சிகளைப் பதிவு செய்கிறோம்.
திறமையுள்ள சமையல் கலைஞர்கள் வழங்கும் சமையல் குறிப்புகள் அமெரிக்காவில் கிடைக்கும்
காய்கறிகள், மளிகைச் சாமான்களைப் பயன்படுத்தி விருந்து படைக்கத் துணை புரிகின்றன. சமயச்
சிந்தனைகள், அரசியல் கட்டுரைகள் மூலம் அமெரிக்கத் தமிழர்களின் எண்ண ஓட்டங்களை எதிரொலிக்க
முயல்கிறோம்.<p><br>
சீரிய வாசகர்களுக்கு, இப்படிப் பலதரப்பட்ட சிந்தனைகளை அறிமுகப்படுத்துவதற்குத் தேவை
துல்லியமான மொழி நடை. ஆங்கில இதழ்களை வாசிப்பவர்கள் அவற்றின் துல்லியமான மொழியைப்
பாராட்டுவது மட்டுமல்லாமல், புதிய கருத்துகளைப் புரிந்து கொள்ளத் தேவையான புதிய
சொற்களை அகராதியைப் புரட்டிக் கற்றுக் கொள்கிறார்கள்.<p><br>
'அ'னா, 'ஆ'வண்ணாவைத் தாண்டி எழுதப் படிக்கக் கற்றுக் கொள்ளும் போது ஒரு பெரிய உலகமே
நம் மனக்கண் முன் திறக்கிறது. எழுத்தும், சொல்லும், வாக்கியமும் நம் மன நாட்டிய மேடையில்
ஆடும்போது கால தேசங்களைக் கடந்து கருத்துகள் ஆளும் உலகத்துக்குள் நுழைகிறோம். இந்தப்
பயணத்தின் தொடக்கத்தில் நாம் கற்றுக் கொள்ளும் முதல் பாடம், நுட்பமான கருத்துகளை அறிய
வேண்டும் என்றால் சொற்களை அறிய வேண்டும். தாய்மொழிச் சொற்களை நாம் நம்மைச் சுற்றி
உள்ளவர்களிடம் இருந்தே எளிதாகக் கற்றுக் கொள்ளுகிறோம். ஆனால், பிறமொழி ஒன்றைக் கற்றுக்
கொள்ளும்போது, சொற்களை அறிந்து கொள்ள நாம் நாடுவது அகராதி என்னும் கருவி. இந்து போன்ற
ஆங்கில நாளேட்டில் ஆசிரியருக்குக் கடிதங்களையோ, விளையாட்டுப் பக்கங்களையோ படித்து
ஆங்கில வளத்தைப் பெருக்கிக் கொள்ளத் தொடங்குகிறோம். கொஞ்சம், கொஞ்சமாக நூலகத்திலே
இருக்கும் பெரிய பெரிய ஆங்கிலப் புத்தகங்களையும் புரட்டிப் பார்க்கும் துணிச்சல்
கொள்கிறோம். வாழ்நாள் முழுதும், கேள்விப்படாத புதிய ஆங்கிலச் சொல் ஒன்றை முதல் முறையாகப்
பார்க்கும்போது, உடனடியாக நாம் தேடுவது அகராதியைத்தான்.<p><br>
ஒவ்வொரு புதிய சொல்லும், ஒரு புதிய கருத்தை நமக்கு அறிமுகப்படுத்துகிறது. நுட்பமாகச்
சிந்திக்கும் திறனை வளர்க்கிறது. புதிய சொற்களைக் கற்றுக் கொள்ளும் தணியாத தாகம் நமக்கு
வேகமாக வளரும் தொழில் நுட்ப யுகத்தில் முன்னேற வழி வகுக்கிறது. மனித வளர்ச்சியின்
பரப்பினைப் புரிந்து கொள்ள வாய்ப்பளிக்கிறது. அரசியல் பக்கங்களுக்கு இணையாக அறிவியல்
பக்கங்களை வெளியிடும் நியூயார்க் டைம்ஸ், இந்து போன்ற நாளேடுகள் வேகமாய் வளர்ந்து வரும்
நாகரீக உலகத்தைப் புரிந்து கொள்ள, நம் வாழ்க்கைக்கு உதவுகின்றன. 'ஏன் புரியாத சொற்களைப்
போட்டு மிரட்டுகிறாய்' என்று இந்தப் பத்திரிகைகளிடம் நாம் முறையிடுவதில்லை.
'எழுத்தாளர்கள் தங்கள் ஆங்கிலத் திறமையைக் காட்ட எழுதுகிறார்கள்' என்று குற்றம்
சாட்டுவதில்லை. மாறாக, அந்தப் பத்திரிகைகளை விடாப்பிடியாகப் படித்து நம்மை வளர்த்துக்
கொள்கிறோம். ஆங்கிலச் சொற்களின் கிரேக்க, லத்தீன வேர்களைப் படித்துப் பயின்று நம்
பிழைப்புக்கு வழி தேடுகிறோம். ஆனால், நாம் நம் ஆங்கில மொழி வளத்தைப் பெருக்க
முயற்சிக்கும் அளவுக்குத் தமிழ் மொழி வளத்தைப் பெருக்க முயல்வதில்லை. புதிய தமிழ்ச் சொல்
ஒன்றைப் பார்க்கும்போது நாம் அகராதியைத் தேடுவதில்லை. நம் தாய் மொழியில் நமக்குப்
புரியாத சொல்லைப் பார்க்கும்போது நமக்கு அந்த எழுத்தாளர் மீது எரிச்சல் வருகிறது.<p><br>
தமிழ் மொழி நமக்குக் கிடைத்த ஒரு மாபெரும் செல்வம். இந்தியாவின் இன்னொரு மாபெரும்
இலக்கிய மொழியான சமஸ்கிருதத்தின் ஒப்பற்ற படைப்புகளை, வேதங்களை, கீதையை, சாகுந்தலத்தை,
சௌந்தர்ய லஹரியை உணர்ந்து, புரிந்து, பேசும் மொழியில் அனுபவிக்கும் திறமையை நாம்
இழந்து விட்டோம். கடந்த எழுநூறு ஆண்டுகளில் வளர்ந்த ஆங்கிலத்தில் சாசர் ஆங்கிலமும், தற்கால
ஆங்கிலமும் முற்றிலும் வேறுபட்ட மொழிகளைப் பார்ப்பது போன்ற மயக்கம் தரும். தமிழிலோ,
மிகக் குறைந்த பயிற்சியுடன் நம்மால் இரண்டாயிரம் ஆண்டுகளுக்கு முற்பட்ட இலக்கியங்களையும்
படித்துப் புரிந்து கொள்ள முடிகிறது. "தீதும் நன்றும் பிறர் தர வாரா", "குழல் இனிது
யாழ் இனிது என்ப தம் மக்கள் மழலைச் சொல் கேளாதவர்", "அண்ணலும் நோக்கினான், அவளும்
நோக்கினாள்", "இது பொறுக்குதிலை, தம்பி எரிதழல் கொண்டு வா!", "நதியில் விளையாடிக்
கொடியில் தலை சீவி நடந்த இளந்தென்றலே!" என்ற கவிதை வரிகள் பல வேறு நூற்றாண்டுகளில்,
கடந்த இரண்டாயிரம் ஆண்டுகளில் எழுதப்பட்டவை. ஆனால், எழுத்துத் தமிழின் தொடர்ச்சியால்
அவற்றை நாம் வாழும் மொழியிலேயே உணர்கிறோம்.<p><br>
இந்த இரண்டாயிரம் ஆண்டு சொத்தை நம் அடுத்த தலைமுறையும் அனுபவிக்க வேண்டும் என்றால், நாம்
ஓரளவுக்காவது துல்லியமான பொருள் உணர்த்தும் தமிழ்ச் சொற்களைப் புழங்க முயல வேண்டும்.
எழுத்துத் தமிழோடு பேச்சுத் தமிழையும் கற்றுக் கொள்ளும் இளைய தலைமுறைக்கு நாம்
வழிகாட்டியாக அமைய வேண்டும். அதனால், கணினி (computer), இணையம் (internet), ஆவணம்
(document, record), தொன்மை (antiquity), அகவி (pager), செல்பேசி (mobile
phone) போன்ற சொற்களைப் பார்த்தால் அவற்றிற்கு இணையான ஆங்கிலச் சொற்களை ஏற்றுக் கொண்டது
போலவே ஏற்றுக் கொள்ள முயல்வோம்.<p><br>
ஆங்கிலத் திறமை இல்லாமல் ஆங்கில இதழ்களில் எழுத முடியாது. ஆனால் ஆங்கிலத் திறமை மட்டும்
போதாது. அதே போல் தென்றலில் எழுதத் தமிழ்த் திறமை தேவை. ஆனால், தமிழ்த் திறமை மட்டும்
போதாது. தமிழை வெறும் அடுக்களை மொழியாக ஒதுக்கி விடாமல், வாழும் மொழியாக வளர்க்க
வேண்டும். இந்தச் சமுதாயக் கடமையை மனத்தில் கொண்டுதான் பாரதி நமக்கு "சென்றிடுவீர் எட்டுத்
திக்கும், கலைச் செல்வங்கள் யாவும் கொணர்ந்து இங்கு சேர்ப்பீர்!" என்று அன்புக் கட்டளை
இடுகிறான். வாசகர்களுக்குப் புதிய கலைச்சொற்களை அறிமுகப்படுத்தும்போது அடைப்புக்
குறிக்குள் இணையான ஆங்கிலச் சொல்லைத் தர எண்ணியுள்ளோம். தென்றல் தமிழ் நடை மட்டுமல்லாமல்,
இதன் எல்லாப் படைப்புகளையும் பற்றிய வாசகர்களின் கருத்துகளைத் தொடர்ந்து வரவேற்கிறோம்.<p><br>
*மணி மு. மணிவண்ணன்*<br>மே, 2003<p><br>
மணி மு. மணிவண்ணன்http://www.blogger.com/profile/18309027434715577823noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5580246.post-30388998113773316532023-05-15T22:32:00.000-07:002023-05-15T22:32:26.825-07:00இணையத்தில் உங்களைப் பாதுகாப்பது எப்படி - சில அடிப்படைப் பாடங்கள்[<i>இந்தக் கட்டுரை மே 14, 2017 அன்று Wanna Decrypto என்ற கணினித்தொற்றி பரவிக்கொண்டிருந்த போது ஒரு நண்பரின் வேண்டுகோளுக்கு இணங்கி எழுதி முகநூலில் வெளியிடப்பட்டது. இதில் பெரும்பாலான பாடங்கள் இன்றும் பொருந்தும் என்று கருதி இதை மீண்டும் பதிகிறேன். - மணி</i>]<br /><p>
<b>இணையத்தில் உங்களைப் பாதுகாப்பது எப்படி - சில அடிப்படைப் பாடங்கள்</b><br />
<i>மணி மு. மணிவண்ணன்</i><br />
மே 14, 2017<p>
கடந்த சில வாரங்களாகத் தொடர்ந்து பல கணினிக்கிருமித் தொல்லைகள் வந்து கொண்டிருக்கின்றன. வெள்ளி மாலை, சனி காலையில் ஒரு மாபெரும் தாக்குதல் தொடங்கியிருக்கிறது. அது எப்படி, எங்கிருந்து தொடங்கியது, எப்படி உலகெங்கும் பரவியது என்று இன்னும் யாருக்கும் சரிவரப் புலப்படவில்லை. ஆசியாவும் ஐரோப்பாவும் மிகக்கடுமையான தாக்குதல்களுக்கு ஆளாகியிருக்கின்றன. இந்தியாவிலும், ரஷ்யாவிலும், ஐரோப்பாவில் பல நாடுகளிலும் இன்னும் விண்டோஸ் எக்ஸ்-பி வைத்திருக்கும் நாடுகளிலும் இதன் தாக்கம் மிகுந்த அளவுக்கு இருந்திருக்கிறது.</p><p>
இந்த முறை உங்கள் கணினியில் உள்ள முக்கியமான தரவுகளை ரகசியக் குறியீட்டின் மூலம் என்கிரிப்ட் செய்து பதுக்கி விட்டு அதை மீட்பதற்கு உங்களிடம் பிட்-காயின் என்ற முறை மூல பணம் கேட்டு மிரட்டும் கணினிக்கிருமி பரவியிருக்கிறது. இது சில காலத்துக்கு முன்னர் அமெரிக்காவின் என்.எஸ்.ஏ. என்ற உயர் மட்ட ரகசிய நிறுவனம் பிற நாடுகளின் மீது ஏவுவதற்காகத் தயாரித்திருந்த செயலிகளை யாரோ திருடி வெளியிட்டதன் பிறகு வந்தது. இதைப் போன்ற பன்மடங்கு ஆபத்தான செயலிகள் தொடர்ந்து வெளிவரும் என்று எதிர்பார்க்கலாம்.</p><p>
மைக்ரோசாஃப்ட் விண்டோஸ் இயங்குதளத்தில் உள்ள இலவசமான விண்டோஸ் டிஃபெண்டர் என்ற கணினிக்கிருமிக் கொல்லியை மட்டும் நம்பியிருந்தீர்கள் என்றால் அது போதாது. அதில் உள்ள ஓட்டைகளைப் பயன்படுத்தி, தூங்கிக் கொண்டிருக்கும் கணினிகளையும் துளைக்கும் கிருமிகள் வந்திருக்கின்றன. இண்டெல் நிறுவனமும் மைக்ரோசாஃப்டும் கூட செய்த தவறுகள் பத்தாண்டுகளுக்கு மேல் ஒளிந்திருக்கிறது. அதை அவர்கள் வேண்டுமென்றே செய்திருப்பார்கள் என்று நான் நம்பவில்லை. இது போன்ற முட்டாள்தனங்களைப் பெருநிறுவனங்களும் செய்கின்றன. தங்களை விட அறிவாளிகள் யாருமில்லை என்ற அகந்தை எல்லோருக்கும் உண்டு. </p><p>
எனவே உங்களில் யாரை வேண்டுமானாலும் இந்தக் கிருமி தாக்கியிருக்கக்கூடும். இனிமேலும் தாக்கக்கூடும். இது போன்ற தாக்குதல்களிலிருந்து ஓரளவுக்காவது தற்காப்பு செய்யக் கற்றுக் கொள்வது இன்றைய உடனடித்தேவை.</p><p>
1. காசு கொடுக்காமல், லைசன்ஸ் இல்லாத, அடிக்கடி மைக்ரோசாஃப்ட் புதுமைப்படுத்தாத, பழைய விண்டோஸ் இயங்குதளங்களைப் புழங்காதீர்கள். Don't use unlicensed, unsupported, "free" Windows versions bundled with your PC by unscrupulous PC vendors. They will not be supported by Microsoft and will not be updated making you very vulnerable to attacks.<p>
2. உங்கள் நம்பிக்கைக்கு உகந்த ஆன்டி-வைரஸ் எதையாவது பயன்படுத்துங்கள் - இலவசமாய் வரும் மைக்ரோசாஃட் விண்டோஸ் டிஃபெண்டர் போதாது. வெறும் ஆன்டி-வைரஸ் மட்டுமல்லாமல் உங்கள் இணையத் தொடர்புகளையும் பாதுகாக்கும் ஆன்டி-மேல்வேர் செயலிகளைப் புழங்குங்கள். சிமாண்டெக்கின் நார்ட்டன் இண்டர்நெட் செக்யூரிட்டி, மேக்கஃபீ, போன்றவை ஓரளவுக்கு உதவும். அவற்றுள் எப்போதும் இயங்கும் கிருமிக்கொல்லியை இயக்கி வையுங்கள். அவைதான் கணினிக்கிருமிகளை நீங்கள் தெரியாமல் தொட்டீர்கள் என்றால் தடுக்க உதவுபவை. இவற்றில் ஃபைர்வால் Firewall என்ற செயலியும் உண்டு. அவற்றையும் இயக்குங்கள். தேவையில்லாமல் எந்த இண்டர்நெட் போர்ட்டையும் திறக்க விடாதீர்கள். அவற்றின் மூலம் உங்கள் கணினி தூங்கும்போதும் தாக்க முடியும்.<p>
3. உங்கள் கணினியைப் புழங்காத போது அவற்றை இணையத்தொடர்பிலிருந்து நீக்கி, முற்றிலும் அணைத்து விடுங்கள். ஸ்லீப் மோடிலோ, ஹைபர்நேட் மோடிலோ விட வேண்டாம். <p>
4. உங்களுக்கு வரும் மின்னஞ்சலிலோ, மெசஞ்சர்/வாட்சப் மூலமோ வரும் இணைப்புகளை உடனடியாகத் திறக்க முயலாதீர்கள். மிகுந்த எச்சரிக்கையுடன் இருக்கும் நான் கூட நம்பகமான ஆட்களிடமிருந்து வரும் வைரஸ்களைத் தொட்டிருக்கிறேன். யானைக்கும் அடி சருக்கும். எனவே யாரையும் நம்ப வேண்டாம். இது அவர்கள் வேண்டுமென்றே செய்வதில்லை.<p>
5. கிளுகிளுப்பான படங்கள், வீடியோக்கள், வெப்சைட் லின்க்குகள் வந்தால் சொடுக்காதீர்கள். பெரும்பாலான கம்ப்யூட்டர் வைரஸ்கள் (கணினிக்கிருமிகள்) அவற்றில் ஒளிந்திருக்கும். அப்படிச் சொடுக்கித்தான் தீர வேண்டுமென்றால் உங்கள் வீட்டில் அல்லதுஅலுவலகத்தில் உள்ள கணினிகளில் விளையாடாதீர்கள். உங்கள் வங்கிக்கணக்குகளை அணுகும் கணினியில் நிச்சயமாக இவற்றைச் சொடுக்க வேண்டாம். பிரௌசிங் செண்டரில் உங்களை விட்டால் அங்கே போய் விளையாடுங்கள். உங்கள் அலுவலகத்தில் இது போல ஏதாவது செய்தால் உங்கள் வேலையே போக நேரிடலாம்.<p>
6. மேக் அல்லது லினக்ஸ் டெஸ்க்டாப் கணினி இருந்தால் அவை விண்டோஸ் கணினிகளை விட பாதுகாப்பானவை. உங்கள் ஐ-பேடு அவற்றையும் விட மேலானது. விண்டோஸ் எக்ஸ்-பியைப் புழங்காதீர்கள். அது ஆபத்தானது. விண்டோஸ் 7, 8, 8.1 இலிருந்து 10க்கு மாற முயலுங்கள். தற்போதைக்கு இவற்றையும் மைக்ரோசாஃப்ட் பாதுகாக்கச் செயலிகளைப் புதுப்பித்துள்ளது. அவற்றைத் தரவிறக்கிக் கொள்ளுங்கள். வரும் வாரங்களில் மேலும் பல அலைகள் வரக்கூடும்.<p>
7. உங்களுக்கு மிக மிக முக்கியமான, இழக்கக் கூடாத ஆவணங்களை உடனடியாக எக்ஸ்டர்னல் ஹார்ட் டிஸ்க் அல்லது பெரிய (64 ஜிபி/128 ஜிபி) பென் டிரைவ்களில் சேமித்து வைத்துக் கொள்ளுங்கள். கூகிள் டிரைவ் போன்ற முகில்கணினித் தளங்களிலும் சேமிக்கலாம் - ஆனால் அவற்றைப் பாதுகாக்கத் தக்க பாஸ்வோர்ட்/கடவுச்சொல் வைத்திருக்க வேண்டும், அந்தக் கடவுச்சொல்லை உங்கள் கணினியில் சேமிக்காமல் வைத்திருக்க வேண்டும்.<p>
8. டார்ரெண்ட் தளங்களிலிருந்து படங்களையும் புத்தகங்களையும் இறக்குபவர்களாய் இருந்தால் எச்சரிக்கையாய் இருங்கள். உங்கள் கணினிக்குள் வருவதற்கான மிகப்பெரிய ஓட்டை அதுவும்தான்.<p>
9. அதே போல் மேக்ரோ வசதியுள்ள எந்த மைக்ரோசாஃப்ட் கோப்பையும் (Word, Excel etc. documents with Macro) வைரஸ் ஸ்கேன் செய்யாமல் திறக்காதீர்கள். ஜிமெயிலை நம்பலாம். அது நன்றாக ஸ்கேன் செய்கிறது.<p>
10. அதே போல் நேற்று பெய்த மழையில் இன்று முளைக்கும் காளான் போல் திடீர் திடீர் என்று உங்கள் கணினியிலிருந்து வைரஸ்களைக் களைகிறோம் என்று ஊர்பேர் தெரியாத நிறுவனங்களின் விளம்பரங்கள் வரும். அவற்றை இலவசமாகவோ, காசு கொடுத்தோ வாங்க வேண்டாம்.<p>
இவையெல்லாம் மிகவும் அடிப்படையான தற்காப்புச் செயற்பாடுகள். இவற்றையும் மீறி உங்களை எது வேண்டுமானாலும் தாக்கலாம். என் எஸ் ஏ போன்ற நிறுவனங்கள் மிகவும் பாதுகாப்பான அந்நிய அரசுகளின் கணினிகளைத் தாக்க எழுதிய செயலிகளை வைத்துக் கொண்டுதான் நம்மை யாரோ தாக்குகிறார்கள். எனவே ஆட்டோ ரிக்ஷா மீது அணுகுண்டு விழுந்தால் யாராலும் காப்பாற்ற முடியாது. ஆட்டோ ரிக்ஷாவை எப்படிக் கவனமாக ஓட்டலாம் என்றுதான் கற்றுக் கொடுத்திருக்கிறேன். அணுக்குண்டு விழும் இடங்களுக்குப் போகாதீர்கள். பக்கத்தில் இருப்பவர் மீது குண்டு விழுந்தால் அது உங்களையும் விடாது. உங்களுக்கு எந்தவிதமான தாக்குதல்களும் இழப்புகளும் ஏற்படாமல் இருக்க வாழ்த்துகிறேன்.<p>
எனக்கு 27 ஆண்டுகாலமாகக் கணினியில் தகவல் பாதுகாப்புத் துறையில் பயிற்சியும் பட்டறிவும் இருக்கிறது. நார்ட்டன் ஆன்டி-வைரஸ் 1.x இலிருந்து அதை எழுதியவர்களில் முதன்மை புரோக்ராம்மராக இருந்திருக்கிறேன். பிறகு வெவ்வேறு நிறுவனங்களில் இன்ஃபர்மேஷன் செக்யூரிட்டி வல்லுநராகவும் இருந்திருக்கிறேன். சென்னையில் நார்ட்டன் செயலிகளை எழுதும் நிறுவனத்தைத் தொடங்கி வளர்த்து ஆளாக்கிய சிலரில் நானும் ஒரு முன்னோடி. எனவே நான் சொல்லுவதை ஓரளவுக்கு நீங்கள் நம்பலாம். இதே செய்தி ஆங்கிலத்தில் வலையில் பல இடங்களில் இருக்கலாம். தமிழில் அவ்வளவாக இருக்காது என்று நினைத்து நண்பர் Nagarajan KS வேண்டிக் கொண்டதனால் இந்த நள்ளிரவிலும் இதை எழுதிக் கொண்டிருக்கிறேன். இதைத் தாராளமாகப் பகிர்ந்து கொள்ளுங்கள். யாருக்காவது பயனாக இருந்தால் மகிழ்ச்சியடைவேன்.<p><p>
மணி மு. மணிவண்ணன்.<br>
Mani M. Manivannan <p>மணி மு. மணிவண்ணன்http://www.blogger.com/profile/18309027434715577823noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5580246.post-37739677299387273202023-05-15T21:52:00.000-07:002023-05-15T21:52:03.988-07:00லாலான் முள்ளும் லப்பர்க் கொட்டையும் - படைப்பிலக்கியத்தின் வெற்றி<b>லாலான் முள்ளும் லப்பர்க் கொட்டையும் - படைப்பிலக்கியத்தின் வெற்றி</b><br>
<i>மணி மு. மணிவண்ணன்</i><p>
தமிழின் மிகப்பெரும் புலவர்கள் தமிழ் இலக்கியத்தைப் பற்றிச் சொல்லும்போது அது ஒரு கரை காண முடியாத கடல் என்று மலைப்பார்கள். அதெல்லாம் அவர்கள் சங்க இலக்கியங்கள், காப்பியங்களைப் பற்றித் தெரிந்து கொள்வதற்கு முன்பே சொன்னது. உ. வே. சா. அவர்களின் "என் சரித்திரம்" நூலில் இப்படியொரு குறிப்பு வரும்.<p>
அப்படிப்பட்ட கரை காண முடியாத கடலில், படைப்பிலக்கியங்களில் கொண்டாடப்படுபவை பாவினங்கள்தாம். சுருங்கச் சொல்லி விளங்க வைக்கும் தன்மை பாடல்களுக்கே உண்டு. அணுவைத் துளைத்து எழு கடலைப் புகுத்தும் தன்மையெல்லாம் குறுகத்தரித்த குறள் வெண்பாவினால்தான் முடியும்.<p>
செவ்வியல் இலக்கியங்களைப் படிக்கும் சுவையே தனி. தமிழின் சான்றோர் இலக்கியங்களைப் படிப்பதில் ஒரு கூடுதல் சுவை உண்டு. அவை நம் முன்னோர்களின் வாழ்க்கையைப் படம் பிடித்துக் காட்டுவதுடன், மாந்த இயல்பை நம் உள்ளத்தைத் தைக்கும் வகையில் சொன்னதும் அந்தச் சுவையைக் கூட்டும்.<p>
சொல் வளம், பொருள் வளம் நிறைந்து கிடக்கும் அந்தக் கருவூலத்தைத் தமிழர்கள் ஒவ்வொருவரும் படித்து இன்புற வேண்டும். பாடல்களை, கவிதைகளைப் படிப்பது கூட ஒரு கலை. படிப்பவர்களின் பின்புலத்தைப் பொறுத்து, அவருடைய கல்வி, பட்டறிவு, வாழ்க்கையில் அவர் நிலை என்பவற்றைப் பொறுத்து, பிற மொழிகளிலும் அவர் என்னென்ன படித்துச் சுவைத்திருக்கிறார் என்பதைப் பொறுத்து இது ஆளுக்கு ஆள் மாறும். இதில் கவிச்சக்கரவர்த்தி, கவிப்பேரரசு, என்றெல்லாம் நாம் வழங்கும் பட்டங்கள் நமக்குப் பெரிதாகத் தோன்றலாம். ஆனால் பிறர் அவற்றை ஏற்க வேண்டியதில்லை.<p>
பண்டைத் தமிழிலக்கியம் என்னை ஈர்த்த அளவுக்குத் தற்காலத் தமிழிலக்கியம் ஈர்த்ததில்லை. அதிலும் பாரதி, பாரதிதாசன் கவிதைகளைத் தாண்டிப் பிற கவிதைகளைச் செப்பிடு வித்தைகளைப் பார்ப்பது போல் பார்த்துக் கடந்திருக்கிறேன். ஆனாலும், அவ்வப்போது ஒரு சில கவிதைகள் என் உள்ளத்தைத் தைக்கத் தவறவில்லை.<p>
எப்போதாவது சில சமயத்தில் ஒரு சில கவிதைகள் என்னை உலுக்கி விடும். நெஞ்சின் ஆழத்தில் அவை உறங்கிக் கொண்டிருந்தாலும் அவ்வப்போது விழித்தெழுந்து வாழ்க்கையைப் பற்றிய என் கண்ணோட்டத்தை மீண்டும் மீண்டும் சீராய்வு செய்யத் தூண்டும். இன்று வேறு எதையோ பற்றி எழுதிக் கொண்டிருந்த போது, மங்கிக் கொண்டிருக்கும் என் நினைவுக் கிடங்கிலிருந்து இந்த வரிகள் விழித்தெழுந்து என்னை உலுக்கின.<p>
<blockquote>"லாலான் முள்ளு டிங்கின்னுதே!
லப்பர்க் கொட்டை டப்புன்னுதே!"</blockquote>
<div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEguMe7D0Ua8MSOfxneRXtYhFWipwT3n8eLjNg4A67MSxEcVgPtqAYpj0cyvEx4wmKvKwO3IeTHjKdrnmKlaidVEf6gm-klBQi134qsSqjnclaqFuFsx5CyEC5_htzi-bpsnXi-HMfq49YAxBz3HqVj6aipKSwNUCHpo32QHdCzBs9TbkAZvKw/s800/%E0%AE%B2%E0%AE%AA%E0%AF%8D%E0%AE%AA%E0%AE%B0%E0%AF%8D%E0%AE%95%E0%AF%8D%E0%AE%95%E0%AF%8A%E0%AE%9F%E0%AF%8D%E0%AE%9F%E0%AF%88.jpg" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; "><img alt="" border="0" height="400" data-original-height="800" data-original-width="648" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEguMe7D0Ua8MSOfxneRXtYhFWipwT3n8eLjNg4A67MSxEcVgPtqAYpj0cyvEx4wmKvKwO3IeTHjKdrnmKlaidVEf6gm-klBQi134qsSqjnclaqFuFsx5CyEC5_htzi-bpsnXi-HMfq49YAxBz3HqVj6aipKSwNUCHpo32QHdCzBs9TbkAZvKw/s400/%E0%AE%B2%E0%AE%AA%E0%AF%8D%E0%AE%AA%E0%AE%B0%E0%AF%8D%E0%AE%95%E0%AF%8D%E0%AE%95%E0%AF%8A%E0%AE%9F%E0%AF%8D%E0%AE%9F%E0%AF%88.jpg"/></a></div>
இது மலேசியாவின் கவிஞர் முனைவர் முரசு நெடுமாறன் அவர்கள் தொகுத்த "மலேசியத் தமிழ்க் கவிதைக் களஞ்சியம்" என்ற நூலில் இடம் பெற்ற ஒரு கவிதையின் சில வரிகள். அடிக்கடிப் புரட்டிப் படிக்கும்போதும் மேற்கோள் காட்டும்போதும் எளிதாகக் கண்டுபிடிக்க வசதியாக இருப்பதற்காக, அந்த நூலின் பல பக்கங்களில் அடிக்கோடிட்டு, பக்கம் குறிக்கும் ஒட்டுத்தாள் இட்டு, அடையாளச் சுட்டிகளைப் பாதுகாத்திருந்தேன். சென்னை வெள்ளத்தில் நான் இழந்த கருவூலங்களில் இதுவும் ஒன்று. அதனால்தான் இன்று என் நினைவுக்கு வந்த வரிகள் என் உள்ளத்தின் அடியாழத்தில் இருந்து முகிழ்த்தவை.<p>
<div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhz6KmApPhrb-Tp1D-kvv5fpe4v0ZcAdfiz_9knkv4eTgqR1KQHANNV5TQ27lujibzN3jlzfUyrTs6GKi9rvepG3ecdS7IycjfEqx3n3wndX2tfZiptfc5pg15b_kViKFKd2cA7ACJ-iaIvV1x04tSwA-kXy6l25zKhVo-S4qpgYxn4V05sLA/s250/%E0%AE%95%E0%AE%B5%E0%AE%BF%E0%AE%9E%E0%AE%B0%E0%AF%8D%20%E0%AE%AE%E0%AF%81%E0%AE%B0%E0%AE%9A%E0%AF%81%20%E0%AE%A8%E0%AF%86%E0%AE%9F%E0%AF%81%E0%AE%AE%E0%AE%BE%E0%AE%B1%E0%AE%A9%E0%AF%8D.jpg" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; "><img alt="" border="0" width="320" data-original-height="200" data-original-width="250" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhz6KmApPhrb-Tp1D-kvv5fpe4v0ZcAdfiz_9knkv4eTgqR1KQHANNV5TQ27lujibzN3jlzfUyrTs6GKi9rvepG3ecdS7IycjfEqx3n3wndX2tfZiptfc5pg15b_kViKFKd2cA7ACJ-iaIvV1x04tSwA-kXy6l25zKhVo-S4qpgYxn4V05sLA/s320/%E0%AE%95%E0%AE%B5%E0%AE%BF%E0%AE%9E%E0%AE%B0%E0%AF%8D%20%E0%AE%AE%E0%AF%81%E0%AE%B0%E0%AE%9A%E0%AF%81%20%E0%AE%A8%E0%AF%86%E0%AE%9F%E0%AF%81%E0%AE%AE%E0%AE%BE%E0%AE%B1%E0%AE%A9%E0%AF%8D.jpg"/></a></div><div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjoJTSacrZiL3bqjZq7RCC7MP23Ov0zTAnhegpnyyARgacDRmrS_Zr78epeVY2g5qRxpbjUZwn0wZ35KFgi1qquCb-pfLEGPrZjhFz4obyVkfXtdaBAO3nkdATl7X4lpAU_JuZK7peYMxAC_hcB2T4j1YI8CZjiytyonW00BBcplCd5QsIS2Q/s400/%E0%AE%AE%E0%AE%B2%E0%AF%87%E0%AE%9A%E0%AE%BF%E0%AE%AF%E0%AE%A4%E0%AF%8D%20%E0%AE%A4%E0%AE%AE%E0%AE%BF%E0%AE%B4%E0%AF%8D%E0%AE%95%E0%AF%8D%E0%AE%95%E0%AE%B5%E0%AE%BF%E0%AE%A4%E0%AF%88%E0%AE%95%E0%AF%8D%20%E0%AE%95%E0%AE%B3%E0%AE%9E%E0%AF%8D%E0%AE%9A%E0%AE%BF%E0%AE%AF%E0%AE%AE%E0%AF%8D.jpg" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; "><img alt="" border="0" height="320" data-original-height="400" data-original-width="317" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjoJTSacrZiL3bqjZq7RCC7MP23Ov0zTAnhegpnyyARgacDRmrS_Zr78epeVY2g5qRxpbjUZwn0wZ35KFgi1qquCb-pfLEGPrZjhFz4obyVkfXtdaBAO3nkdATl7X4lpAU_JuZK7peYMxAC_hcB2T4j1YI8CZjiytyonW00BBcplCd5QsIS2Q/s320/%E0%AE%AE%E0%AE%B2%E0%AF%87%E0%AE%9A%E0%AE%BF%E0%AE%AF%E0%AE%A4%E0%AF%8D%20%E0%AE%A4%E0%AE%AE%E0%AE%BF%E0%AE%B4%E0%AF%8D%E0%AE%95%E0%AF%8D%E0%AE%95%E0%AE%B5%E0%AE%BF%E0%AE%A4%E0%AF%88%E0%AE%95%E0%AF%8D%20%E0%AE%95%E0%AE%B3%E0%AE%9E%E0%AF%8D%E0%AE%9A%E0%AE%BF%E0%AE%AF%E0%AE%AE%E0%AF%8D.jpg"/></a></div>
நான் மேற்கோள் காட்டிய "கவிதை"யை எழுதியவர், கல்வியறிவு அவ்வளவாக இல்லாத ஒரு தோட்டத் தொழிலாளி. தன் தாய்மண்ணில் வாழ முடியாத நிலையில், விற்பனையாளர்கள் பொன் கொழிக்கும் நிலம் என்று கற்பித்த மலாயாவுக்குச் செல்வம் தேடிக் கப்பலேறிய பலருள் அவரும் ஒருவர். எண்ணற்ற கனவுகளைச் சுமந்து சென்ற அவர், மலாயாவில் எதிர்கொண்ட உணர்வுகளை இந்த இரண்டு வரிகள் அவரது உள்ளத்தைப் பிழிந்து சாறாக்கித் தந்து விடுகின்றன.<p>
மலாயாக் காடுகளில் இரபர் தோட்டத் தொழிலாளியாகச் சென்ற அவர் காலணி இல்லாமல் நடந்த போது அவர் காலில் தைத்த லாலான் முள்ளை நினைவு கூர்கிறார். இரபர் தோட்டத்தில் தரையில் கிடக்கும் இரபர் கொட்டைகள் அவ்வப்போது வெடித்தது, எண்ணற்ற கனவுகளைச் சுமந்து வந்த தம் நெஞ்சே வெடித்ததைப் போன்று உணர்கிறார்.<p>
இந்தக் கவிதையின் தாக்கம் அதன் மொழி வளத்தால் வரவில்லை. யாப்பின் செழுமையால் இல்லை. ஓர் எளிய தொழிலாளி தான் பட்ட வேதனையை இந்தச் சொற்களால் பல பத்தாண்டுகள் கழித்தும் அந்தத் தோட்டத்தைப் பற்றித் தெரியாத என்னைப் போன்று வசதியுடன் வாழும் மெத்தப் படித்த இன்னொரு தலைமுறைக்கும் கடத்தியிருக்கிறார்.<p>
அந்தக் கவிதையைப் படித்த சில ஆண்டுகள் கழித்து மலேசியாவுக்குச் செல்லும் வாய்ப்பு எனக்குக் கிட்டியது. 2001 தமிழ் இணைய மாநாட்டின்போது பினாங்குத் தீவுக்குச் சென்றிருந்தேன். அங்கே என்னை அழைத்துச் சென்றவர் மருத்துவர், தமிழறிஞர் செயபாரதி அவர்கள். அவர் ஓர் இரபர் தோட்டத்திற்குள் என்னை அழைத்துச் சென்ற போது அவரிடம் இந்த "லப்பர்க்கொட்டை" பற்றிக் கேட்டேன். அவர் இரபர் தோட்டத்தின் தரையில் இருந்து சில இரபர் கொட்டைகளை எடுத்துக் கொடுத்தார். அந்தத் தோட்டத் தொழிலாளியின் கவிதையின் நினைவாக அந்த "லப்பர்க் கொட்டைகளை" அமெரிக்காவுக்கு எடுத்துச் சென்றேன்.<p>
<blockquote><b>படைப்பிலக்கியத்தின் நோக்கமே இதுதான். இடம், காலம், சூழ்நிலை எல்லாவற்றையும் கடந்து
ஒரு மனிதன் தன் அடிமனதில் உணருவதை அதற்குத் தொடர்பே இல்லாத இன்னொருவருக்குக் கொண்டு
சேர்ப்பதுதான் படைப்பிலக்கியத்தின் வெற்றி</b>.</blockquote>
படைப்பிலக்கியத்தின் நோக்கமே இதுதான். இடம், காலம், சூழ்நிலை எல்லாவற்றையும் கடந்து ஒரு மனிதன் தன் அடிமனதில் உணருவதை அதற்குத் தொடர்பே இல்லாத இன்னொருவருக்குக் கொண்டு சேர்ப்பதுதான் படைப்பிலக்கியத்தின் வெற்றி.<p>
அந்தக் கவிதை என் உள்ளத்தை இன்றும் ஆழத் தைக்கிறது. தமிழ் மண்ணில் பிறந்த ஒரு தமிழரை, அவர் போன்ற பல தமிழர்களை, இந்த மண் கைவிட்டிருக்கிறது. அவரைப் போன்ற ஒப்பந்தக் கூலித் தொழிலாளர்கள் மலாயா, சிலோன், பிசித்தீவுகள், மொரீசியசு தீவுகள், ரெ யூனியோன் தீவுகள், தென்னாப்பிரிக்கா, மேற்கிந்தியத் தீவுகள் என்று உலகெங்கும் சிதறினார்கள். கப்பல்களில் ஏறி வணிகம் செய்ய அவர்கள் செல்லவில்லை. தங்கள் அடிப்படை வாழ்வை உறுதி செய்ய வேறு வழியே இல்லாமல் சென்றார்கள். அவர்கள் தங்களைக் கொத்தடிமைகளாய் விற்றுப் பிழைக்கச் சென்ற கதையை அவர்களுடைய தாய்மண்ணே மறந்து விட்டது. இனிமேலும் இப்படி ஓர் இழிவு தம் மக்களுக்கு வரக்கூடாது என்று எந்தத் தலைவர்களும் உறுதி எடுத்ததாகத் தெரியவில்லை.<p>
இது ஏதோ சென்ற நூற்றாண்டுகளின் கதை மட்டுமல்ல. தங்கள் வாழ்விடத்தை விட்டுப் புலம்பெயரும் தமிழர்கள் கதை இன்னும் தொடர்கிறது. அது யாழ்ப்பாணமாக இருந்தாலும் சரி, அடையாற்று ஆற்றங்கரையாக இருந்தாலும் சரி, அந்த இழப்பின் வலியும், அவர்கள் எதிர்கொள்ளும் புதிய வாழ்க்கையின் இழிவும் நம் நெஞ்சைத் தைக்க வேண்டும். அதை நம் வாழ்நாளில் இன்னும் நடக்க விடுகிறோமே என்று நாம் வெட்கித் தலைகுனிய வேண்டும்.<p>
படைப்பிலக்கியத்தின் தன்மை அதுதான். அதன் பாடுபொருள் உலகளாவியது. அந்த லப்பர்க் கொட்டை தமிழர்களைப் பற்றியது மட்டுமல்ல. இன்றும் பிழைப்பு தேடி தமிழகத்துக்கு வரும் பிகாரிகளைப் பற்றியது மட்டுமல்ல. குண்டு வீச்சிலிருந்து தப்பிச் செல்லும் உக்கிரயீனாவின் மக்களைப் பற்றியது மட்டுமல்ல.<p>மணி மு. மணிவண்ணன்http://www.blogger.com/profile/18309027434715577823noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5580246.post-705862053609445702023-04-22T18:21:00.000-07:002023-04-22T18:21:10.880-07:00எரிகற்கள்எரி கற்கள்<br>
- மணி மு.மணிவண்ணன்<p><br>
<div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/a/a7/Leonid_Meteor.jpg/800px-Leonid_Meteor.jpg" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; "><img alt="" border="0" height="320" data-original-height="800" data-original-width="782" src="https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/a/a7/Leonid_Meteor.jpg/800px-Leonid_Meteor.jpg"/></a></div>
"எரி கற்கள் மழையாய்ப் பெய்கின்றன, இது போன்ற அரிதான காட்சி மீண்டும் வர 99
ஆண்டுகளாகும்" என்று தொலைக்காட்சியிலும், நாளேடுகளிலும், வலையிதழ்களிலும் பரபரப்பான
செய்தி. ஓர் இலையுதிர் காலத்து இரவு. பச்சைப் பசேலென்ற இலைகள் பழுத்து, மஞ்சளாய்,
சிவப்பாய், மற்றும் விவரிக்கவியலாத வண்ணங்களாய் மாறி, மழையில் நனைந்து, குளிரில்
நடுங்கி, உப்புக் காற்றில் உதிரத் துவங்கியுள்ளன. இன்னும் சில நாட்களில் மரங்கள்
மொட்டையாய்க் காட்சி அளிக்கும்.<p>
நள்ளிரவு. தொலைபேசியில் கம்ப ராமாயண இலக்கிய அலசலை முடித்தார் நண்பர். சி. என். என்.
இல் ஆ·ப்கான் செய்திகள். பேசினால் மட்டும் கன்னம் ஒட்டிக் கொள்ளும் மீன் முகத்தாள் ஐரோப்பிய
ஆங்கிலத்தில் ஏதோ சொல்லிக் கொண்டிருந்தாள். உன்னித்துக் கேட்கும் பொறுமையில்லாமல் கொட்டாவி
விட்டேன்.<p>
"ஏதாவது தெரிகிறதா பாருங்கள்."<p>
இல்லத்தரசியின் கட்டளை.<p>
இரவு உடையோடு புழக்கடையில் வந்து நின்று எட்டிப் பார்த்தேன். பனித்துளிகள் கண்ணாடிச்
சன்னல்களின்மேல் மொட்டு விட்டுக் கொண்டிருந்தன. அடிவானத்தில் பனிமூட்டம். நிலவில்லாத
வானம். ஓக்லந்தை நோக்கி ஓவென்ற இரைச்சலோடு சென்று கொண்டிருந்த விமானத்தின் விளக்குகள்
மின்மினிப் பூச்சி போல் கண்ணாமூச்சி காட்டிக் கொண்டிருந்தன.<p>
தொடர்பே இல்லாமல் இளம்பருவத்தில் கிறுக்கிய "கவிதை" ஒன்று மங்கலாக நினைவுக்கு வந்து
தொந்தரவு கொடுத்தது.<p>
"'எண்ணமென்ற விண்ணிலே
எண்ணிலா மேகங்கள்!
.....
விண்மீனும் சிரிக்கவில்லை!'"
"போடா, பொடிப்பயலே, மேகங்கள் நிறைந்த எண்ணமென்ற விண்ணைப் பற்றி உனக்கென்ன
தெரிந்திருக்கும்" என்று என் இளமைப் பருவத்தைக் கடிந்து கொண்டே விண்மீன்களைத் தேடிப் பார்த்தேன்.<p>
"என்ன, ஏதாவது தெரிகிறதா?"<p>
உள்ளத்தரசி உள்ளிருந்து குரல் கொடுத்தாள். குளிரில் லேசான நடுக்கம்.<p>
"இன்னும் இல்லை. பார்த்துக் கொண்டிருக்கிறேன்."<p>
உள்ளறையின் விளக்கையும், தொல்லைக்காட்சியையும் அணைக்கச் சொன்னேன். சற்று நேரம் கழித்து
விண்மீன்கள் கண்சிமிட்டிச் சிரிக்கத் துவங்கின. மெல்லிய காற்றில் குளிர் கூடியது.
நடுக்கமும் கூடியது. பற்கள் சோம்பேறித்தனமாய்த் தந்தி அடித்து எச்சரித்தன. எரிகற்களைத்
தேடத் துவங்கினேன். கருநீலப் புடவையில் வெள்ளிப்பூக்கள் பளிச்சிடும் இரவு அன்னையின்
மடியில் உறங்கிய குழந்தைப் பருவ நாட்களின் நினைவு ஏதோ இனம் புரியாத இழப்பை
நினைவூட்டியது.<p>
"என்ன, நான் வரட்டுமா? கண்ணாடியை மறந்து வைச்சுட்டுப் பாத்துக்கிட்டிருக்கீங்களா?"<p>
உண்மைதான், பள்ளிப்பருவத்தில் இரவின் மடியில் உறங்கிய நினைவுகள் பசுமையாய் வாழ்கின்றன.
ஆனால் மூக்குக்கு மேல் கண்ணாடியிருக்கிறதா என்பதில் மறதி! கண்ணாடியைத் தொட்டுப் பார்த்து
உறுதிப் படுத்திக் கொண்டேன்.<p>
"கண்ணாடியை மறக்கலே, ஆனா இன்னும் ஏதும் தெரியலே!"<p>
"சரி, சரி, அங்கே குளிருலே வெடவெடத்துக்கிட்டு நிக்காதீங்க. ஏதாவது போர்வை
போத்திக்கிட்டுப் போய்ப் பாருங்க!" இல்லாளின் கரிசனம்.<p>
"பரவாயில்லம்மா. ரெண்டு மணிக்குத்தான் உச்சக் கட்டம்னு சொன்னாங்க. அப்போ பாக்கலாமே?"<p>
"ஆமா, அதுக்குண்ணு கடிகாரத்துலே நேரம் வச்சு எழுந்து பாக்கப் போறீங்களா, இல்லே, ரெண்டு
மணி வரைக்கும் காத்திருக்கறேன்னு சாக்கு வச்சுக்கிட்டு கணினி முன்னாலே தட்டிக்கிட்டு
இருக்கப் போறீங்களா?"<p>
எனது மர மண்டையில்கூட எச்சரிக்கை மணி அடித்தது.<p>
"அதெல்லாம் இல்லேம்மா. இன்னைக்குப் பூரா கணினி பக்கமே போகலே, கவனிச்சியா? எனக்குக்
களைப்பா இருக்கு. அதான். படுக்கை அறைச் சன்னல்லே வெனிசியன் திரையைச் சுருக்கிட்டுத்
தூக்கம் வர்ற வரைக்கும் வானத்தைப் பாக்கலாம். என்ன சொல்றே?"<p>
படுக்கை அறைச் சன்னல் வழியாக எத்தனையோ முறை நிலவு காய்வதைப் பார்த்த நினைவுகள்
மலர்ந்தன. அதென்ன, நிலவு காய்வது? கதிரவன் காயலாம், நிலவு காயலாமோ என்றோர் இழை ஒரு
பக்கம் ஓடிக் கொண்டிருந்தது. எத்தனை நிலவுகள் பார்த்திருந்தாலும் "அற்றைத் திங்கள்
அவ்வெண்ணிலவில்" என்று பாரி மகளிர் பார்த்த நிலவு பற்றிய எண்ணம் இன்னோர் இழையில் ஓடிக்
கொண்டிருந்தது.<p>
வெனிசியன் திரையைச் சுருக்கிப் பார்த்தாலும் ஏதும் தெரியவில்லை. சன்னலில் படிந்திருந்த
பனிமொட்டுகளை நுனி விரலால் மேய்ந்தேன்.<p>
"என்ன அங்கே, சின்னப் பிள்ளைங்க மாதிரிக் கண்ணாடியில கோடு போட்டு வெளையாடிக்கிட்டு
இருக்கீங்க?"
ஓர் அழுக்குத்துணியைத் தேடி எடுத்து வந்து கண்ணாடிச் சன்னலை அழுத்தித் துடைத்தேன்.
பனித்திரை அகன்ற பின்னால் வான் ஒளி தூறத் துவங்கியது.<p>
ஆரவாரமில்லாத பின்னிரவு. பக்கத்து வீட்டுக் கருப்புப் பூனையைக் கூடக் காணோம். விண்மீன்
கூட்டங்களை வெறித்துப் பார்த்துக் கொண்டிருந்தோம். வான மகளின் பட்டு ஆடையின் பளபளப்பு
கண்ணுக்குப் புலப் படவில்லை.<p>
"சரி, சரி. இருபத்தொன்றாம் நூற்றாண்டில் வாழ்ந்து கொண்டிருக்கிறோம். நகரத்
தெருவிளக்குகளின் ஒளிச்சிதறல்களில் எரிகல் நாட்டியங்கள் கண்ணுக்குப் புலப்படாமல் போகலாம்.
பரவாயில்லை. நாளை தொலைக்காட்சியில் எல்லாவற்றையும் நன்றாகவே காட்டி விடுவார்கள்" என்று
மனது ஆறுதல் சொன்னாலும், சிறு குழந்தையைப் போல் ஆர்வத்துடன் பார்த்துக் கொண்டிருந்தேன்.<p>
காலை வெய்யில் சுரீர் என்று அடித்து எழுப்பியது. திரையை மூடி விட்டு, மேலும் அரை மணி
நேரம் குட்டித் தூக்கம் போடுவதற்காகப் போர்வையைத் தலைக்குமேல் இழுத்திப் போர்த்திக் கொண்டேன்.<p>
மணி மு. மணிவண்ணன்<br>
தென்றல், டிசம்பர் 2001<br>
http://www.tamilonline.com/thendral/article.aspx?aid=3734மணி மு. மணிவண்ணன்http://www.blogger.com/profile/18309027434715577823noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5580246.post-89146730685199940332023-04-22T17:52:00.000-07:002023-04-22T17:52:49.089-07:00வாழ்வும் சாவும்நண்பனுடன் தொலைபேசியில் அரட்டை அடித்துக் கொண்டிருந்தேன். சன்னலின் வழியாக என் வீட்டுப் புல்வெளியும் அதைக் கடந்து எங்கள் தெருவும் தெரியும். ஆள் நடமாட்டம் அவ்வளவாக இல்லாத தெரு. அவ்வப்போது மகிழுந்துகளும் சரக்குந்துகளும் விரைந்து செல்லும். எதிர் வீட்டு நிப்பானியத் தாத்தாவும் பாட்டியும் அவர்கள் பேரப்பிள்ளைகளைப் பார்க்கப் போகாத சமயத்தில் அவர்கள் வீட்டுப் புல்வெளியை மிகுந்த அக்கறையுடன் ஒவ்வொரு புல்லையும் பார்த்துப் பார்த்துத் தண்ணீர் தெளிப்பார்கள், உரம் போடுவார்கள், களை பிடுங்குவார்கள், புல் தரையை சமப்படுத்துவார்கள். ஓர் உழவன் நெல் வயலைக் கூட இவ்வளவு அக்கறையோடு பார்த்துக் கொள்வானா என்று தெரியாது. <p>
அவர்களுக்கு இடது பக்க வீட்டில் இருந்தவர்கள் முதலை, மலைப்பாம்பு போன்ற அரிதான ஊர்வனவற்றை வளர்ப்பவர்கள் என்று ஒரு புரளி உண்டு. அது உண்மைதானா என்று அறிவதற்கு எனக்கு ஆர்வமில்லை. அப்படி ஏதும் இருந்தால் அது தெருவைக் கடந்து சாக்கடை வழியாக எங்கள் வீட்டுக்குள் வரும் வாய்ப்பு குறைவு என்ற நம்பிக்கையில் வாழ்கிறேன். எது எப்படியோ அவர்கள் கடந்த சில வாரங்களாகத் தங்கள் வீட்டில் இருந்த எல்லாவற்றையும் சரக்குந்துகளில் ஏற்றிக் கொண்டிருந்தார்கள். சில நாட்களாக அவர்கள் வீட்டில் யாரும் குடியிருக்க வில்லை. தோட்டக்காரர் மட்டும் வந்து புல்வெளியைச் சீரமைத்து விட்டுப் போய் விட்டார்.<p>
இன்று குப்பை வண்டிகள் வரும் நாள். குப்பைத் தொட்டி, மறுசுழற்சித் தொட்டி, தோட்டக்குப்பைத் தொட்டி மூன்றையும் வெளியில் வைத்திருந்தோம். மூன்று குப்பை வண்டிகளும் வெவ்வேறு நேரத்தில் வந்து குப்பையை அள்ளிக்கொண்டு போய்விடும். அவர்கள் சில சமயத்தில் குப்பைத்தொட்டிகளைத் தெருவில் சாய்த்து விட்டுப் போய்விடுவார்கள். இல்லாவிட்டாலும் அவை திறந்திருப்பதால், தம் நாய்களை நடைப்பயிற்சிக்குக் கூட்டிச் செல்லும் அக்கம்பக்கத்தார், நாயின் கழிவுகளை எங்கள் குப்பைத் தொட்டிகளில் காணிக்கையாகச் செலுத்திவிட்டுச் செல்ல நேரிடலாம். எனவே குப்பை வண்டி வந்து சென்ற அடுத்த மில்லி நொடிக்குள் அவற்றை வீட்டுக்குள்ளே கொண்டு வந்து விடுவது சிறப்பு. <p>
இது தவிர அஞ்சல் ஊழியர் வருவார். பக்கத்து வீட்டிலிருந்து குறுக்கு வழியாக எங்கள் வீட்டுப் புல்தரை மீது நடந்து வந்து என் வீட்டுக் கதவில் இருக்கும் ஓட்டையில் அஞ்சல்களைப் போட்டுவிட்டுப் போவார். தண்ணீர்ப் பற்றாக்குறையினால், புல்தரைக்கு நான் அவ்வளவு தண்ணீர் தெளிப்பதில்லை என்பதால் எங்கள் புல்தரை பொதுவாகக் காய்ந்துதான் இருக்கும். கடந்த சில வாரங்களாகப் பெய்த நல்ல மழையால் இப்போது புல்தரை செழிப்பாகப் பசுமையாக இருக்கிறது. இனிமேல் அவற்றின் மீது நடந்து அவற்றை நசுக்க வேண்டாம் என்று அடுத்தமுறை அஞ்சல் ஊழியர் வரும்போது சொல்ல வேண்டும். இது அவருக்கே தெரிந்திருக்க வேண்டும். அரசு ஊழியரல்லவா. தான் செய்வது தப்பு என்று அவருக்குத் தோன்றாது. நாம் சுட்டிக் காட்டினாலும் திருந்துவாரோ என்னவோ!<p>
இளவேனிற்காலம் பிறந்து விட்டது. ரோசாச் செடிகள் பூத்துக் குலுங்குகின்றன. நடைபாதையில் இருக்கும் மரத்தின் கிளைகளிலும் இலைகள் துளிர்த்திருக்கின்றன. இரண்டே வாரங்களில் மொட்டை மரங்களாக இருந்தவை இன்று பச்சைப் பசேலென்று இலைத்துளிர் காலத்தைக் கொண்டாடிக் கொண்டிருக்கின்றன. இலைகளும் பூக்களும் இருந்தால் வண்டுகளும், தேனீக்களும், வண்ணத்துப்பூச்சிகளும் வராமல் இருக்குமா? பேரரசு வண்ணத்துப் பூச்சியும் மெக்சிக்கோவிலிருந்து வலசை வந்து விட்டது போல் தெரிகிறது. கடுங்குளிர் காலத்திலும் வலசை செல்லாத குருவிகள் எப்போதும் போல் புல் தரையில் எதையோ பொறுக்கித் தின்று கொண்டிருக்கின்றன.
தெருவின் இருமருங்கும் நெடிந்துயர்ந்து நிற்கும் மின்சாரக் கம்பங்களின் உச்சியில் ஒய்யாரமாக அமர்ந்து கொண்டு தாம் ஆளும் உலகைக் கண்காணித்துக் கொண்டிருக்கும் அண்டங்காக்கைகள் அவ்வப்போது குரல் கொடுக்கும். அவற்றுக்குப் பின்னர் இருக்கும் தொலைத்தொடர்புக் கம்பிகள் மீது வெகு விரைவாக ஓடும் அணில்கள் எப்போதும் என்னை வியப்பில் ஆழ்த்தும். அவ்வளவு உயரமான கம்பிகள் மீது எப்படித்தான் அவை நிலை குலையாமல் ஓடுகின்றனவோ!<p>
அண்டங்காக்கைகள் ஏனோ அணில்களைப் பொருட்படுத்துவதில்லை. அவை கூர்மையான அறிவுள்ளவை. எந்த வீட்டில் யார் என்ன செய்கிறார்கள், எப்போது வருவார்கள், என்றெல்லாம் பார்த்துக் கொண்டே இருப்பவை அவை. பக்கத்து வீட்டுக்காரர்கள் நம்மை உளவு பார்ப்பது போலத்தான் காக்கைகளும் நம்மை வேவுபார்த்துக் கொண்டே இருக்கும். அவ்வப்போது அவை தம்மினத்துக்குக் கரைந்து ஏதோ சொல்லும். படபடவென்று சிறகடித்துக் கொண்டு அவை எல்லாம் ஒரே சமயத்தில் தரை மீது ஏதோ தாக்குதல் தொடுக்கும். பின்பு மீண்டும் மின்கம்பத்தில் ஏறி அமர்ந்து கொண்டு பேரரசைக் கண்காணிப்பதைத் தொடரும்.<p>
இரவு நேரமென்றால் ராக்கூன்கள் வரும். ஆனால், ஆரஞ்சு மரம் பழுத்துக் குலுங்கும்போதுதான் அவை பழம் பறிக்க வரும். தற்போதைக்கு, இளவேனிலின் தொடக்கத்தில் பறித்துத் தின்ன ஏதுமில்லை. கயோட்டிகளின் நடமாட்டம் இன்னும் அடங்கவில்லை. பெண் கயோட்டிகளை ஈர்க்க ஆண் கயோட்டிகள் ஊளையிடுவதை இரவில் கேட்கலாம். பகலில் அவை வளர்ப்பு நாய்களையும், வளர்ப்புப் பூனைகளையும் வேட்டையாடுகின்றன என்று எங்கள் அக்கம்பக்கத்தினர் கண்காணிப்புக் குழுவில் செய்தி பகிர்கிறார்கள். இது தவிர வீடுகளில் புகுந்து திருடுபவர்களும் கூடியிருக்கிறார்களாம். வீடற்றவர்கள் நகர்மையப் பகுதியிலிருந்து அகநகர எல்லைகளுக்கும் பெயரத் தொடங்கிவிட்டார்கள். பேரங்காடியின் வேலிக்கருகே கூடாரங்களைப் போட்டுக் குடியிருப்பதை அண்மையில் நானே பார்த்தேன். இவர்களுக்கெல்லாம் புதிதாக மலிவு வீடு கட்டிக் கொடுத்து வீடற்றவர் சிக்கல்களைத் தீர்ப்பேன் என்று உறுதியளித்த மாநகரத்தலைவி இன்னும் செயலாற்றத் தொடங்கவில்லை. <p>
நண்பனோடு பேசிக் கொண்டே இருந்த நான் தெருவின் மீதும் ஒரு கண்ணை வைத்திருந்தேன். குப்பைத்தொட்டிகளைக் காலையிலேயே உள்ளே கொண்டு வந்துவிட்டதால் அதைப் பற்றிய கவலையேதும் இல்லை. எந்த வித அக்கறையும் இல்லாமல் சோம்பலாகத் தெருவைப் பார்த்துக் கொண்டே இருந்த என் கண்ணுக்குத் திடீரென்று சில அசைவுகள் தெரிந்தன. சிமெண்டுத் தரையில் ஏதோ துள்ளிக்கொண்டிருந்தது. தொலைபேசியில் இருந்த கவனத்தைச் சற்றே அதன் மீது திருப்பிக் கூர்ந்து பார்க்கத் தொடங்கினேன். அது ஏதோ ஓணானின் துண்டிக்கப்பட்ட வால் போல் தெரிந்தது. அது இன்னும் துள்ளிக்கொண்டிருந்ததால் கவனம் விரியத் தொடங்கியது. கூரையிலிருந்து அண்டங்காக்கை ஒரு விமானத்தின் ஒயிலோடு இறங்கியதைக் கவனித்த என் கண்கள், துள்ளிக் கொண்டிருந்த வாலைத் தாண்டி எதையோ கொத்தியதைத் தொடர்ந்து கவனித்தன. வாலை இழந்த ஒரு சிறிய ஓணான் தற்காப்புப் போராட்டத்தில் இருந்தது. அண்டங்காக்கையும் ஓணானை எச்சரிக்கையாகத்தான் தாக்கியது. இரண்டும் ஒன்றையொன்று சுற்றிச் சுற்றி வந்தன. காக்கை கொத்துவதும், ஓணான் தப்பியோடி அதைக் கடிக்க முயல்வதும் என் கவனத்தைத் தொலைபேசியிலிருந்து முழுக்க முழுக்கத் திருப்பிவிட்டது. தொலைபேசியில் தொடர்ந்து ஊம் கொட்டிக் கொண்டிருந்த நான் இருக்கையில் இருந்து எழுந்து சன்னலுக்கருகில் வந்து நின்று விட்டேன்.<p>
<div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjIwUD59YdBHzPqeU0XLgTYdmSy4iwNaWFtoy2YwciPKmph3NEjxfHvpeWlOsoCXtqLlaTwu5BJCv6hzspi87D0891KzMvOOzwY0JV3fXxZ_0h8MakdcT5h5ksp7niNBIzAIAwiioc8oUQH2od6iqXCsacVrEgZhxOfwym1vuoHjPnDRi-WMw/s1913/Crow%20and%20Lizard%20003.png" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; "><img alt="" border="0" width="400" data-original-height="745" data-original-width="1913" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjIwUD59YdBHzPqeU0XLgTYdmSy4iwNaWFtoy2YwciPKmph3NEjxfHvpeWlOsoCXtqLlaTwu5BJCv6hzspi87D0891KzMvOOzwY0JV3fXxZ_0h8MakdcT5h5ksp7niNBIzAIAwiioc8oUQH2od6iqXCsacVrEgZhxOfwym1vuoHjPnDRi-WMw/s400/Crow%20and%20Lizard%20003.png"/></a></div>
காக்கையும் ஓணானும் தம் போர்க்களத்தைக் கொஞ்சம் கொஞ்சமாக நகர்த்தி என் சன்னலுக்கருகே கொண்டு வந்து விட்டன. இது வேலி ஓணான் போலத்தான் தெரிந்தது. அதற்கு நஞ்சு ஏதும் இல்லை என்று நினைக்கிறேன். என்றாலும் அண்டங்காக்கை மிகுந்த எச்சரிக்கையுடன் அதன் பின்புறத்தைத் தாக்கிக் கொண்டிருந்தது. திடீரென்று என்ன நினைத்ததோ காக்கை, இன்னும் துள்ளிக் கொண்டிருந்த ஓணான் வாலைக் கொத்தித் தின்றது. அதற்குள் தப்பிச் செல்ல ஓணானையும் விடவில்லை. அதைத் துரத்தி வந்து கொத்தியது. இப்போது இரண்டும் சன்னலுக்கு இரண்டடி தள்ளித் தரையில் போராடிக் கொண்டிருந்தன. சன்னலின் வெனீசியக் கதவுகளை அடித்து மூடித் திறந்தேன். அந்த ஒலியைக் கேட்ட காக்கை எச்சரிக்கையாகப் பறந்து விட்டது. <p>
வாழ்க்கைப் போராட்டத்தைப் பற்றி உரையாடிக் கொண்டிருந்த நண்பனிடம் என் கண் முன் நடந்த போராட்டத்தைப் பற்றிச் சொன்னேன். மனித வாழ்க்கையும் அப்படித்தான் என்று அவன் தத்துவம் பேசிக் கொண்டிருந்த போது அண்டங்காக்கை மீண்டும் வந்து ஓணானைத் தேடியது. ஓணானின் வாழ்க்கையைக் காப்பாற்றிய பெருமிதத்தில் இருந்த எனக்கு மிகவும் எரிச்சலாக இருந்தது. மீண்டும் சன்னல் கதவுகளை அடித்துச் சாத்தித் திறந்தேன். நண்பன் தொலைபேசியை வைத்து விட்டான். யாரிடம் ஓணான் காக்கை சண்டை பற்றி நேர்முக வர்ணனை செய்து கொண்டிருக்கிறீர்கள் என்று உள்ளிருந்து வந்த மனைவி கேட்டார். சொன்னேன். வெளிக்கதவைத் திறந்து வெளியே வந்து ஓணானும் காக்கையும் எங்கே என்று பார்த்தோம். ஓணான் இருந்த சுவடே தெரியவில்லை. அருகிலிருந்த மின்கம்பத்திலிருந்து என்னைக் கூர்மையாகக் கவனித்துக் கொண்டிருந்த அண்டங்காக்கைதான் ஓணானுடன் போரிட்ட காக்கையாக இருந்திருக்குமோ என்று நினைத்தேன்.<p>
குளிர்காலத்தில் என் கண்ணுக்குத் தெரியாமல் என்னென்ன வாழ்வா சாவா போராட்டங்கள் இருந்தனவோ! இளவேனிற்காலத்தில் இலைகளும், பூக்களும், புழுக்களும், பூச்சிகளும், பிறந்து வாழ்வைத் தொடங்கும் நேரத்தில் இவற்றுக்காகவே காத்திருந்த பிற உயிரினங்களும் தம் வேட்டைகளைத் தொடங்குகின்றன. இயற்கையின் சுழற்சியில் இன்னுமொரு பருவம் தொடங்கிவிட்டது.<p><br><br> முகநூலில் ஏப்பிரல் 21 அன்று பகிர்ந்தது.<p> https://www.facebook.com/manivannan.m.mani/posts/pfbid02NfARG8nr8qF6NQpx6G3kT7AHARLsSHWFdDHtTwFdaUJnV9nCiYzD8uiPSrPCkyMcl <p>மணி மு. மணிவண்ணன்http://www.blogger.com/profile/18309027434715577823noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5580246.post-14353980988653839292022-09-28T14:58:00.000-07:002022-09-28T14:58:15.412-07:00Greetings to Prof. George Hart on his 80th birthday during JNU CelebrationsBirthday Greetings to Prof. George Hart on his 80th birthday during JNU Celebrations<br><br>
It was a pleasure to participate in the George Hart 80 Birthday celebrations organized by the Tamil Stream of Jawaharlal Nehru University, New Delhi. <br><br>
<div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhc0ln7I-IQZKpnzJyEPJ_NJtNSzXDyG_gNqsA-Wyx3dr2OHq4Wk2oKcA3Y6fa1QzsFWVp89q0sg5xW9qf2wQ7kGdi8OStX-_7dEAsJypZ3vMqd5eXqpGdPYYlAw9K8CKyoXJq7CBf_12Qb7u1Lbm7pbD1pDaGultYIXaUFfzFth8WLZO_4eg/s1344/GLHart80-Celebrations.jpg" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; "><img alt="" border="0" width="320" data-original-height="820" data-original-width="1344" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhc0ln7I-IQZKpnzJyEPJ_NJtNSzXDyG_gNqsA-Wyx3dr2OHq4Wk2oKcA3Y6fa1QzsFWVp89q0sg5xW9qf2wQ7kGdi8OStX-_7dEAsJypZ3vMqd5eXqpGdPYYlAw9K8CKyoXJq7CBf_12Qb7u1Lbm7pbD1pDaGultYIXaUFfzFth8WLZO_4eg/s320/GLHart80-Celebrations.jpg"/></a></div>
<br>
The following is a preliminary draft of my remarks:<br><br>
***<br><br>
Dear Professors Araventhan, Om Prakash Singh, Jeyadevan, Vasu Renganathan, and Chandrasegaran, Honorable Member of Parliament Dr. Ravikumar, other professors, scholars and students of Jawaharlal Nehru University, Greetings from California and thank you for inviting me to this celebration of Prof. George Hart’s 80th Birthday.<br><br>
The JNU Tamil Stream deserves a Big Thank You from Tamil Americans, especially those from the San Francisco Bay Area and the University of California at Berkeley. We have lot more reasons to celebrate Prof. Hart and his contributions and these are often unknown outside our area. The obvious one is that Prof. Hart is the first occupant of the first Tamil Chair established in a north American University, U.C. Berkeley and it was setup by Tamil Americans. That was in 1996. But Prof. Hart has been a member of the Bay Area Tamil Community since before 1980. He along with his Tamil wife Kausalya were among the co-founders of the San Francisco Bay Area Tamil Manram in 1980 and contributed to the early literary discussions organized by the Tamil Manram.<br><br>
The Harts have been part of the bay area Tamil community for long, contributing to the Concord Murugan Temple, Tamil Manram cultural events, the Tamil schools, helping the California Tamil Academy get accreditation for its Tamil classes, among other things. The Harts were great patrons of Tamil American community not only in the Bay Area but also throughout North America. When we celebrate Prof. George Hart’s contributions we also celebrate Mrs. Kausalya Hart for her role in all of these as well. சக்தி இல்லையேல் சிவம் இல்லை.<br><br>
When the Tamil Chair was established in 1996, UC Berkeley started to bring visiting scholars from Tamil Nadu not only to teach their students but also to interact with the Tamil American community and help promote Tamil culture in the bay area. In the late 1990s, when Prof. Ilakkuvanar Maraimalai came to U.C.Berkeley, Mr. Kumar Kumarappan, the chairman of the Tamil Chair committee and I organized a series of “fireside chat” programs in the residences of Tamil Americans around the bay area to discuss ancient and modern Tamil literature.<br><br>
Prof. Hart was often a speaker at the annual முத்தமிழ் விழா a literary program organized by Tamil Manram. And his talks introduced ancient Tamil literature to young Tamil Americans who were born in the U.S. The UCB Tamil Chair was not just an academic institution. It was part of the Tamil American community. When we hosted the Tamil Internet conference in 2002 at Foster City, CA, UCB was a co-sponsor. Not many people know that Prof. Hart himself designed Tamil fonts for Apple Mac computers. In fact, the Unicode committees and Apple initially thought that Tamil was an archaic classical language of interest only to U.C. Berkeley researchers and were surprised that a large population spoke Tamil and was eager to use it in computers.<br><br>
Prof. Hart was one of the pioneers in developing Tamil computing and took part in the internet discussion of standardizing 8-bit encoding for Tamil. And his contributions continue through the era of Unicode encoding.<br><br>
However, practically everyone has heard of Prof. Hart first through the famous letter that he wrote to the Government of India recommending that Tamil be recognized as a Classical Language of India. When Prof. Maraimalai first requested Prof. Hart to write that letter, he was completely surprised. To Prof. Hart it seemed strange that he should have to write an essay claiming that Tamil is a classical language. Among western scholars, it was taken for granted that ancient Sangam literature was classical, especially so after the brilliant translations of Akam and puRam poems by Prof. A. K. Ramanujan. In fact, Prof. Hart got introduced to Tamil through Prof. Ramanujan and to a large extent Ramanujan’s translations set the standard by which all modern translations are judged.<br><br>
Prof. Ramanujan himself was a great poet and when he wrote that “I do not translate out of love but out of envy, out of a kind of aggression towards these great poems”, a generation of poet-scholars were inspired to emulate him. Prof. Hart’s translations of Kamban, Akam and PuRam poems can be seen in this light. While Prof. Hart is not a poet, he collaborated with poet Hank Heifetz to produce near literal translations of the great Tamil classics.<br><br>
In his preface to his translation of “The Forest book of the Ramayana of Kampan”, Prof. Hart wrote “Our purpose is introduce Kampan, who is perhaps India’s greatest poet, to a non-Tamil audience.” Understandably, this delighted the Tamil scholars while raising the eyebrows of Sanskrit aficionados. Prof. Hart’s letter to the Government of India recommending classical language status to Tamil elicited similar murmurs in the Indological community.<br><br>
However, as Prof. Hart often remarks, scholars should recognize that Tamil civilization was not a blank slate until the arrival of Aryans. He wrote “Tamil constitutes the only literary tradition indigenous to India that is not derived from Sanskrit. Indeed, its literature arose before the influence of Sanskrit in the South became strong and so is qualitatively different from anything we have in Sanskrit or other Indian languages.”<br><br>
On a personal note, I have known George for about 25 years. Since the time we felicitated him for his translation of the puRa nAnURu, in 1998, until now, it has been my honor to have interacted with George and discuss literature, politics both local and international, religion, Tamil language among other things. When we lived in Newark, CA, George and Kausalya, used to visit us often on the weekends. We used to walk around Lake Elizabeth in Fremont while intensely debating everything under the sun.<br><br>
All those discussions were friendly no matter how serious our difference of opinion was. He enjoyed a good argument as much as I did. While neither of us changed our opinions after these discussions, we always developed a better understanding of the alternate point of view. I am thankful for those hours of discussion.<br><br>
For this and his great many other contributions to Tamil language, culture and community, it is a great honor for me to join you in celebrating Prof. George Hart on his 80th birthday. Like the other pioneer, Prof. Emeneau, also of U.C. Berkeley, may he continue to research and write for a very long time.<br><br>
Mani M. Manivannan<br>
27 September 2022<br> <br><br>
<div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEghKAa42bCora0BtwPLzPJQKo_aHMQVJ7CXYhzTzWni0MJhtzwGIPTj0LAa9nOewGS5dDu6fV3asTwgqvBPcLnV_XbpJ1obex7AZqzB1xvMPVLHDtRRIDDtk1YHALNfLFMQSs6dvuT2sDer3VjEkLsLbVMemnoSMfLh6qxQbsap3cK9EsVCLA/s1788/GLHart80-JNU-Invitation1.png" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; "><img alt="" border="0" height="320" data-original-height="1788" data-original-width="1556" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEghKAa42bCora0BtwPLzPJQKo_aHMQVJ7CXYhzTzWni0MJhtzwGIPTj0LAa9nOewGS5dDu6fV3asTwgqvBPcLnV_XbpJ1obex7AZqzB1xvMPVLHDtRRIDDtk1YHALNfLFMQSs6dvuT2sDer3VjEkLsLbVMemnoSMfLh6qxQbsap3cK9EsVCLA/s320/GLHart80-JNU-Invitation1.png"/></a></div>மணி மு. மணிவண்ணன்http://www.blogger.com/profile/18309027434715577823noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5580246.post-8615051695847289872022-09-28T13:18:00.000-07:002022-09-28T13:18:24.522-07:00"தமிழ் - சமஸ்கிருத இலக்கிய மரபுகள் நெருங்கிய தொடர்புள்ளவை" - நேர்காணல்: ஜோர்ஜ் எல். ஹார்ட், தீராநதி, ஏப்பிரல் 2006"தமிழ் - சமஸ்கிருத இலக்கிய மரபுகள் நெருங்கிய தொடர்புள்ளவை" <br>- நேர்காணல்: ஜோர்ஜ் எல். ஹார்ட்,
சந்திப்பு: மணி மு. மணிவண்ணன்
தீராநதி, ஏப்பிரல் 2006<br><br>
இந்த நேர்காணலின் பதிவைத் தீராநதியின் பக்கங்களில் தேடிப்பார்த்தேன். இப்போது இது அங்கே இல்லை. முதலில் அது கீழ்க்கண்ட சுட்டிகளில் இருந்தது.<br>
http://www.kumudam.com/magazine/Theranadi/2006-04-01/pg1.php
http://www.kumudam.com/magazine/Theranadi/2006-03-01/pg1.php <br>
எனவே என்னிடம் இருந்த பழைய படிகளை இத்துடன் பகிர்கிறேன். இது ஒரு முக்கியமான நேர்காணல். பலரும் மீண்டும் படிக்க வேண்டியது. பேரா. ஹார்ட் அவர்களின் 80 ஆவது பிறந்தநாள் அன்று இதைப் பதிவு செய்வதில் மகிழ்கிறேன்.<br><br>
<div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhpnoKc3Phz7kVgLT0_6VVN5z8rjVN5CBZg-JkQDmr_zKnFHdJ-L_6tqwxPmTY9RpLtUy-kce0PHYw7srMChV0NENasEPgGw7WiqPw04laCf5ygWi5yPm_jUHWJ8dLe4UwfzLR_uLT6JVF8KmVWBaWnpcYAvLu1iIDyhwQzWIhebC0owDRymQ/s2030/cover.jpg" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; clear: left; float: left;"><img alt="" border="0" height="600" data-original-height="2030" data-original-width="1421" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhpnoKc3Phz7kVgLT0_6VVN5z8rjVN5CBZg-JkQDmr_zKnFHdJ-L_6tqwxPmTY9RpLtUy-kce0PHYw7srMChV0NENasEPgGw7WiqPw04laCf5ygWi5yPm_jUHWJ8dLe4UwfzLR_uLT6JVF8KmVWBaWnpcYAvLu1iIDyhwQzWIhebC0owDRymQ/s600/cover.jpg"/></a></div><div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi9M1KJNEg4sT6SPLGj9l1l6I6GrzLR5K94pkmGppBP01GHypHDKp9NsqQVnTWcjFWi92BjASUydsKNzxniKGzyq5UHbzulN3e19jR6d-QxOygPBt3ORHlFyVi81MJCmcoUUJsAWfYk3K7I_dd_geoucHOeAgqsp2wl-TQJXdT-fu3qIQIo3g/s2030/interview-01.jpg" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; clear: left; float: left;"><img alt="" border="0" height="600" data-original-height="2030" data-original-width="1421" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi9M1KJNEg4sT6SPLGj9l1l6I6GrzLR5K94pkmGppBP01GHypHDKp9NsqQVnTWcjFWi92BjASUydsKNzxniKGzyq5UHbzulN3e19jR6d-QxOygPBt3ORHlFyVi81MJCmcoUUJsAWfYk3K7I_dd_geoucHOeAgqsp2wl-TQJXdT-fu3qIQIo3g/s600/interview-01.jpg"/></a></div><div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj8J_DAu9vEEwZk6aG_43P9nyvXzLUFQCcYardhYA7fbtUbD_C2zKfxGRoLoG-IFgBJH-O3Spbe-LZtFv-C0QjFh6uXUmRqBrIygtxKvFOjfSI_aGy4xmgW_gY35qPOEYSKof0hIOICMm86HhilLjjIX2GzfD0RwCDkSdbj3cAWgyOTFZuCXQ/s2030/interview-02.jpg" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; clear: left; float: left;"><img alt="" border="0" height="600" data-original-height="2030" data-original-width="1421" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj8J_DAu9vEEwZk6aG_43P9nyvXzLUFQCcYardhYA7fbtUbD_C2zKfxGRoLoG-IFgBJH-O3Spbe-LZtFv-C0QjFh6uXUmRqBrIygtxKvFOjfSI_aGy4xmgW_gY35qPOEYSKof0hIOICMm86HhilLjjIX2GzfD0RwCDkSdbj3cAWgyOTFZuCXQ/s600/interview-02.jpg"/></a></div><div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEirat5ZujZb-q1ysU-yXtyyS1towse8SP0nRRlzBrPHTvr1aKtf75ZNXeVQ0llh0JOx8OSVweUpi-svX8gSlrFTqjMDzCoSzS5bMPua92PY-RJHMnZ_2XNLFH3U7Imzi05ulv4MYkEsC1j7IVqB1-c7RCeYseLldRg4JrH1yMkeNNF4UDx0-Q/s2030/interview-03.jpg" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; clear: left; float: left;"><img alt="" border="0" height="600" data-original-height="2030" data-original-width="1421" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEirat5ZujZb-q1ysU-yXtyyS1towse8SP0nRRlzBrPHTvr1aKtf75ZNXeVQ0llh0JOx8OSVweUpi-svX8gSlrFTqjMDzCoSzS5bMPua92PY-RJHMnZ_2XNLFH3U7Imzi05ulv4MYkEsC1j7IVqB1-c7RCeYseLldRg4JrH1yMkeNNF4UDx0-Q/s600/interview-03.jpg"/></a></div><div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjv3Or2B8xKIAwoy6A13jyLa4PqcD4r_E188Rbx13n1I3qmfyZf5GW0Oamk7sNrDE6P8uLg0NG5Jnb_7IS99lWMqjdIpiiUCRbMFerJpeew2o0-cjZIdtFdWpyBB6LwX67nEf6lUygAYGt4q_-v-vhypT48tpACTX6Rlqb-Y7SEjMOTOC46Ag/s2030/interview-04.jpg" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; clear: left; float: left;"><img alt="" border="0" height="600" data-original-height="2030" data-original-width="1421" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjv3Or2B8xKIAwoy6A13jyLa4PqcD4r_E188Rbx13n1I3qmfyZf5GW0Oamk7sNrDE6P8uLg0NG5Jnb_7IS99lWMqjdIpiiUCRbMFerJpeew2o0-cjZIdtFdWpyBB6LwX67nEf6lUygAYGt4q_-v-vhypT48tpACTX6Rlqb-Y7SEjMOTOC46Ag/s600/interview-04.jpg"/></a></div><div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgJIyBiPsnBsAVrOUSkDeklkGw_LjRwquPH0gAiHsMfuhu90t-8sOt32rF2lSMeBsq0F9h7y7cUrS4kC3T4AReKjOoShnhnJLy4f5bxnbOw6Kpujbf6KN_iM0DIFfMGwbFFLdUFbSh05R_tva9AfSj0xtZiIPdOwIwc7I6zn2bTNU5b65pvjw/s2030/interview-05.jpg" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; clear: left; float: left;"><img alt="" border="0" height="600" data-original-height="2030" data-original-width="1421" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgJIyBiPsnBsAVrOUSkDeklkGw_LjRwquPH0gAiHsMfuhu90t-8sOt32rF2lSMeBsq0F9h7y7cUrS4kC3T4AReKjOoShnhnJLy4f5bxnbOw6Kpujbf6KN_iM0DIFfMGwbFFLdUFbSh05R_tva9AfSj0xtZiIPdOwIwc7I6zn2bTNU5b65pvjw/s600/interview-05.jpg"/></a></div><div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiYqvft13FuDoinGyEtjiAF5w-kGPb6WiSUYVgyiTgSfzb1qiB9gRjlwS3-j7JmWpfy6nLGy2UddU3Z3dD5EoMA6jJixKxu5ielE5gBo_LPkhaOTT7LarKAmPo5Io8YQWmUBeWfFiJadwFJuY_zgxOvNbuMlIW7KnulkeLmrzWKc_M-OQroiQ/s2030/interview-06.jpg" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; clear: left; float: left;"><img alt="" border="0" height="600" data-original-height="2030" data-original-width="1421" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiYqvft13FuDoinGyEtjiAF5w-kGPb6WiSUYVgyiTgSfzb1qiB9gRjlwS3-j7JmWpfy6nLGy2UddU3Z3dD5EoMA6jJixKxu5ielE5gBo_LPkhaOTT7LarKAmPo5Io8YQWmUBeWfFiJadwFJuY_zgxOvNbuMlIW7KnulkeLmrzWKc_M-OQroiQ/s600/interview-06.jpg"/></a></div><div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjJ-y38f2JaARYK-pmhRNmgUnWesCBDsKJDxzvo0WYYXGBy0pvBg6endG0d0MOJSghsAtNp8c8oNLMAwvGG2TwcKnWc9tzalqPq7wnwZ3hku1lXq_J2xnO4J88Zwm7v09DSKMXJp8UkX0g4VJLkVL5YBDsHGPXdgezlMudaUWQKAQAI21XTBA/s2030/interview-07.jpg" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; clear: left; float: left;"><img alt="" border="0" height="600" data-original-height="2030" data-original-width="1421" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjJ-y38f2JaARYK-pmhRNmgUnWesCBDsKJDxzvo0WYYXGBy0pvBg6endG0d0MOJSghsAtNp8c8oNLMAwvGG2TwcKnWc9tzalqPq7wnwZ3hku1lXq_J2xnO4J88Zwm7v09DSKMXJp8UkX0g4VJLkVL5YBDsHGPXdgezlMudaUWQKAQAI21XTBA/s600/interview-07.jpg"/></a></div><div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhZTsfIPUlpnT0kZM2cST7Fw0kaHocDOCxWmZfbRLJxFKU3uZGfvPXOu3Lqr6-qbrhUZj9AyupHZWRRiDnBFCLgaNV7hBEL8V79TP6dmfCRD_r8unGKP0K33P6pxy-qxizTBySYRQFbR9x4aE-WDFtWhQ9flhKokh-YydgXWfWQD-6IvgSCLQ/s2030/interview-08.jpg" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; clear: left; float: left;"><img alt="" border="0" height="600" data-original-height="2030" data-original-width="1421" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhZTsfIPUlpnT0kZM2cST7Fw0kaHocDOCxWmZfbRLJxFKU3uZGfvPXOu3Lqr6-qbrhUZj9AyupHZWRRiDnBFCLgaNV7hBEL8V79TP6dmfCRD_r8unGKP0K33P6pxy-qxizTBySYRQFbR9x4aE-WDFtWhQ9flhKokh-YydgXWfWQD-6IvgSCLQ/s600/interview-08.jpg"/></a></div>மணி மு. மணிவண்ணன்http://www.blogger.com/profile/18309027434715577823noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5580246.post-48782744563257310202022-09-13T20:45:00.003-07:002022-09-13T20:58:50.365-07:00A death sentenceA death sentence<br><br>Mani M. Manivannan
<br>September 13, 2013
<br><br>
The magistrate was used to these late night knocks at his door. That is the price one pays if one is the only authority who can grant last minute stays of execution for the death row convicts. Desperate lawyers would try every trick in the book to keep their clients alive for a few more minutes of their miserable lives.
He folded his lungi in half and threw a towel over his shoulders and walked to the door. It was two in the morning. He sighed. As he opened the door he saw the jail superintendent and a distraught looking young man.
<br><br>
"Sorry for waking you up in the middle of the night your honour. This young man claims to be a professor and a Presidential Scholar at the C. V. Raman institute. He has an incredible story to tell and I need the sound judgement of someone of your calibre to do the right thing."<br><br>
"Very flattering" said the magistrate. "Come in and make it quick. And it better be good or I am throwing both of you out."
<br><br>
"Pardon me your honor" said the young man. "Sorry for disturbing you this late but you have to stop the execution of the four death row convicts if you want to save the world."<br><br>
The magistrate was irritated at this lunacy and turned to stare at the superintendent.<br><br>
"Professor, tell the magistrate what you do at the institute."<br><br>
"Your honor, I work on a top secret project for the government to communicate with the people in the future and I just had a breakthrough."<br><br>
The magistrate was getting impatient.<br><br>
"Sir, your name is bigger than that of King Solomon for the people of the future and you are the symbol of wisdom to them."<br><br>
"Go on young man, there is only so much flattery one can withstand at this time of the night."<br><br>
"Sir, the people of the future were desperate to communicate with us. It seems that one of the four convicts will go on to invent a 'Nuclear Quencher' that can extinguish any nuclear bomb after serving time. <br><br>
Supee looked at the magistrate with a quizzical eye.<br><br>
The professor continued. "All four will serve a life sentence, learn a lot during their jail time and try hard to pay their debt to the society. And they help each other towards this goal."<br><br>
"And if they are all executed, earth's time line is so warped that a global thermonuclear crisis wipes out the planet."<br><br>
The magistrate looked at the young man with incredulity.<br><br>
"Your honor, all lives are interconnected and each has a purpose. Our own beliefs tell us that even asuras had a purpose in God's plan."<br><br>
"Professor, that may have been true. But don't forget that each of them was killed by the Gods. Our Gods were quite fond of death penalty."<br><br>
"Your honor, that may be true. But today, you hold the future lives of untold billions humans and other living things in your hand. You just need to stay the execution until I have a chance to convince the appeals court. You need to make the call."<br><br>
"Can we let the vengeance of collective conscience overcome our humane nature and deny these evil men a chance to reform and actually save billions of lives?"<br><br>
"You decide" said the professor.<br><br>
The clock was ticking.<br><br>Mani M. Manivannan, September 13, 2013. Facebook post is at the following <a href="https://www.facebook.com/manivannan.m.mani/posts/pfbid0ZGYkbqNkLyGrziYSB563unxPmiUwDgsU9JG9pP64mLzKiifoub5yLLkBs3E76KW2l">location</a><br><br>https://www.facebook.com/manivannan.m.mani/posts/pfbid0ZGYkbqNkLyGrziYSB563unxPmiUwDgsU9JG9pP64mLzKiifoub5yLLkBs3E76KW2lமணி மு. மணிவண்ணன்http://www.blogger.com/profile/18309027434715577823noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5580246.post-24392581603466534692022-02-28T10:29:00.000-08:002022-02-28T10:29:06.016-08:00The Trust Deficit between people and Scientific Establishment<b>The Trust Deficit between people and Scientific Establishment</b><p>
I wrote the following in a Facebook post 5 years ago. It is still very relevant.<p>
A man that I greatly respect, Dr. Amalorpavanathan Joseph wondered about the anti-vaccine resistance in Tamil Nadu. He asked "is there something deeper to it? Where is the trust deficit and why now?"<p>
I was glad to see that he correctly diagnosed it as "trust deficit" but I was surprised that he didn't see this coming. The recent spontaneous protests across Tamil Nadu in support of Jallikattu and other causes, resistance to vaccination, opposition to "hydrocarbon" fracking, etc., have been highly visible, vehement and unlike any such movement that we have seen in the past decades. To some extent, this is fueled by WhatsApp communities and FaceBook posts. But this willingness to march and face brutal establishment has no parallels in recent Tamil Nadu history exceeding even the anti-Hindi imposition agitation that was largely constrained to students and the Dravidian movement activists. The current movement is broader than that and has a coalition ranging from extreme left wing to the extreme right wing and nationalists of all stripes.<p>
Some have accused it of "anti-science" and "anti-capitalist" reactionary politics. It is not an anti-science movement but an anti-establishment movement. And this anger towards establishment has been building for decades. Engineers, like medical professionals, have responsibility to towards public interest. As an engineer, I have been disappointed that the Indian Science and Technology establishment has repeatedly failed people. The first such instance that I noticed was the 1984 Bhopal disaster at the Union Carbide plant, considered to be the world’s worst industrial accident. That plant was peddled as a state of the art, modern, temple of technology that would manufacture insecticides to protect the Indian crops. But the plant actually ended up killing people and nobody saw that coming nor did the establishment shine after the disaster in championing the cause of the victims. What lessons did the Indian engineering establishment learn from Bhopal disaster? What safeguards are in place now to prevent a similar disaster? How can the public trust the government or the engineering establishment when they assure that the far more complex nuclear plants or hydrocarbon fracking facilities are “safe”?
India routinely exports the best of what it produces to command the best revenue, including food. When the best Indian food rejected by the Americans, Australians, Germans and others, people of India have to wonder about the quality of food that they were eating. Where were the Indian standards bodies that should have warned Indians about the poison that they are consuming? What happened to the University professors, the IIT wizards, the IIM managers, the IAS administrators, the IPS policemen, the Scientists, the Medical establishment, and the political leadership? People trusted these highly revered professionals and we have let them down badly.<p>
When people worried about the safety of Kudankulam Nuclear power plant, those protesters were accused of being anti-national foreign agents. The country's science and engineering establishment lined up behind the government. And we just witnessed the ridiculous sight of students using buckets to clean the crude oil that spilled close to the Chennai shores. Where was the emergency preparation to handle that eventuality? The government couldn't even see the Chennai floods coming in 2015 nor could they rescue people efficiently when the city was flooded. Neither the government nor the engineering establishment have proved that they can handle disasters and safeguard public interest.
Now the "science and technology" champions in social media are advocating the "hydrocarbon" fracking as the solution for energy crisis and dismiss the concerns of farming communities in the fertile Kaveri delta. This is so despite the fact that such fracking has been destroying communities around the world.<p>
Indian establishment, including the venerated science and technology establishment, has repeatedly lied and let people down. Now this “anti-people establishment” is using pseudo-science as a shield to protect its vested interests.
There are very uncomfortable questions. Which Indian scientist or engineer saved people from the Bhopal disaster? What did the Indian scientists and technologists say about insecticides in the food that Indians eat every day? Why does it require foreign agencies to tell Indians that they are eating poison every day? How did the government handle the Chennai floods or the recent Ennore oil spills? And how about the river sand mafia, beach sand mafia and granite mafia that are ravaging natural resources while polluting the environment? And what about those “kalvi thanthais” who are grabbing public lakes and ponds and anything that contains water? And how about pharmacies that sold expired medicines? And how about the scientists, engineers and doctors who stood silently while public safety was being compromised? And what about the political parties, writers, journalists, public intellectuals and bharat ratnas who champion nuclear power plants and methane fracking while evidence is mounting against them around the world? Why is it that Indians have to rely on foreign experts and intellectuals to get information about things that affect their own safety?
If the establishment science is anti-people and the only ones that echo the concerns of people about the safety of the food that they eat and the medicine that they take are charlatans who use pseudo-science, can you blame them? If your "friends" are ready to let you die, why not choose people who are accused of being your "enemies"?<p>
Now look at how the Science establishment reacts to all of this? You won't see humility or contrition from scientists for failing the pubic that trusted them. There are no apologies for past mistakes and no admission of guilt but arrogant chastisement and name calling of critics. The science luminaries call people superstitious fools. Why are they that angry? Is it because the establishment is afraid that competition is taking people and money away from them?
Yes, there is a huge trust deficit and it is well deserved. Are the healers, antivaxxers, organic farmers, hyper-environmentalists, and social media memesters better than the scientific and political establishment? Yes, oh yes. Anything that challenges the arrogant establishment and shakes it to the foundation is always good. It will make the establishment more accountable and responsive. These arrogant leaders will be discarded. There is yet a chance that people's voice will be heard. There may be better policing of food, medicine, better disaster preparation, perhaps more rational discussions about big “solutions” that the big government or the big business want to thrust down the throats of unwilling people, and so on. But of course, all the scoundrels can get together and strike a deal to keep their loot. I am optimistic though that that won't happen and that this backlash will bring in better results.<p><br><b>Mani M. Manivannan, 28 February, 2017.</b>மணி மு. மணிவண்ணன்http://www.blogger.com/profile/18309027434715577823noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5580246.post-63789675902858902822021-12-18T11:47:00.005-08:002021-12-18T11:47:54.663-08:00ஆங்கிலச் சொற்களை அப்படியே எடுத்துக் கொள்வது தமிழுக்கு வளம் தராதா?<p><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql lr9zc1uh a8c37x1j keod5gw0 nxhoafnm aigsh9s9 fe6kdd0r mau55g9w c8b282yb d3f4x2em iv3no6db jq4qci2q a3bd9o3v b1v8xokw oo9gr5id" dir="auto">தமிழில்
கலைச்சொற்கள் படைப்பது பற்றி முகநூலில் சிறு சலசலப்பு ஏற்பட்டிருக்கிறது.
இது ஒன்றும் தமிழுக்குப் புதிதல்ல. உலகத்தின் ஆட்சிமொழியாக விளங்கும்
ஆங்கிலம் பிறமொழிகளிலிருந்து சொற்களைக் கடனாகப் பெற்றதால் அது என்ன
குறைந்துவிட்டதா என்று கேட்கிறார்கள். ஆங்கிலத்தைப் போல் தமிழும்
இரவற்சொற்களை எடுத்தாளுவதால் மொழி மேலும் வளம்பெறுமேயல்லாது தொய்வடையாது
என்று நம்பிக்கை தெரிவித்திருக்கிறார்கள். இந்த வாதமும் தமிழுக்குப்
புதிதல்ல. <br /><br />தமிழ் காலந்தோறும் பிறமொழிச் சொற்களை தன்
மரபுக்கேற்பவும் மரபை விட்டு விலகியும் இரவலாக எடுத்தாண்டு வந்திருக்கிறது.
தமிழில் இருக்கும் எண்ணற்ற பிறமொழிச் சொற்கள் இதற்கு நல்ல
எடுத்துக்காட்டு. பிராகிருதச் சொற்களை முதலில் இரவல் வாங்கிய தமிழ்,
காலப்போக்கில் சமக்கிருதம், பாரசீகம், உருது, மட்டுமல்லாமல் ஐரோப்பிய
மொழிச் சொற்களையும் இரவலாகப் பெற்றிருக்கிறது. தமிழில் இருக்கும்
ஆட்சிமொழிச் சொற்கள் பெரும்பாலும் உருது மொழியிலும், ஆங்கிலத்திலும்
இருப்பதற்குக் காரணம் நாம் பிறமொழி பேசியவர்களின் ஆட்சியின் கீழ்
இருந்ததால்தான்.<br /><br />இந்திய விடுதலைப் போராட்டத்தின்போது இப்படி
ஆங்கிலச் சொற்களை இரவலாகப் பெறுவதை விலக்கி சமக்கிருதச் சொற்களில்
கலைச்சொல்லாக்கம் செய்ய முனைந்தார்கள். 1960கள் வரைக்கும் கூட
தமிழ்நாட்டின் பாடநூல்களில் வடமொழிக் கலைச்சொற்கள் ஆளுமை செலுத்தின.<br /><br />எடுத்துக்
காட்டாகப் பின்வரும் சொற்கள் 1944ல் பாடநூல்களில் இருந்திருக்கின்றன,
ஆனால் இவை இன்றும் நம்மில் பெரும்பாலோர்க்குப் புரியாதவை:<br /><br />
சோக்ஷிகள், க்ஷாரம், ஆஹார சமீகரணம், யோகவாஹி, சஞ்சாயகி, வாஹகம்,
ஹரிதகிகாமலம், அப்ஜ இரத்தகிகாமலம், பாக்கியஜனக அனிஷ்கர்ஷம், சங்கோஜயத்வம்,
பிரதிலோம, விபாஜியத்துவம், பிரதி மாகேந்திரம், அவினா சத்வம், அவிபேத்யம்,
சமாந்திர சதுர்புஜம், அதிருசிய ரேகை, நிஷ்காசினி, வித்யுத்லகானிகம், வக்ர
பாவித்வம், உஷத்காலம், ஆபாஸபிம்பம், ஜ்யாமிதி, கிருஷித் தொழில்<br /><br />இதைப் பற்றி விரிவாகவே என்னுடைய புழைக்கடைப்பக்கம் என்ற வலைப்பூவில் <span><a class="oajrlxb2 g5ia77u1 qu0x051f esr5mh6w e9989ue4 r7d6kgcz rq0escxv nhd2j8a9 nc684nl6 p7hjln8o kvgmc6g5 cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x jb3vyjys rz4wbd8a qt6c0cv9 a8nywdso i1ao9s8h esuyzwwr f1sip0of lzcic4wl gpro0wi8 py34i1dx" href="https://kural.blogspot.com/2011/01/1944.html" rel="noreferrer noopener" role="link" target="_blank">https://kural.blogspot.com/2011/01/1944.html</a></span> எழுதியிருக்கிறேன்.<br /><br />பெரும்பாவலர்
பாரதியாரே மெம்பர் என்ற ஆங்கிலச்சொல்லுக்கு இணையான தமிழ்ச்சொல்லைப்
படைக்கத் தடுமாறியிருக்கிறார். ஒருவழியாக அங்கத்தினர் என்ற வடசொல்லாட்சி
நிலைபெற்றது. தனித்தமிழ் இயக்கம் அதை உறுப்பினர் என்று மாற்றியது.
இல்லையேல் இன்றும் நாம் மெம்பர், பிரசிடென்ட், மினிஸ்டர் என்றுதான்
சொல்லிக் கொண்டிருப்போம். வேட்பாளர் என்ற அழகான சொல்லால் கேண்டிடேட்,
அபேக்ஷகர் போன்ற பல்லை உடைக்கும் இரவற்சொற்கள் வழக்கொழிந்தன.<br /><br />இரவற்சொற்களை
நாம் அடிபட்டுக் கிடக்கும்போது போட்டுக்கொள்ளும் இடைக்காலக் கட்டு போலப்
புழங்குவதில் தவறில்லை. "வயர் ரீவைண்டிங் செய்வது எப்படி" என்ற நூல்
பலருக்கு வேலை வாய்ப்பை அளித்தது. அந்த நூலைத் தனித்தமிழில்
எழுதியிருந்தால் அந்தக் காலத்தில் அவர்கள் தடுமாறியிருப்பார்கள். ஆனால்,
என்றென்றும் இரவற்சொற்களையே எடுத்தாளுவது மொழியின் வளத்தைப் பன்மடங்கு
சிதைக்கும் என்பது எனக்குத் தெள்ளத்தெளிவாகவே புரிகிறது. இது ஏன்
அறிஞர்களுக்கு விளங்கவில்லை என்று எனக்குப் புரியவில்லை.<br /><br />ஒரு
கலைச்சொல்லைத் தமிழில் ஆக்கும்போது அந்தக் கலைச்சொல்லின் பின்னணியில்
இருக்கும் அறிவியல், தொழில்நுட்பம் ஆகியவையும் தமிழில் விளக்கக்கூடிய
அளவுக்கு மொழி வளம் பெறுகிறது. தமிழைத் தாய்மொழியாகக் கொண்டவர்கள்
நுட்பமான எண்ணங்களையும் ஆய்வையும் தம் தாய்மொழியிலேயே மேற்கொள்ள இது வழிவகை
செய்கிறது. அப்படிச் செய்வதால் மொழி மட்டுமல்ல, மொழியைத் தாய்மொழியாகக்
கொண்டிருக்கும் மக்களும் வளம் பெறுகிறோம்.<br /><br />ஆங்கிலம் பன்னெடுங்காலம்
பின் தங்கிய மொழியாகத் தாழ்ந்திருந்தது. அதனால், முன்னணி அறிவியல்,
தொழில்நுட்பக் கருத்துகள் மட்டுமல்ல, தத்துவங்களும் கூட கிரேக்க, இலத்தீன
மொழிகளிலும் பிரான்சிய மொழியிலும் கற்பிக்கப்பட்டன. ஆங்கிலம் தன்
வளர்ச்சிக்கு வேறு வழியில்லாமல் தம் மொழிக்குத் தொடர்பற்ற கிரேக்க,
இலத்தீன, பிரான்சியச் சொற்களை எடுத்தாள வேண்டியிருந்தது. ஆங்கிலம்
உலகத்தின் ஆட்சிமொழியாக மிளிர்ந்ததற்கு அந்த இரவல் மொழிகள் காரணமல்ல. அது
அவர்கள் குடியேற்றப் பேரரசின் வெற்றியின் பக்க விளைவு. இதே போல் ஆங்கிலச்
சொற்களை இரவலாக எடுத்துக் கொண்ட பலமொழிகள் கலவை மொழிகளாகச் சிதைந்தன.
சொந்தமாக புதிய கருத்துகளை எழுதக்கூடிய உயர்மொழியாக மாறவில்லை.
ஆங்கிலமும் கூடத் தற்காலத்தில்தான் புதிய கலைச்சொற்களைத் தன்னிடமிருந்தே
படைத்துக் கொள்கிறது.<br /><br />1980 களில் மிக்கையில் கொர்பச்செவ் சோவியத்
ஒன்றியத்தின் தலைவரானபோது அவரது பேச்சுகளிலிருந்து இரண்டு உருசியச் சொற்கள்
அமெரிக்க ஆங்கிலத்துக்குப் பரவின.<br /><br />Perestroika (/ˌpɛrəˈstrɔɪkə/; Russian: перестройка), <br />glasnost (meaning "openness") <br /><br />ஓரிரு
ஆண்டுகளில் பெருநிறுவனங்களிலும் அரசியல் களங்களிலும் அந்தச் சொற்கள் ஆளுமை
செலுத்தின. கொர்பச்செவ்வின் வீழ்ச்சிக்குப் பிறகு அந்தச் சொற்களும்
காலவெள்ளத்தில் அடித்துச் செல்லப்பட்டன. புதிய நுட்பங்களை விளக்கும்
கருத்துகளை இன்றைய ஆங்கிலம் பிறமொழிச்சொற்களில் நேரடியாக எடுத்துக்
கொள்வதைக் கூடிய மட்டிலும் தவிர்த்துவிடுகிறது. அப்படிச் செய்தாலும் அது
வெகு விரைவாகவே ஆங்கிலச் சொல்லுக்கு மாறிவிடுகிறது. தோசையையும்,
கட்டுமரத்தையும் Dosa, Catamaran என்றழைப்பது வேறு. இணையம், கணினி,
வலைத்தளம், மின்னஞ்சல், தொலைக்காட்சி, தொலைபேசி, திறன்பேசி போன்ற சொற்களை
என்றென்றும் ஆங்கிலத்திலேயே புழங்குவது வேறு. அப்படிச் செய்வது தமிழையும்
தமிழர்களையும் என்றென்றும் அடிமைகளாக மாற்றிவிடும். இது பாரதியாருக்குத்
தெரிந்திருந்தது. தற்காலத் தமிழறிஞர்களுக்குத் தெரியவில்லை.<br /><br />தமிழ்
இணையத்தின் தொடக்க காலத்தில் இணையம், கணினி, வலைத்தளம், மின்னஞ்சல் போன்ற
கலைச்சொற்களை நாங்களே படைத்துப் பரப்பிக் கொண்டிருந்தோம். அப்போது
இதெல்லாம் வேண்டாத வேலை என்று எழுத்தாளர் சுஜாதா எங்களைக் கிண்டல் செய்து
கொண்டிருந்தார். ஆனால் அவரே பிற்காலத்தில் இந்தக் கலைச்சொற்களைப்
பரப்புவதற்கு ஒரு நல்ல வழியைக் கண்டுபிடித்துச் சொன்னார். முதலில்
இன்டர்நெட் (இணையம்), கம்ப்யூட்டர் (கணினி), இமெயில் (மின்னஞ்சல்) என்று
ஆங்கில இரவற்சொல்லுக்குப் பிறகு தமிழ்ச் சொல்லைக் குறிப்பிட்டுச் சொல்ல
வேண்டும், பின்னர் இணையம் (இன்டர்நெட்), கணினி (கம்ப்யூட்டர்), மின்னஞ்சல்
(இமெயில்) என்று முதலில் தமிழ்ச்சொல்லையும் அடைப்புக்குறிக்குள் ஆங்கிலச்
சொல்லையும் போட வேண்டும், கொஞ்ச நாள் கழித்து, அடைப்புக்குறிக்குள்
இருக்கும் ஆங்கிலச் சொல்லைக் கழற்றிவிட வேண்டும் என்றார். அப்படித்தான்,
தமிழ் இணையத்தின் முன்னோடிகளுக்கு மட்டும் தெரிந்திருந்த பல கலைச்சொற்களைக்
கோடிக்கணக்கான தமிழர்களுக்குக் கொண்டு சேர்த்தார் அவர்.<br /><br /><span></span></span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiYup0dg7ejd6l_1qGEx_5d5RvJsG6GJ8soY7eaLAcIOtK3w7YrqTgGBAt56VIg1Sp-1lVnVi8304G-WEH94PbwyI7U35N4SH8G5haiqtd1ApCqB9mA2GFs7lTwOzJIRIK9lXh5pb2F4flZmsEramKRSLrUsXbttT5ykVu2-sXSh09_dmP6lQ=s762" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="762" data-original-width="611" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiYup0dg7ejd6l_1qGEx_5d5RvJsG6GJ8soY7eaLAcIOtK3w7YrqTgGBAt56VIg1Sp-1lVnVi8304G-WEH94PbwyI7U35N4SH8G5haiqtd1ApCqB9mA2GFs7lTwOzJIRIK9lXh5pb2F4flZmsEramKRSLrUsXbttT5ykVu2-sXSh09_dmP6lQ=s320" width="257" /> </a></div><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql lr9zc1uh a8c37x1j keod5gw0 nxhoafnm aigsh9s9 fe6kdd0r mau55g9w c8b282yb d3f4x2em iv3no6db jq4qci2q a3bd9o3v b1v8xokw oo9gr5id" dir="auto"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql lr9zc1uh a8c37x1j keod5gw0 nxhoafnm aigsh9s9 fe6kdd0r mau55g9w c8b282yb d3f4x2em iv3no6db jq4qci2q a3bd9o3v b1v8xokw oo9gr5id" dir="auto"><br /></span></div></span><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql lr9zc1uh a8c37x1j keod5gw0 nxhoafnm aigsh9s9 fe6kdd0r mau55g9w c8b282yb d3f4x2em iv3no6db jq4qci2q a3bd9o3v b1v8xokw oo9gr5id" dir="auto">இன்று
சுஜாதா இல்லை. ஆனால், நல்ல வேளை கவிஞர் மகுடேசுவரன் இருக்கிறார். அவர்
நல்ல பல கலைச்சொற்களைப் படைப்பது மட்டுமல்லாமல் அவற்றைத் தம் கோடிக்கணக்கான
வாசகர்களுக்குக் கொண்டு சேர்க்கிறார். கலைச்சொல்லாக்கம் எவ்வளவு
முதன்மையானதோ அதைக் காட்டிலும் மேலானது அவற்றை மக்கள் புழங்கப் பரப்புவது.
அத்தகைய மாபெரும் தொண்டாற்றும் கவிஞர் மகுடேசுவரனைப் பாராட்டச் சொற்களே
இல்லை! வாழிய அவர் தொண்டு.<br /><br /><br /></span><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql lr9zc1uh a8c37x1j keod5gw0 nxhoafnm aigsh9s9 fe6kdd0r mau55g9w c8b282yb d3f4x2em iv3no6db jq4qci2q a3bd9o3v b1v8xokw oo9gr5id" dir="auto"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql lr9zc1uh a8c37x1j keod5gw0 nxhoafnm aigsh9s9 fe6kdd0r mau55g9w c8b282yb d3f4x2em iv3no6db jq4qci2q a3bd9o3v b1v8xokw oo9gr5id" dir="auto">பார்க்க:<br /><br />கலைச்சொல்லாக்கம் - 1944ல் ஒரு கருத்தாடல்<br />ஞாயிறு, ஜனவரி 16, 2011<br />மணி மு. மணிவண்ணன்<br />புழைக்கடைப் பக்கம்<br />ஒரு புலம்பெயர்ந்த அமெரிக்கத் தமிழனின் எண்ணங்கள்<br /><br /><span><a class="oajrlxb2 g5ia77u1 qu0x051f esr5mh6w e9989ue4 r7d6kgcz rq0escxv nhd2j8a9 nc684nl6 p7hjln8o kvgmc6g5 cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x jb3vyjys rz4wbd8a qt6c0cv9 a8nywdso i1ao9s8h esuyzwwr f1sip0of lzcic4wl gpro0wi8 py34i1dx" href="https://kural.blogspot.com/2011/01/1944.html" rel="noreferrer noopener" target="_blank">https://kural.blogspot.com/2011/01/1944.html</a></span></span> <br /></div></span><br /><p></p>மணி மு. மணிவண்ணன்http://www.blogger.com/profile/18309027434715577823noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5580246.post-39666116849235837472020-09-13T14:29:00.004-07:002020-09-13T14:31:06.829-07:00And the Clock was Ticking...<p><span style="font-size: large;"><b>And the Clock was Ticking</b></span><br /><br /><i>Mani M. Manivannan<br />September 13, 2013</i><br /><br /><br /></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjGsG3mvwOjP99nSgVsmjWzkZj9Njg-tEWYPRADcht5ddY_1qFnILn9hV2LW93-bB8euDKr9EeHRVb8UxyG_P78FM-lTsCTlScKIQ2V3RB2BUzLtNw0KHXYKMdE70THP_YMCQT3/s760/Doomsday+Clock.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="428" data-original-width="760" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjGsG3mvwOjP99nSgVsmjWzkZj9Njg-tEWYPRADcht5ddY_1qFnILn9hV2LW93-bB8euDKr9EeHRVb8UxyG_P78FM-lTsCTlScKIQ2V3RB2BUzLtNw0KHXYKMdE70THP_YMCQT3/s320/Doomsday+Clock.jpg" width="320" /></a></div><br /><div class="_5pbx userContent _3ds9 _3576" data-ft="{"tn":"K"}" data-testid="post_message" id="js_2"><p>The
magistrate was used to these late night knocks at his door. That is the
price one pays if one is the only authority who can grant last minute
stays of execution for the death row convicts. Desperate lawyers would
try every trick in the book to keep their clients alive for a few more
minutes of their miserable lives.</p><p> He folded his lungi in half and
threw a towel over his shoulders and walked to the door. It was two in
the morning. He sighed. As he opened the door he saw the jail
superintendent and a distraught looking young man.</p><p> "Sorry for
waking you up in the middle of the night your honour. This young man
claims to be a professor and a Presidential Scholar at the C. V. Raman
institute. He has an incredible story to tell and I need the sound
judgement of someone of your calibre to do the right thing."</p><p> "Very flattering" said the magistrate. "Come in and make it quick. And it better be good or I am throwing both of you out."</p><p>
"Pardon me your honor" said the young man. "Sorry for disturbing you
this late but you have to stop the execution of the four death row
convicts if you want to save the world."</p><p> The magistrate was irritated at this lunacy and turned to stare at the superintendent.</p><p> "Professor, tell the magistrate what you do at the institute."</p><p>
"Your honor, I work on a top secret project for the government to
communicate with the people in the future and I just had a
breakthrough."</p><p> The magistrate was getting impatient.</p><p> "Sir, your name is bigger than that of King Solomon for the people of the future and you are the symbol of wisdom to them."</p><p> "Go on young man, there is only so much flattery one can withstand at this time of the night."</p><p>
"Sir, the people of the future were desperate to communicate with us.
It seems that one of the four convicts will go on to invent a 'Nuclear
Quencher' that can extinguish any nuclear bomb after serving time. </p><p> Supee looked at the magistrate with a quizzical eye.</p><p>
The professor continued. "All four will serve a life sentence, learn a
lot during their jail time and try hard to pay their debt to the
society. And they help each other towards this goal."</p><p> "And if they are all executed, earth's time line is so warped that a global thermonuclear crisis wipes out the planet."</p><p> The magistrate looked at the young man with incredulity.</p><p>
"Your honor, all lives are interconnected and each has a purpose. Our
own beliefs tell us that even asuras had a purpose in God's plan."</p><p>
"Professor, that may have been true. But don't forget that each of them
was killed by the Gods. Our Gods were quite fond of death penalty."</p><p>
"Your honor, that may be true. But today, you hold the future lives of
untold billions humans and other living things in your hand. You just
need to stay the execution until I have a chance to convince the appeals
court. You need to make the call."</p><p> "Can we let the vengeance of
collective conscience overcome our humane nature and deny these evil men
a chance to reform and actually save billions of lives?"</p><p> "You decide" said the professor.</p><p> The clock was ticking.</p></div>மணி மு. மணிவண்ணன்http://www.blogger.com/profile/18309027434715577823noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5580246.post-49042266965856678362020-02-11T13:41:00.001-08:002020-02-11T13:41:46.808-08:00ஏன் அயர்லாந்து மக்கள் அவர்கள் தாய்மொழியான எய்ரவைப் பேசுவதில்லை?<a href="https://www.facebook.com/manivannan.m.mani/posts/10221027955592100" target="_blank">ஏன் அயர்லாந்து மக்கள் அவர்கள் தாய்மொழியான எய்ரவைப் பேசுவதில்லை?</a><br /><br />உலகின் பெரும்பாலான நாடுகளில் மக்கள் அவரவர் தாய்மொழியைப்
பேசுகிறார்கள். ஆனால், அயர்லாந்து மக்கள் அவர்கள் தாய்மொழியான ஏய்ரவைப்
பேசுவதில்லை. அவர்கள் பேசும் மொழி ஆங்கிலம். அவர்களுடைய தாய்மொழியான
ஏய்ரவைப் பேசுபவர்கள் அங்கு வெகு சிலரே. அவர்கள் நாளேடுகளில் கடைசிப்
பக்கம் மட்டும் ஏய்ர மொழியில் அச்சிடப்பட்டிருக்கும். தெருப்பெயர்கள்
ஆங்கிலத்திலும் ஏய்ரவிலும் இருக்கும். ஆனால் ஏய்ரவில் இருப்பதைப்
படிக்கக்கூடியவர்கள் வெகு சிலர். ஏன் அப்படி?<br />
அயர்லாந்து மக்கள்,
அவர்கள் அண்டை நாடான இங்கிலாந்திடம் தோற்று, தங்கள் உரிமைகளை இழந்து,
அடிமைப் பட்டு, சிறுமைப்பட்டு சில நூற்றாண்டுகள் வாழ்ந்த போது தங்கள்
தாய்மொழியை இழந்து விட்டார்கள். இப்போது அரும்பாடுபட்டுத் தங்கள்
தாய்மொழியை மீட்டெடுக்க முனைகிறார்கள்.<br /><br />
இழந்ததை மீட்பது கடினம்.
தமிழர்கள் தமிழைப் போல் தொன்மையும், தொடர்ச்சியும், மாட்சியும் உள்ள
தாய்மொழியைக் கொண்டவர்கள். தமிழர்கள் தன்னாட்சி இருந்தவரைக்கும் தமிழ்
தம்மிடத்தைத் தக்க வைத்துக் கொண்டது. தன்னாட்சியை இழந்து சிறுகச்சிறுகப்
பிறமொழிகளின் ஆட்சியின் கீழ் வந்த போதும் தமிழ்ப் புலவர்களும் தமிழ்
மக்களும் அரசுகளின் ஆதரவில்லாமலேயே தமிழைத் தக்க வைத்துக் கொண்டனர். <br /><br />
பிறமொழிக் கலப்பை மட்டுப்படுத்தித் தமிழ் கலங்கிப் போய் மங்கிடாமல்
காப்பாற்றியது தனித்தமிழ் இயக்கம். ஆனால், தற்காலத்தில் ஆங்கிலத்தின்
ஆதிக்கத்தின் கீழ் உலகமயமாக்கலின் வணிகத்தில் திளைத்திருக்கும்
தமிழர்களுக்கு ஆங்கிலக் கலப்பு உவப்பாக இருக்கிறது. ஆங்கிலக் கண்ணாடி
வழியாக உலகைப் பார்க்கும் தமிழர்களுக்கு அயல்மொழிகளின் சொற்களும் ஓசைகளும்
அப்படியே தமிழிலும் இருக்க வேண்டும் என்ற எண்ணம் இருக்கிறது.<br /><br />
அப்படிப் பட்ட கலப்பு தமிழைப் பிரித்து இன்னொரு கலவை மொழிக்கு இட்டுச்
செல்லும். கலவை மொழிகளில் அறிவியல் எண்ணங்களைத் துல்லியமாக எழுதும்
தன்மையும் குறைவு. உயர்தனிச் செம்மொழிகளைப் போல் சான்றோர் இலக்கியம்
படைக்கும் ஆற்றலும் இருக்காது. <br />
தமிழ் எழுத்துகளை வைத்துக் கொண்டு
சமக்கிருதம் எழுதுபவர்கள் இருக்கிறார்கள். (சுலோகப் பாடல்களைத் தமிழில்
எழுதிப் பாடுபவர்கள் முதற்கொண்டு வேதங்களையும் தமிழில் எழுதி மனப்பாடம்
செய்பவர்கள் வரை). <br /><br />தமிழ் எழுத்துகளை வைத்துக் கொண்டு கணிக்காரம், படகர்,
இருளர், பணியர், சௌராட்டிரம் மொழிகளையும் எழுதுபவர்கள் இருக்கிறார்கள். அவர்களுக்காக வர்க்க எழுத்துகளையும், கூட்டெழுத்துகளையும், கிரந்த
எழுத்துகளையும் தமிழ் யூனிக்கோடு பட்டியலில் சேர்க்கப் பலர் முனைகிறார்கள், தாய்லாந்தில் "தாய்" மொழியில் தமிழோடு வடமொழியையும் கலந்து
எழுதுவதால் முழுக் கிரந்த எழுத்துகளையும் கூட்டெழுத்துகளையும் தமிழில்
சேர்க்க வேண்டும் என்று முழுமூச்சாய் முனைபவர்களும் அமெரிக்காவில்
இருக்கிறார்கள். <br /><br />
இதையெல்லாம் அணை போட்டுக் கொண்டிருக்க முடியாது.
அப்படிச் செய்பவர்கள் எல்லாம் தமிழிலிருந்து பிரிந்து வெவ்வேறு மொழிகளாகக்
கிளைத்துக் கொண்டே போவார்கள். <br /><br />தொன்மைத் தமிழ் தொடர்ந்து கொண்டே இருக்கும்.
அதில் கலப்படம் செய்தாலும், கலவை மொழி தனியே கிளைத்துப் பிரிந்து விடும்.
தனித்தமிழ் என்றும் அழியப் போவதில்லை. அதைப் பேசுபவர்களின் எண்ணிக்கை
குறையலாம் ஆனால் அழியாது. <br /><br />
கிளையாளம் வேண்டுபவர்கள், தமிங்கிலம்
வேண்டுபவர்கள், தமிண்டரின் வேண்டுபவர்கள், தமிக்கிருதம் வேண்டுபவர்கள்,
என்று யார் வேண்டுமானாலும் தனித்தனி மொழிகளைப் பிரித்துக் கொண்டு
செல்லட்டும். ஆனால், தனித்தமிழ் மட்டுமே தொல்காப்பியத்துக்கும்
சங்கத்தமிழுக்கும், கம்பனுக்கும் வள்ளுவனுக்கும் இளங்கோவுக்கும் உரிமை
கொண்டாட முடியும்.<br /><br />
<a href="https://whistlinginthewind.org/2015/08/20/why-dont-the-irish-speak-irish/" target="_blank">Why Don’t The Irish Speak Irish?</a><br /><br />
The
Danes have Danish, the French speak French, the Slovakians talk in
Slovak yet the Irish don’t speak Irish, but rather English. Almost all
nations and people have their own language yet the Irish are one of the
few nations who have a language that very few of its people can speak.
Ireland is one of the only countries in Europe whose primary language is
that of a foreign country.<br /><br />https://whistlinginthewind.org/2015/08/20/why-dont-the-irish-speak-irish/<br /><br />மணி மு. மணிவண்ணன்http://www.blogger.com/profile/18309027434715577823noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5580246.post-13637963634404558242020-02-10T16:03:00.002-08:002020-02-10T16:10:31.139-08:00மொழிமரபு - பிறமொழிப் பெயர்கள்<div class="_39k2">
<div class="_4lmk _2vxa autofocus _5s6c" id="js_8lv" tabindex="-1">
மொழிமரபு - பிறமொழிப் பெயர்கள்</div>
<div class="_2yud clearfix">
<div class="">
<div class="_42ef _8u">
<div class="_3uhg">
<a class="_2yug" data-hovercard="/ajax/hovercard/user.php?id=1338795892" href="https://www.facebook.com/manivannan.m.mani" tabindex="0" target="_blank">மணி மணிவண்ணன்</a><span class="_4_mg">·</span><a class="uiLinkSubtle" href="https://www.facebook.com/notes/%E0%AE%AE%E0%AE%A3%E0%AE%BF-%E0%AE%AE%E0%AE%A3%E0%AE%BF%E0%AE%B5%E0%AE%A3%E0%AF%8D%E0%AE%A3%E0%AE%A9%E0%AF%8D/%E0%AE%AE%E0%AF%8A%E0%AE%B4%E0%AE%BF%E0%AE%AE%E0%AE%B0%E0%AE%AA%E0%AF%81-%E0%AE%AA%E0%AE%BF%E0%AE%B1%E0%AE%AE%E0%AF%8A%E0%AE%B4%E0%AE%BF%E0%AE%AA%E0%AF%8D-%E0%AE%AA%E0%AF%86%E0%AE%AF%E0%AE%B0%E0%AF%8D%E0%AE%95%E0%AE%B3%E0%AF%8D/10157858209413744/">வியாழன், 6 பிப்ரவரி, 2020</a><span class="_4_mg">·</span><i class="_4qbb" data-intl-hash="e459fdaf335550daca48ba4312390c41" data-intl-translation="1 நிமிடம்" data-intl-trid=""><br /></i><br />
<i class="_4qbb" data-intl-hash="e459fdaf335550daca48ba4312390c41" data-intl-translation="1 நிமிடம்" data-intl-trid=""><br /></i></div>
</div>
</div>
</div>
</div>
<div class="_39k5 _5s6c">
<div>
<div class="_2cuy _3dgx _2vxa">
தமிழ்நாட்டின் ஊர்ப்பெயர்களை ஆங்கிலேயர் ஆங்கிலத்தில் (Triplicane, Tuticorin, Sadras, Trichy என்பது போல்) குதறியிருந்ததைப் பார்க்கும்போது எரிச்சலாக இருக்கும். அமெரிக்காவில், ஆங்கிலத்தைத் தாய்மொழியாகக் கொண்டவர்களோடு பல பத்தாண்டுகள் வாழ்ந்த பிறகுதான் அவர்கள் பிறமொழிப் பெயர்களை ஆங்கிலத்தின் தன்மைக்கு ஏற்ப, தமக்கு இயல்பாக வரும் ஒலிப்பில் பலுக்குகிறார்கள் என்பது புலப்பட்டது. Triplicane, Tuticorin, Sadras, Trichy போன்ற பெயர்கள் ஆங்கிலேயர் பிற ஆங்கிலேயர்களுக்குப் புரியும் வகையில் எழுதிய ஆங்கிலப் பெயர்கள். ஆம், அவை தமிழ்நாட்டு ஊர்ப்பெயர்கள்தாம். ஆனால், அந்தப் பெயர்கள் ஆங்கிலத்தின் ஒலிப்பியலைப் பின்பற்றி, அவர்கள் நெடுங்கணக்கில் எழுதப்பட்டவை. <br />
<br /></div>
<div class="_2cuy _3dgx _2vxa">
ஆனால், ஆங்கிலேயரிடமிருந்து விடுதலை பெற்ற பிறகும் ஆங்கிலத்தை ஆட்சிமொழியாகக் கொண்டு ஆட்சி நடத்தும் இந்தியர்களுக்கு, தமிழர்களுக்கு, இந்த ஆங்கிலப் பெயர்கள் உறுத்துகின்றன. இவற்றைத் தத்தம் மொழிக்கு நெருக்கமாக மாற்ற முயல்கிறோம். Thiruvallikeni, Thoothukkudi, Cathurangappattinam, Thiruchirappalli என்ற பெயர்கள் தமிழர்கள் தமக்கும் பிற இந்தியர்களுக்கும் தமிழை ஆங்கில எழுத்துகளில் தமிழுக்கு நெருக்கமான முறையில் எழுத முயன்றதன் விளைவு. இந்தப் பெயர்களை ஆங்கிலத்தைத் தாய்மொழியாகக் கொண்டவர்களால் இயல்பாகப் பலுக்கவும் முடியாது, பலுக்கினாலும் ஆங்கிலத்தைத் தாய்மொழியாகக் கொண்ட பிறராலும் புரிந்து கொண்டு எழுத முடியாது. இது மொழி மரபு புரிந்தவர்களுக்குத் தெரிந்ததுதான். <br />
<br />
<br /></div>
<div class="_2cuy _3dgx _2vxa">
பெயர்ச்சொற்களை, அதுவும் தனியாள் பெயர்கள், ஊர்ப்பெயர்கள், நாட்டுப் பெயர்களை மூல மொழியைப் போலவே எழுத வேண்டும், பேச வேண்டும் என்று சில தமிழர்கள் கருதுகிறார்கள். ஆனால், அவர்கள் உண்மையில் மூலமொழிகளைப் பற்றி அக்கறையற்றவர்கள். உலகில் உள்ள பிறமொழிப் பெயர்களை ஆங்கிலக் கண்ணாடி வழியாகத்தான் பார்த்துப் பழகியவர்கள். அவர்களுக்கு எந்த நாட்டின் பெயராக இருந்தாலும், எந்த மொழியில் உள்ள பெயராக இருந்தாலும், ஆங்கில எழுத்துகளில் தமிழைப் போல் படித்துத் தமிழில் எழுத முயல்பவர்கள். உண்மையில் இவர்களுக்குத் தாய்மொழியிலும் புலமை இருக்காது. ஆங்கிலத்தையும் தாய்மொழியைப் போல் அறிந்தவர்களல்லர். ஆனால் 'நான் பிறந்திருக்க வேண்டியது இங்லேண்ட்' என்று பாடிக் கொண்டு தம்மை ஆங்கிலேயராய், அமெரிக்கராய், ஆங்கிலத்தைத் தாய்மொழியாகக் கொண்டவராய்க் கருதித் தமிழையும் தமிங்கிலமாக்கத் துடிப்பவர்கள். <br />
<br />
<br /></div>
<div class="_2cuy _3dgx _2vxa">
<a href="https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_names_of_Asian_cities_in_different_languages" target="_blank">சிரியா நாட்டின் தலைநகரின் பெயரைத் தமிழில் எப்படி எழுதுவது</a> என்று ஒரு பஞ்சாயத்து போய்க்கொண்டிருக்கிறது! அந்த நகரம் 3500 ஆண்டுகள் பழமையானது. அதன் பெயர் அக்கேடியன் மொழியில் 𒀲𒋙 Imerišú இமெரிசு, எகிப்திய மொழியில் 𓍘𓄠𓈎𓅱 T-m-ś-q த-ம-ச-க், பண்டைய அரமேய மொழியில் Dammaśq (דמשק) தம்மாசக், விவிலிய காலத்துப் பண்டைய எபிரேய மொழியில் Dammeśeq (דמשק) தம்மெசெக் என்று போகும். இதைப் பண்டைய கிரேக்கர்கள் Δαμασκός என்றெழுத அவர்களிடமிருந்து ரோமாபுரத்தார் Damascus என்று தம் இலத்தீன் எழுத்துகளில் எழுதியதை ஆங்கிலேயரும், அமெரிக்கர்களும் அதே எழுத்துகளில் தம் மொழியில், ஆங்கிலத்தில் வழங்குகிறார்கள். <br />
<br />
<br />
இந்த Damascus அங்கே வாழும் மக்கள் தம் நகருக்கு இட்ட பெயரல்ல. அது புறப்பெயர். ஆங்கிலம் பேசுபவர்கள் இலத்தீனிலிருந்து, கிரேக்கத்திலிருந்து எடுத்துக் கொண்ட பெயர். உண்மையில் மூலமொழிப் பெயருக்கு நெருக்கமாக இருக்க வேண்டும் என்றால் அதில் கிரேக்க/இலத்தீன் தன்மையுடன் -us என்ற ஈற்று இருக்கக்கூடாது. ஆனால், அது கிரேக்க, இலத்தீன், ஆங்கில மொழிமரபுகளுடன் பின்னிப் பிணைந்தது. அதை அவற்றைத் தாய்மொழியாகக் கொண்டவர்கள் இயல்பாக எடுத்துக் கொள்கிறார்கள். <br />
<br />
<br /></div>
<div class="_2cuy _3dgx _2vxa">
விவிலியத்தைத் தமிழில் மொழிபெயர்த்த பாதிரிகள் எபிரேயம் அறிந்தவர்கள். அவர்களுடைய <a href="https://christianity.stackexchange.com/questions/6076/why-do-biblical-names-vary-in-different-languages" target="_blank">மொழிபெயர்ப்புகளில் விவிலியப் பெயர்கள்</a> எபிரேயத்துக்கும் பண்டைய கிரேக்கம்/இலத்தீனுக்கும் நெருக்கமாக இருக்கும்.<br />
<br /></div>
<div class="_2cuy _3dgx _2vxa">
யோவான் (John), பேதுரு (Peter), தாவீது (David), மரியாள் (Mary), மத்தேயு (Mathew), ஆதாம் (Adam), ஏவாள் (Eve), ஏசு (Jesus) போன்ற பெயர்கள் ஆங்கிலப் பெயர்களிலிருந்து பெரிதும் வேறுபட்டிருக்கின்றன. பிற ஐரோப்பிய மொழிகளிலும், உலக மொழிகளிலும் இந்த வேறுபாடுகள் உள்ளன. ஆங்கிலத்தில் உள்ள பெயர்கள் மூலப்பெயர்களிலிருந்து விலகியவை. அவை ஆங்கில மரபுக்கேற்று வழங்கும் பெயர்கள்.</div>
<div class="_2cuy _3dgx _2vxa">
<a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Yeshua" target="_blank">ஏசு என்ற பெயர்</a> எப்படியெல்லாம் எபிரேய மொழியிலிருந்து பிறமொழிகளில் திரிந்தது என்று பார்க்கலாம்:</div>
<blockquote>
<div class="_2cuy _3dgx _2vxa">
எபிரேயம்: Yeshua (ישוע)</div>
<div class="_2cuy _3dgx _2vxa">
கிரேக்கம்: Yeshu (Ἰησοῦς) (drop the final "a")</div>
<div class="_2cuy _3dgx _2vxa">
இலத்தீன்: Iesus (Iēsous) (sh → s, Y → I, add final s)</div>
<div class="_2cuy _3dgx _2vxa">
கால மாற்றத்தில் J என்ற எழுத்து இலத்தீனில் பரவலான பிறகு</div>
<div class="_2cuy _3dgx _2vxa">
இலத்தீன்: Jesus (pronounced yay-soos)</div>
</blockquote>
<div class="_2cuy _3dgx _2vxa">
<blockquote>
ஆங்கிலம்: Jesus (pronounced jee-ses)</blockquote>
</div>
<div class="_2cuy _3dgx _2vxa">
இதே போல் Yochanan என்ற எபிரேயப் பெயர் மாறியது.</div>
<blockquote>
<div class="_2cuy _3dgx _2vxa">
Yochanan → Yohana → Iohannes →</div>
</blockquote>
<div class="_2cuy _3dgx _2vxa">
<blockquote>
Jean (பிரெஞ்சு)/ John (ஆங்கிலம்)/ Sean (ஐரிசு)/ Ian (இசுக்காட்டிய கேயலிக்கு) / Juan (இசுப்பானியம்)/ யோவான் (தமிழ்) / யோகண்ணன் (மலையாளம்??)</blockquote>
</div>
<div class="_2cuy _3dgx _2vxa">
இவற்றில் எது மூல ஒலிப்புக்கு நெருங்கியது? John என்ற ஆங்கிலப் பெயரா?</div>
<div class="_2cuy _3dgx _2vxa">
மத்தேயு என்ற பெயரை எடுத்துக் கொள்ளுங்கள்.</div>
<blockquote class="tr_bq">
<div class="_2cuy _3dgx _2vxa">
அது கிரேக்கத்தில் ματθαιος /Mat-thaios/.</div>
<div class="_2cuy _3dgx _2vxa">
ஆனால் உருசியனில் த-கர ஒலி இல்லை. என்ன செய்தார்கள்?</div>
<div class="_2cuy _3dgx _2vxa">
த-கர ஒலியை ஃப-கரமாக மாற்றினார்கள்!</div>
</blockquote>
<div class="_2cuy _3dgx _2vxa">
<blockquote>
Матфей Matfay.</blockquote>
</div>
<div class="_2cuy _3dgx _2vxa">
விவிலியம் போன்ற ஒரு மத நூலைத் தம் மொழிக்குக் கொண்டுவருவதற்குக்கூட யாரும் தம் மொழியில் புது எழுத்துகளைச் சேர்க்கவில்லை. புதிய ஒலிப்புகளைக் கூட்டவில்லை.</div>
<div class="_2cuy _3dgx _2vxa">
தமிழிலும் அப்படித்தான். கம்பராமாயணத்தில் வடமொழிப் பெயர்களை எழுதுவதற்காகக் கிரந்த எழுத்துகளைக் கம்பன் சேர்க்கவில்லை. பெரிய புராணத்தில் சேக்கிழார் வடமொழிப் பெயர்களுக்காகக் கிரந்த எழுத்துகளைக் கூட்டவில்லை.<br />
<br /></div>
<div class="_2cuy _3dgx _2vxa">
தமிழில் பிறமொழி ஒலிப்புகளைக் கூட்ட வேண்டும் என்று அடம் பிடிப்பவர்கள் மூல மொழிகளில் ஒலிப்புகளுக்கு நெருங்கிய ஒலிகளுக்காகக் கூட்ட வரவில்லை. அதைப் பற்றி அவர்களுக்கு அக்கறையில்லை. அவர்கள் அக்கறைப்படுவதெல்லாம், ஆங்கிலத்தில் உள்ள ஒலிகளைத் தமிழில் கொண்டு வரவேண்டும் என்பதுதான். ஆனால் ஆங்கிலத்தில் உள்ள f, q, z, என்ற ஒலிகளுக்கு இணையான கிரந்த எழுத்துகள் இல்லை. எனவே தற்போது இருக்கும் கிரந்த எழுத்துகள் அவர்களுக்குப் போதாது.<br />
<br /></div>
<div class="_2cuy _3dgx _2vxa">
என்ன செய்வார்கள்? ஒரு முறை துக்ளக் சோ f என்ற எழுத்தையே ஒரு மெய்யெழுத்தாகக் கூட்டிக் கொண்டு அதற்கு நெடுங்கணக்கு வரிசை ஒன்றை அச்சிட்டுக் காட்டினார். அதாவது:</div>
<div class="_2cuy _3dgx _2vxa">
f, fா, fி, fீ, fு, fூ , ெf, ேf, ைf .... என்று போகும்.<br />
<br /></div>
<div class="_2cuy _3dgx _2vxa">
இப்படி நேரடியாகவே ஆங்கில எழுத்துகளைத் தமிழ் உயிர்மெய்யாக்கும் கருத்தைக் கொண்டுவந்தார். எடுபடவில்லை.<br />
<br /></div>
<div class="_2cuy _3dgx _2vxa">
இப்படிக் கருப்பு நிறமுள்ள, கருங்கூந்தலுள்ள தமிழன்னையை வெறுத்து, வெள்ளை நிறமுள்ள மஞ்சள் கூந்தல் கொண்ட பெண்ணாகத் தமிழை மாற்றத் துடிக்கும் சிறுபிள்ளைகளைக் கொல்லைக்குக் கூட்டிச் சென்று குளிப்பாட்டிக் கூட்டி வர முயலலாம். ஆனால் பிடிவாதம் பிடித்த சிறு பிள்ளைகள் அடம் பிடித்தால் போகிற போக்கில் போவென்று கொல்லையிலேயே விட்டு விட வேண்டியதுதான். <span class="_47e3 _5mfr" title="smile எமோடிகான்"><span aria-hidden="true" class="_7oe">:-)</span></span></div>
<div class="_2cuy _3dgx _2vxa">
<br /></div>
<div class="_2cuy _3dgx _2vxa">
<a href="https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_names_of_Asian_cities_in_different_languages" rel="noreferrer" target="_blank">https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_names_of_Asian_cities_in_different_languages</a></div>
</div>
</div>
மணி மு. மணிவண்ணன்http://www.blogger.com/profile/18309027434715577823noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5580246.post-45591854225755754232020-02-10T15:51:00.000-08:002020-02-10T15:51:04.745-08:00செந்தமிழ் வழக்கும் கலவைக் கொச்சை வழக்கும்<div class="_39k2">
<div class="_4lmk _2vxa autofocus _5s6c" id="js_5zp" tabindex="-1">
செந்தமிழ் வழக்கும் கலவைக் கொச்சை வழக்கும்<br /></div>
<div class="_2yud clearfix">
<div class="">
<div class="_42ef _8u">
<div class="_3uhg">
<span class="_5q4y"><span></span></span></div>
</div>
</div>
</div>
</div>
<div class="_2cuy _3dgx _2vxa">
தமிழை எழுதும்போது பிறமொழிச் சொற்களை பிறமொழி ஒலிப்புடனே எழுதுவதுதான் வளர்ச்சி என்று கொடி பிடிக்கும் குழுக்கள் இன்று நேற்றல்ல, கல்லெழுத்துகளில் பொறிக்கும்போதிருந்தே இருந்திருக்கின்றன.<br /><br /><blockquote class="tr_bq">
டுமீல் டுமீல் என்று ரிஷி சுட்டான் <br />டிஸ்யூம் டிஸ்யூம் என்று ஜார்ஜ் குத்தினான் <br />ஹா ஹா ஹா என்று எம்ஜிஆர் சிரித்தார் <br />ஹாஜி என்பவர் ஹஜ்ஜுக்குச் சென்று வந்தவர் <br />டமாஸ்கஸ் ஸ்விஸ்ஸின் தலைநகர் அல்ல</blockquote>
<br />என்றெழுதுவதுதான் தமிழ். கிரந்த எழுத்துகள் இல்லாவிட்டால் இவற்றை எழுதுவது நகைச்சுவையாகிவிடும் என்கிறார்கள். <br /><br />அரபி நூல்களில் அரபி எழுத்துகளை உயிரெழுத்துகளைக் குறிக்காமலேயே மெய்யெழுத்துகளில் மட்டுமே எழுதுவது மரபு. மொழி தெரிந்தவர்கள் எங்கே என்ன எழுத்தை எப்படிப் படிப்பது என்று புரிந்து கொண்டு படித்து விடுவார்கள். புதிதாகக் கற்பவர்கள் உயிரெழுத்துகளுக்கான குறியீடுகளை இட்டுப் படித்தாலும் நாளடைவில் அவையில்லாமெலேயே படிக்கத் தொடங்கி விடுவார்கள். இதை மாற்ற வேண்டும், எல்லோரும் எப்போதுமே உயிரெழுத்துக் குறிகளை இடவேண்டும் என்று யார் கொடி பிடித்தாலும் அது நடக்குமா என்று தெரியாது! மொழிமரபின் தாக்கம் அப்படி.<br /><br />அதே போல், தமிழில் இருக்கும் ஒலிகளுக்கான குறிகளைத் தேவநாகரி நெடுங்கணக்கில் சேர்த்தாலும் சமக்கிருதத்தில் எழுதும்போது அவற்றைச் சேர்த்தெழுதும் மரபு வேரூன்றுமா? வாய்ப்பில்லை. அரபி, சமக்கிருதம் போன்ற செம்மொழிகளில் அவ்வளவு எளிதாகப் பிறமொழி எழுத்துகளைச் சேர்க்க மாட்டார்கள்.<br /><br />வாழும் மொழிகளில் பிறமொழிக் கலப்பு நிகழ்வது வெகு இயல்பானது. அதிலும் தமிழைப் போன்ற நெடிய மரபைக் கொண்ட மொழிகளில் இத்தகைய கலப்பை அதன் செம்மொழி வழக்கு காலப்போக்கில் உண்டு செரித்துத் தன்வயமாக்கிக் கொண்டு வந்திருப்பதை நாம் வரலாற்றில் பார்க்கிறோம். பிறமொழிப் பெயர்களைத் தமிழில் எப்படி எழுதுவது என்பதில் நாம் கல்லில் பொறிக்கத் தொடங்கிய காலத்திலிருந்தே இருவேறு தன்மைகளைப் பார்க்கிறோம். தமிழை எழுத தமிழ் நெடுங்கணக்கில் உள்ள எழுத்துகள் மட்டுமே போதும் என்று புலவர்கள் விதித்ததைத் தொல்காப்பியம் பதிவு செய்திருக்கிறது. குறிப்பாக, தொல்காப்பிய காலத்தில் புலவர்கள் அறிந்திருந்த வடமொழியான பாகதப் (Prakrit) பெயர்களையும் சொற்களையும் தமிழில் இரவல் வாங்கும்போது வடமொழி எழுத்துகளை நீக்கி எழுதுங்கள் என்றே தொல்காப்பியர் அறிவுறுத்தியிருந்தார். ஆனால், கல்வெட்டுகளில் பொறித்தவர்களுக்குத் தொல்காப்பிய மரபு தெரியாமல் இருந்திருக்கலாம். அல்லது அவர்கள் இன்றைக்கும் சிலர் கம்பு சுற்றுவது போல் பிறமொழிப் பெயர்களை அவர்கள் பலுக்குவது (உச்சரிப்பது) போல் ஒலிக்க வேண்டுமென்றால் அவர்களுடைய எழுத்துகளைச் சேர்க்க வேண்டும் என்ற குறிக்கோளுடன் பொறித்திருக்கலாம். <br /><br />[<a href="https://kural.blogspot.com/2011/01/blog-post_14.htm" target="_blank">தமிழுக்குப் புதிய எழுத்துகள் தேவையா - ஓர் அலசல்</a>]<br /><br />ஒலிப்புள்ள ஒலிகளுக்கும் (G, J, D, B etc.), காற்றொலிகளுக்கும் (KHA, GHA, CHA, JHA, DHA, PHA, BHA etc.) தமிழில் எழுத்துகள் இல்லை. ஒலிப்புள்ள ஒலிகள் இயல்பாகத் தமிழில் வரும்போது அவற்றை ஒலிப்பிலா ஒலிகளுக்குள்ள வல்லெழுத்துகளால் எழுதினாலும், அவற்றுக்கு முன் உள்ள எழுத்துகள் அந்த ஒலிப்பிலா வல்லொலிகளை மென்மையாக்கி விடுகின்றன. அதனால்தான் காகம், தங்கம், முருகன், பஞ்சு, மஞ்சள், படம், வண்டு, பதம், பந்து, கொம்பு போன்ற சொற்களில் சொல்லிடை வரும் வல்லின எழுத்துகளை நாம் ஒலிப்பிலா எழுத்துகளாக (K, C, T, P - க,ச,ட,த,ப என்று) எழுதினாலும் ஒலிப்புடன் (G, J, D, B என்று) சொல்கிறோம். அவற்றுக்கென்று தனியாக எழுத்துகளைத் தமிழ் நெடுங்கணக்கில் சேர்க்கவில்லை. தமிழில் ஒலிப்புள்ள ஒலிகள் சொல்முதல் வாரா. காற்றொலிகள் தமிழில் இல்லை. எனவே அவற்றுக்கான எழுத்துகளும் இல்லை. <br /><br />பிறமொழிப் பெயர்களில் இவை வரும்போது அவற்றைக் கல்லில் பொறித்த சிலர் சில இடங்களில் தமிழில் இல்லாத எழுத்துகளுக்குப் பகராகப் பாகதப் பிராமி எழுத்துகளில் பொறித்திருக்கிறார்கள். அதே போல், பின்னாளில் கல்வெட்டுகளில் தமிழ்ப் பெயர்களைச் சங்கத (Sanskrit) மொழியில் பொறித்தவர்கள் சங்கதத்தில் இல்லாத தமிழெழுத்துகளைத் தமிழிலேயே பொறித்திருக்கிறார்கள். ஆனால், சங்கதத்திலோ, பாகதத்திலோ, பாகத மொழிகளிலிருந்து கிளைத்த இன்றைய வடவிந்திய மொழிகளிலோ, தமிழெழுத்துகள் வேரூன்றவில்லை. தமிழிலும் இலக்கிய வழக்கில் பாகதப் பிராமி/சங்கதக் கிரந்த எழுத்துகளைத் தமிழ் மன்னர்கள் தமிழகத்தை ஆளும் வரைக்கும் சேர்க்கவில்லை. தொல்காப்பியரும் சங்கப்புலவர்களும், வள்ளுவரும் இளங்கோவும், ஆழ்வார்களும் நாயன்மாரும், கம்பரும் சேக்கிழாரும், வடமொழிச் சொற்களை வடவர் எழுத்துகளை நீக்கியே எழுதினார்கள். <br /><br />தமிழில் வடமொழிச் சொற்களை எழுதும்போது கிரந்த எழுத்துகளைக் கலந்து எழுதும் பழக்கத்தை மணிப்பிரவாள நடை என்றார்கள். அதாவது வடமொழி எழுத்துகளையும் தமிழெழுத்துகளையும் கலந்து எழுதுவதை மணியையும் பவழத்தையும் கலந்து வழங்குவது போல என்று நோக்கினார்கள். இதைத் தொடங்கியவர்கள் பௌத்த, சமணக் கோட்பாடுகளைத் தமிழில் எழுத முனைந்த முனிவர்கள்தாம். பிற்காலத்தில் அதே போல் சைவ, வைணவ ஆசிரியர்களும் இப்படித் தம் சமய நூல்களுக்கான விளக்கவுரைகளை மணிப்பிரவாள நடையில் எழுதினார்கள். <br /><br />இப்படிப்பட்ட கலவை நடையால் சேரநாட்டுத் தமிழ் தன் இயல்புத்தன்மையை இழந்து தன் மரபை மறந்து மாற்றார் மொழியாய், மலையாளமாய், பிரிந்து விட்டது. வடமொழிக்கான கிரந்த எழுத்துகளோடு தமிழுக்கான வட்டெழுத்துகளையும் சேர்த்து மலையாள நெடுங்கணக்கு உருவானது. மலையாளத்தில் வடமொழிச் சொற்களை அதே உச்சரிப்புடன் எழுத முடியும். தமிழெழுத்துகளையும் அவற்றின் ஒலிப்பு மாறாமல் எழுத முடியும். சங்க இலக்கியத்திலிருந்து கம்பன் வரைக்கும் உள்ள தமிழ் இலக்கியங்களை மலையாளத்தில் எழுத முடியும், படிக்க முடியும், புரிந்து கொள்ள முடியும். ஆனால், தம் மொழியைக் கலவை மொழியாக்கிய பிறகு சேரநாட்டுத் தமிழர்கள் மலையாளிகளாகத் தமிழுக்கு மாற்றார்களாக விலகிப் போனார்கள்.<br /><br />தமிழ் மன்னர் ஆட்சியின் வீழ்ச்சிக்குப் பின்னர், பிறமொழிகளைத் தாய்மொழியாகக் கொண்ட அரசர்களின் ஆட்சியின்போது தமிழிலக்கியத்திலும் அப்படிப்பட்ட, தொல்காப்பிய விதியை மீறிய, மணிப்பிரவாளநடை வேரூன்றத் தொடங்கியது. தொல்காப்பியர் முதல், கம்பரும் சேக்கிழாரும் வரை தொடர்ந்த இந்த மரபு அருணகிரிநாதர் காலத்தில் அறுந்தது. ஆனாலும் மலையாளத்தைப் போல் எழுத்தும் மொழியும் முழுக்க முழுக்க மாறவில்லை. காற்றொலிகளைத் தமிழில் சேர்க்கவில்லை. ஸ, ஷ, ஜ, ஹ போன்ற ஒரு சிலக் கிரந்த எழுத்துகளை மட்டும் சேர்த்துக் கொண்டார்கள். இதன் விளைவு தமிழிலக்கியத்தில் மட்டுமல்லாமல் தமிழ் உரைநடையிலும் வடசொற்கள் வெகுவாகக் கலந்து தமிழ் உரைநடையைத் தமிழர்களே புரிந்து கொள்ள முடியாத அளவுக்கு மொழியைச் சிதைத்தன.<br /><br />தமிழிலக்கியத்தில் எளிமையையும் செந்தமிழ்த் தன்மையையும் மீட்டெடுத்துத் தற்கால இலக்கியத்துக்குக்கான வழியை அமைத்துக் கொடுத்த வள்ளலார் பெருமானே அவரது உரைநடையில் கிரந்த எழுத்துகள் கலந்த வடமொழிச் சொற்களை அள்ளித் தெளித்து எழுதியிருந்தார். அவற்றை இன்று படிக்கும்போது இதையெல்லாம் மக்கள் எப்படிப் படித்துப் புரிந்து கொண்டார்களோ என்று வியப்பு மேலிடுகிறது.<br /><br /><a href="http://www.atruegod.org/2019/10/13/%e0%ae%b5%e0%ae%b3%e0%af%8d%e0%ae%b3%e0%ae%b2%e0%ae%be%e0%ae%b0%e0%af%8d-%e0%ae%85%e0%ae%b0%e0%af%81%e0%ae%b3%e0%ae%bf%e0%ae%af-%e0%ae%89%e0%ae%aa%e0%ae%a4%e0%af%87%e0%ae%9a%e0%ae%95%e0%af%8d/" target="_blank">வள்ளலார் அருளிய உபதேசக் குறிப்புகளிலிருந்து</a>:<br /><br /><blockquote class="tr_bq">
“பூர்வத்தில் விந்துவும், உத்தரத்தில் நாதமும் இருக்கின்றன. விந்து ஆன்மா, நாதம் பரமான்மா. நாதத்தோடு விந்து சேர்தலால், விந்து சத்தியும், நாதம் சிவமும் ஆகின்றன. விந்துவுக்சூ உத்தர நியாயம் பூர்வ நியாயமாவது எல்லாத் தத்துவங்களுக்கும் புறத்தும் அகத்தும் மற்றும் விளங்கி, தத்துவங்களைத் தன்வசப்படுத்தியும் தொழில்களைச் செய்வித்தும் தனித்து நின்றும் தன்னோடு தத்துவங்களைச் சேர்க்கின்ற படியால், விந்து சத்தனாயும் தத்துவங்கள் சத்தியாயும் இருக்கும். மேலும்<span class="_4yxo"> ஆன்மாவுக்குச் சகல விளக்கமாகிய சாக்கிர ஸ்தானம் லலாடம், ஆதலால், விசேடம் சிறந்தது லலாடத்தில் மூக்குநுனியாகிய புருவமத்தி. இதற்கு அனுபவ சித்திகள் திரயோதசாந்தம் வரையிலு முண்டு.</span><br /><span class="_4yxo"></span><br /><span class="_4yxo"></span></blockquote>
</div>
<div class="_2cuy _3dgx _2vxa">
<blockquote>
திரயோதசாந்தமாவது யாதெனில்: ஜீவசாக்கிரம், மேற்படி சொப்பனம், மேற்படி சுழுத்தி ஆக 3. நிர்மலசாக்கிரம், மேற்படி சொப்பனம், மேற்படி சுழுத்தி ஆக 3. பரசாக்கிரம், மேற்படி சொப்பனம் மேற்படி சுழுத்தி ஆக 3. குருசாக்கிரம், குருசொப்பனம், குருசுழுத்தி, குருதுரியம், குருதுரியாதீதம் ஆக 5, ஆக மொத்தம் 14. இதற்கு மேலுமுள சுத்தசிவசாக்கிரம், மேற்படி சொப்பனம், மேற்படி, சுழுத்தி, மேற்படி துரியம், துரியாதீதம் – இவை சேருங்கால் ஜீவ சாக்கிராதி நீக்கப்படும். இவ்வள வனுபவமும் பூர்வத்திலுள்ள அனுபவிகளால் குறிக்கப்பட்ட நிலைகளில் இல்லை. ஒருவாறு குருதுரிய பரியந்தம் வேதாகமங்களாலும் <span class="_4yxo">தத்துவராயர்</span> முதலிய மகான்களனுபவத்தாலும் குறிக்கப்படும். அதற்கு மேற்பட்ட அனுபவம் சுத்த சன்மார்க்க சாத்தியம்.”[<a href="http://www.atruegod.org/2019/10/13/%e0%ae%b5%e0%ae%b3%e0%af%8d%e0%ae%b3%e0%ae%b2%e0%ae%be%e0%ae%b0%e0%af%8d-%e0%ae%85%e0%ae%b0%e0%af%81%e0%ae%b3%e0%ae%bf%e0%ae%af-%e0%ae%89%e0%ae%aa%e0%ae%a4%e0%af%87%e0%ae%9a%e0%ae%95%e0%af%8d/" target="_blank">பார்க்க</a>:]</blockquote>
<br />கீழே உள்ளது 1814 இல் சித்தூர் மாவட்டத்தில் மக்கள் கூடிப் பேச்சுவார்த்தை நடத்தி குறை நீக்கி ஒப்பந்தம் செய்து கொள்ளும் மக்கள் அறமன்றம் அல்லது அதாலத்துக் கோர்ட்டு என்ற ஓர் அமைப்பில் நடந்த வழக்கில் வந்த ஒரு மறுமொழியின் பகுதியைக் கீழே தருகிறேன். அன்றைக்குத் தமிழில் வடமொழிச் சொற்கள் எந்த அளவு கலந்திருக்கின்றன என்பது நமக்கு வியப்பை அளிக்கலாம்:<br /><br /><blockquote class="tr_bq">
“<a href="http://vishwakarmaviswass.com/%E0%AE%AA%E0%AE%BE%E0%AE%B0%E0%AE%AE%E0%AF%8D%E0%AE%AA%E0%AE%B0%E0%AE%BF%E0%AE%AF%E0%AE%AA%E0%AF%8D-%E0%AE%AA%E0%AF%86%E0%AE%B0%E0%AF%81%E0%AE%AE%E0%AF%88/%E0%AE%9A%E0%AE%BF%E0%AE%A4%E0%AF%8D%E0%AE%A4%E0%AF%82%E0%AE%B0%E0%AF%8D-%E0%AE%85%E0%AE%A4%E0%AE%B2%E0%AE%BE%E0%AE%A4%E0%AF%8D%E0%AE%A4%E0%AF%81%E0%AE%95%E0%AF%8D-%E0%AE%95%E0%AF%8B%E0%AE%B0%E0%AF%8D/" target="_blank">வாதிகள் கொடுத்த ரிப்ளை</a><br /></blockquote>
</div>
<blockquote>
<div class="_2cuy _3dgx _2vxa">
ஸாநகரிஷி, மனுப்பிரம்மரூபமும், ஸநாதனரிஷி மயப்பிரம்மரூபமும், பிரத்னஸரிஷி சில்பிப் பிரம்மரூபமும், சுபர்னஸரிஷி விஸ்வக்ஞப் பிரம்மரூபமும் இந்தப் பிரம்மரிஷிகளில் வகுத்துக் கொண்டவர்களின் வம்மிசத்தார்களாகிய தங்களுக்கு வேதோக்தமாய் மேற்கண்ட ரிஷிகளின் கோத்திரசாகை பிற வகைகளும் உண்டாயிருப்பதாகவும்,</div>
<div class="_2cuy _3dgx _2vxa">
வேதபிராமணப் பூர்வீகமாய் மனுப்பிரம்மாவிற்கு இரும்பு வேலையும் ரிக்வேத பாராயணமும் துவஷ்டப் பிரம்மாவுக்கு தாமிர வேலையும் சாமவேத பாராயணமும் விஸ்வக்ஞப் பிரம்மாவுக்கு சுவர்ண வேலையும் பிரணவவேத பாராயணமும் ஆகிய இந்தப் பஞ்சவித கன்மங்களை அனஷ்டித்து விதிப்படி வருகிறதினாலே உலக சம்ரக்ஷ்ணையாகி வருகிறதாகவும்,</div>
</blockquote>
<div class="_2cuy _3dgx _2vxa">
<blockquote>
தங்களுடைய அவுபாஸன ஓமகுண்டலத்திற்கு தங்கம், வெள்ளி, தாமிரம், இரும்பு முதலான பஞ்சலோகங்களையும் ரத்தினம் முதலான நவமணிகளையும் ஆகுதி கொடுத்து அதினாலே சிருஷ்டிதிதி, சம்ஹாரம், திரோபாவம், அநுக்கிரக முதலானதற்கும் அஸ்திர ஆயுதங்களை உண்டாக்கவும் சென, ஆசன, அத்தி என அத்தியர் பதானதான பிரிதீ சஷ்டி கர்மமும் சர்வதாபிமானமும் அரசுநிலை ஆக்கினாச்சுரமும் இஷ்டகாம் யார்த்தமும் ஜனன மரணநரக கதியும் ஆதாரமாயிருப்பதுமன்றி சர்வாதார கடவுளாக்கினைக்குச் சம ஆதாரமாயிருக்கின்றது மன்றியில்....” [<a href="http://vishwakarmaviswass.com/%E0%AE%AA%E0%AE%BE%E0%AE%B0%E0%AE%AE%E0%AF%8D%E0%AE%AA%E0%AE%B0%E0%AE%BF%E0%AE%AF%E0%AE%AA%E0%AF%8D-%E0%AE%AA%E0%AF%86%E0%AE%B0%E0%AF%81%E0%AE%AE%E0%AF%88/%E0%AE%9A%E0%AE%BF%E0%AE%A4%E0%AF%8D%E0%AE%A4%E0%AF%82%E0%AE%B0%E0%AF%8D-%E0%AE%85%E0%AE%A4%E0%AE%B2%E0%AE%BE%E0%AE%A4%E0%AF%8D%E0%AE%A4%E0%AF%81%E0%AE%95%E0%AF%8D-%E0%AE%95%E0%AF%8B%E0%AE%B0%E0%AF%8D/" target="_blank">பார்க்க</a>]</blockquote>
<br />இது போன்று தமிழைக் கலவை மொழியாக்கிய மணிப்பிரவாள நடை பல நூற்றாண்டுகளாகத் தொடர்ந்து வந்தது. 19 ஆம் நூற்றாண்டின் இறுதியில் தனித்தமிழ் இயக்கம் தோன்றிச் செந்தமிழ் நடையை மீட்டெடுக்கத் தொடங்கிய பின்பும் இது தொடர்ந்தது. எடுத்துக் காட்டாகப் பின்வரும் சொற்கள் <a href="https://kural.blogspot.com/2011/01/1944.html" target="_blank">1944ல் தமிழ்நாட்டுப் பாடநூல்களில்</a> இருந்திருக்கின்றன, <br /><br />ஆனால் இவை இன்றும் நம்மில் பெரும்பாலோர்க்குப் புரியாதவை:<br /></div>
<div class="_2cuy _3dgx _2vxa">
<blockquote class="tr_bq">
சோக்ஷிகள், க்ஷாரம், ஆஹார சமீகரணம், யோகவாஹி, சஞ்சாயகி, வாஹகம், ஹரிதகிகாமலம், அப்ஜ இரத்தகிகாமலம், பாக்கியஜனக அனிஷ்கர்ஷம், சங்கோஜயத்வம், பிரதிலோம, விபாஜியத்துவம், பிரதி மாகேந்திரம், அவினா சத்வம், அவிபேத்யம், சமாந்திர சதுர்புஜம், அதிருசிய ரேகை, நிஷ்காசினி, வித்யுத்லகானிகம், வக்ர பாவித்வம், உஷத்காலம், ஆபாஸபிம்பம், ஜ்யாமிதி, கிருஷித் தொழில்.</blockquote>
<br />அந்தக் காலத்திய தினமணி, ஆனந்த விகடன், சுதேசமித்திரன் போன்ற இதழ்களைப் படித்தால் இத்தகைய மணிப்பிரவாள நடையே இயல்பாக வந்திருக்கும். இது போன்ற மணிப்பிரவாள நடை சமக்கிருதத்தைக் கற்றவர்களுக்கு மட்டுமே இயல்பாக வந்தது. தமிழ் மட்டும் தெரிந்தவர்களுக்கு இவை கல்வியை எட்டாக்கனியாக்கின. அதனால்தான் 1967 தேர்தலில் திமுக வெற்றி பெற்ற பின்னர், இந்த நடையை நீக்கித் தனித்தமிழ் நடையில் பாடநூல்களை எழுதத் தொடங்கினார்கள். திரைப்படங்களிலும் இந்த மணிப்பிரவாள நடை நீங்கி தனித்தமிழ் பீடுநடை போடத் தொடங்கியதைப் பராசக்தி போன்ற படங்களிலிருந்து பார்க்கலாம். <br /><br />ஆனால், மணிப்பிரவாள நடை முற்றிலும் ஒழியவில்லை. கற்றவர்கள் தாம் மற்றவர்களைக் காட்டிலும் மேலானவர்கள் என்று காட்டிக் கொள்ள இன்னொரு மொழியைக் கைக்கொண்டார்கள். சமக்கிருதத்தை விட்டுவிட்டு ஆங்கிலத்தைக் கலந்து பேசத் தொடங்கினார்கள். எழுதத் தொடங்கினார்கள். 1970களில் பாலச்சந்தர் படங்களில் கற்ற மேட்டுக்குடித் தலைமாந்தர்கள் முழுக்க முழுக்க (இந்திய) ஆங்கிலத்தில் பேசிவிட்டு உடனடியாக அதைத் தமிழிலும் மொழிபெயர்த்துச் சொல்வார்கள். ஆங்கிலம் அறவே தெரியாத தமிழ் மக்கள் பலருக்கும் தமிழ்ப்படம் புரியவேண்டுமல்லவா, அதனால்தான். அதே நேரத்தில், படித்தவர்கள், பணக்காரர்கள், பெரிய இடம் என்று காட்ட வேண்டுமென்றால் ஆங்கிலம் கலந்து பேச வேண்டும் என்ற கருத்தையும் விதைத்தார்கள்.<br /><br />இந்தச் சமயத்தில்தான் குமுதமும் விகடனும் தினமணியும் தினமலரும் தமிழில் ஆங்கிலம் கலந்த மணிப்பிரவாள நடையைப் பரவலாக்கின. நுனிநாக்கு ஆங்கில உச்சரிப்பில் ஆங்கிலம் கலந்த தமிங்கிலத்தைப் பேசுவது நளினம் என்று சன் தொலைக்காட்சி போன்ற நிறுவனங்கள் கொண்டாடத் தொடங்கின. அந்த சமயத்தில்தான் இணையத்தில் தமிழ் நுழையத்தொடங்கியது. இணையத்திலும் கணினியிலும் தமிழ் வேரூன்றத் தொடங்கியபோது, கலைச்சொற்களைப் படைக்கத் தொடங்கியவர்களில் தமிழின் நெடிய மரபை அறிந்தவர்களில் சிலரும் இருந்தோம். அதனால்தான் கம்ப்யூட்டர், இன்டர்நெட், வெப் பேஜ் என்று கணியையும் இணையத்தையும் எழுத்தாளர் சுஜாதா அறிமுகப் படுத்திக் கொண்டிருந்த நேரத்தில் கணினி, இணையம், வலைப்பக்கம் என்ற கலைச்சொற்களைப் படித்து வெகு இயல்பாக உலவ விட்டுக் கொண்டிருந்தோம். புதிய மணிப்பிரவாளம் வேரூன்றுவதற்கு முன்பு நாங்கள் செய்த தற்காப்புப்பணி இது. முதலில் இத்தகைய மொழிபெயர்ப்புகள் தேவையா, எடுபடுமா என்று ஐயத்தோடு பார்த்த எழுத்தாளர் சுஜாதா, மனம் மாறி, அவரே இந்தத் தனித்தமிழ்க் கலைச்சொற்களை பரப்பவும் செய்தார்.<br /><br />எனவே கலவைத்தமிழும் மணிப்பிரவாள நடையும் தமிழுக்குப் புதிதல்ல. ஆனால் அவற்றை என்றென்றும் ஆளுமை செய்ய விட்டுத் தமிழை இழக்க விடாமல் காக்க, ஒவ்வொரு தலைமுறையிலும் புதிது புதிதாகச் செயல்வீரர்கள் வந்த வண்ணம் இருந்திருக்கிறார்கள். கலந்து எழுதுவதுதான் முன்னேற்றம், கலவையை மறுப்பது தூய்மைவாதம் என்று சொல்பவர்கள் சமக்கிருதத்தையும், அரபியையும், ஆங்கிலத்தையும் கலந்து எழுத மாட்டார்கள். அப்படி எழுதினாலும் அது வேரூன்றாது என்று அவர்களுக்கு நன்றாகவே தெரியும். <br /><br />தமிழைத் தமிழாக எழுதப் புதிய எழுத்துகள் தேவையில்லை. அதே போல் தமிழில் ஸ, ஷ, ஹ, ஜ, போன்ற எழுத்துகளைக் கலந்துதான் எழுத வேண்டும் என்ற தேவையும் இல்லை. அருணகிரியின் திருப்புகழையும், வள்ளலாரின் உரைநடையையும் கற்றுக் கொள்ள முனைபவர்களுக்கும், கலவைத் தமிழ்நடையான மணிப்பிரவாள நடையையும் பிறமொழித் தாக்கத்தின் அடையாளமாகக் கற்றுக் கொள்ள வேண்டுபவர்களுக்கும் அவை தேவைப்படலாம். மற்றபடி தமிழைத் தமிழாக எழுதத் தமிழ் எழுத்துகள் மட்டுமே போதுமானவை. அப்படி எழுதுவதைப் பகடி செய்பவர்களுக்குத் தமிழின் மொழிமரபு பற்றித் தெரியாது என்று கடந்து விடலாம். <br /><br />வாழும் மொழிகளின் வருங்காலத்தைக் கணிப்பது கடினம். மொழி வளர்ச்சிக்காகத் தம் மொழிமரபை விட்டுக் கொடுத்துக் கலவை மொழியாகித்தான் ஆக வேண்டும் என்ற கட்டாயம் ஏதுமில்லை. அப்படிப் பட்ட கலவை மொழிகள் தம் தொன்மையையும் தொடர்ச்சியையும் விட்டுக் கொடுப்பது மட்டுமல்லாமல் ஒரு கட்டத்தில் இப்படிப் பிறமொழி கலந்து பேசி அதிலும் புலமையில்லாமல், தாய்மொழியிலும் கொச்சையாகப் பேசுவதை விட்டுவிட்டுப் பிறமொழியிலேயே பேசிவிடலாமே என்ற எண்ணம் வேரூன்றும்போது இருந்த சுவடே இல்லாமல் மறைந்தொழிந்து போயிவிடும். என்றுமுள்ள தென் தமிழ் நிலைத்து நிற்கும்.</div>
மணி மு. மணிவண்ணன்http://www.blogger.com/profile/18309027434715577823noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5580246.post-43373829282712426362018-09-14T00:29:00.000-07:002018-09-14T00:29:30.522-07:00Vengeance of Collective Conscience<div class="_5pbx userContent _3ds9 _3576" data-ft="{"tn":"K"}" id="js_b">
The
magistrate was used to these late night knocks at his door. That is the
price one pays if one is the only authority who can grant last minute
stays of execution for the death row convicts. Desperate lawyers would
try every trick in the book to keep their clients alive for a few more
minutes of their miserable lives.<br /><br />
He folded his lungi in half and
threw a towel over his shoulders and walked to the door. It was two in
the morning. He sighed. As he opened the door he saw the jail
superintendent and a distraught looking young man.<br /><br />
"Sorry for
waking you up in the middle of the night your honour. This young man
claims to be a professor and a Presidential Scholar at the C. V. Raman
institute. He has an incredible story to tell and I need the sound
judgement of someone of your calibre to do the right thing."<br /><br />
"Very flattering" said the magistrate. "Come in and make it quick. And it better be good or I am throwing both of you out."<br /><br />
"Pardon me your honor" said the young man. "Sorry for disturbing you
this late but you have to stop the execution of the four death row
convicts if you want to save the world."<br /><br />
The magistrate was irritated at this lunacy and turned to stare at the superintendent.<br /><br />
"Professor, tell the magistrate what you do at the institute."<br /><br />
"Your honor, I work on a top secret project for the government to
communicate with the people in the future and I just had a
breakthrough."<br /><br />
The magistrate was getting impatient.<br /><br />
"Sir, your name is bigger than that of King Solomon for the people of the future and you are the symbol of wisdom to them."<br /><br />
"Go on young man, there is only so much flattery one can withstand at this time of the night."<br /><br />
"Sir, the people of the future were desperate to communicate with us.
It seems that one of the four convicts will go on to invent a 'Nuclear
Quencher' that can extinguish any nuclear bomb, after serving time in the prison. <br /><br />
Supee looked at the magistrate with a quizzical eye.<br /><br />
The professor continued. "All four will serve a life sentence, learn a
lot during their jail time and try hard to pay their debt to the
society. And they help each other towards this goal."<br /><br />
"And if they are all executed, earth's time line is so warped that a global thermonuclear crisis wipes out the planet."<br /><br />
The magistrate looked at the young man with incredulity.<br /><br />
"Your honor, all lives are interconnected and each has a purpose. Our
own beliefs tell us that even asuras had a purpose in God's plan."<br /><br />
"Professor, that may have been true. But don't forget that each of them
was killed by the Gods. Our Gods were quite fond of death penalty."<br /><br />
"Your honor, that may be true. But today, you hold the future lives of
untold billions humans and other living things in your hand. You just
need to stay the execution until I have a chance to convince the appeals
court. You need to make the call."<br /><br />
"Can we let the vengeance of
collective conscience overcome our humane nature and deny these evil men
a chance to reform and actually save billions of lives?"<br /><br />
"You decide" said the professor.<br /><br />
The clock was ticking.</div>
மணி மு. மணிவண்ணன்http://www.blogger.com/profile/18309027434715577823noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-5580246.post-30995343694960292202018-08-02T01:19:00.000-07:002018-08-02T01:19:28.707-07:00இறைவன் இருக்கின்றானா? மனிதன் கேட்கிறான்!<div class="_5pbx userContent _3576" data-ft="{"tn":"K"}" id="js_2jy">
நண்பர் முனைவர் நாராயணன் கண்ணன் (<a class="profileLink" data-hovercard-prefer-more-content-show="1" data-hovercard="/ajax/hovercard/user.php?id=593307298&extragetparams=%7B%22fref%22%3A%22mentions%22%7D" href="https://www.facebook.com/narayanan.kannan.37?fref=mentions">Narayanan Kannan</a>)
சுவிட்சர்லாந்தில் வாழும் அவருடைய ஈழத்தமிழ் நண்பர் சதீசுடன் சுவிஸ் மலை
வெளியில் சுற்றிய போது அலசிய இரண்டு கேள்விகளைப் பற்றி முகநூலில்
பதிவிட்டிருந்தார். அந்தக் கேள்விகள்:<br />
<ol>
<li> கடவுள் உண்டா? இல்லையா?</li>
<li> ஆன்மா உண்டா? இல்லையா?</li>
</ol>
அவரது நண்பர் ஆழச் சிந்தித்து இரண்டிற்கும் இல்லை என்ற முடிவிற்கு
வந்திருக்கிறார். அறிவியல் பேராசிரியரான கண்ணன் ஏன் இதில் அவரோடு
முரண்படுகிறார் என்பதைப் பற்றிய அலசல் அது.<br /><br />
முனைவர் கண்ணன் நம்மாழ்வார் பாசுரமொன்றை மேற்கோள் காட்டினார்:<br />
<blockquote class="tr_bq">
உளனெனி லுளனவ னுருவமிவ் வுருவுகள்<br /> உளனல னெனிலவன் அருவமிவ் வருவுகள்<br /> உளனென விலனென விவைகுண முடைமையில்<br /> உளனிரு தகைமையொ டொழிவிலன் பரந்தே.</blockquote>
"<i>அவன் உளன் எனில் காட்சிப்படுத்தக்கூடிய வடிவில் ஸ்தூலமான பிரபஞ்சமாகக்
காட்சியளிக்கிறான். அவன் இலன் என்று சொன்னால் அதுவும் சரியே. ஏனெனில் இந்த
ஸ்தூலப் பிரபஞ்சத்தின் பின்புலமான உருவற்ற தளமாக அவனே இருக்கிறான். எனவே
அவன் உளன்! அவன் இலன் எனும் இரண்டு தன்மைகளையும் கொண்டுள்ளவனாக
இருக்கிறான்</i>" என்று பொருள் கொள்கிறார் கண்ணன்.<br /><br />
கிட்டத்தட்ட இதே பொருளில் கம்பனும் யுத்தகாண்டத்தில் இறைவாழ்த்தாகப் பாடியிருப்பார்.<br />
<blockquote class="tr_bq">
ஒன்றே யென்னின் ஒன்றேயாம்<br /> .... பலவென் றுரைக்கிற் பலவேயாம்<br /> அன்றே யென்னின் அன்றேயாம்<br /> .... ஆமே யென்னின் ஆமேயாம்<br /> இன்றே யென்னின் இன்றேயாம்<br /> .... உளதென் றுரைக்கின் உளதேயாம்<br /> நன்றே நம்பி குடிவாழ்க்கை<br /> .... நமக்கிங் கென்னோ பிழைப்பம்மா!</blockquote>
அதையொட்டிக் கண்ணதாசன் ஒரு திரைப்படப் பாடலில் நம் காலத்துக்கேற்ற இன்னும் எளிய தமிழில் இப்படி வடித்திருந்தார்:<br />
<blockquote class="tr_bq">
தெய்வம் என்றால் அது தெய்வம் - வெறும்<br /> சிலையென்றால் அது சிலைதான்<br /> உண்டென்றால் அது உண்டு<br /> இல்லையென்றால் அது இல்லை<br /> இல்லையென்றால் அது இல்லை</blockquote>
அவ்வளவுதான்.<br /><br />
இந்த இருத்தலியலை இன்னும் சிறப்பாக இன்னொரு திரைப்படப் பாடலில் செதுக்கியிருப்பார் கண்ணதாசன்.<br /><br />
கடவுளின் இருப்பைக் கேள்வி கேட்கும் ஆணின் குரலில்<br />
<blockquote class="tr_bq">
இறைவன் இருக்கின்றானா?<br /> இறைவன் இருக்கின்றானா? மனிதன் கேட்கிறான் - அவன்<br /> இருந்தால் உலகத்திலே எங்கே வாழ்கிறான்? எங்கே வாழ்கிறான்?<br /> நான் ஆத்திகனானேன் அவன் அகப்படவில்லை<br /> நான் நாத்திகனானேன் அவன் பயப்படவில்லை</blockquote>
என்றிருப்பார். அதற்குப் பெண்குரலில்<br />
<blockquote class="tr_bq">
மனிதன் இருக்கின்றானா?<br /> மனிதன் இருக்கின்றானா? இறைவன் கேட்கிறான் - அவன்<br /> இருந்தால் உலகத்திலே எங்கே வாழ்கிறான்? எங்கே வாழ்கிறான்?<br /> நான் அன்பு காட்டினேன் அவன் ஆட்கொள்ளவில்லை<br /> இந்தத் துன்பம் தீர்க்கவும் அவன் துணை வரவில்லை</blockquote>
என்று மறுமொழி வரும். <br /><br />
ஆணின் குரலில் தொடர்ந்து வாழ்க்கையின் முரண்களையும் அபத்தங்களையும் பட்டியலிடுவார்:<br />
<blockquote class="tr_bq">
பார்ப்பவன் குருடனடி படிப்பவன் மூடனடி<br /> உள்ளதை சொல்பவனே உலகத்தில் பித்தனடி<br /> நீரோ கொதிக்குதடி நெருப்போ குளிருதடி<br /> வெண்மையைக் கருமை என்று கண்ணாடி காட்டுதடி</blockquote>
பெண்ணோ, மனிதனான ஆணின் முரண்பாடுகளைப் பட்டியலிடுவார்:<br />
<blockquote class="tr_bq">
ஒன்றையே நினைத்திருந்தும் ஒன்றாக வாழ்ந்திருந்தும்<br /> பெண்ணாகப் பிறந்தவரை கண்ணாக யார் நினைத்தார்?<br /> இருந்தால் இருந்த இடம் இல்லையேல் மறந்து விடும்<br /> இவர்தான் மனிதர் என்றால் இயற்கையும் நின்றுவிடும்</blockquote>
முடிவாக ஆணின் குரலில் "கடவுளை மற, மனிதனை நினை" என்ற பெரியாரின் முழக்கத்தை எதிரொலிப்பார்.<br />
<blockquote class="tr_bq">
சந்தேகம் பிறந்து விட்டால் சத்தியமும் பலிப்பதில்லை<br /> சத்தியத்தைக் காப்பவனும் சாட்சி சொல்ல வருவதில்லை<br /> வழக்கும் முடியவில்லை மனிதரின் தீர்ப்பும் இல்லை<br /> மனிதனை மறந்து விட்டு வாழ்பவன் இறைவன் இல்லை</blockquote>
உலகின் மிகப்பெரும் அறிஞர்கள், தத்துவ ஞானிகள், அறிவியலார் இந்தக்
கேள்விகளை அலசி ஆராய்ந்திருக்கிறார்கள். ஆனால் கவிஞர்கள் அந்தத்
தத்துவங்களைப் பிழிந்தெடுத்து அவற்றின் சாரத்தை நமக்கு ஊட்டி
விடுகிறார்கள்.<br />
<br />
கடவுளை நம் தாய் தந்தையர் போல் நினைத்து விட்டால்
அணுக முடியும். ஆனால், இந்த உலகைவிட, சூரியனை விட, இந்தப் பேரண்டத்தை
விடப் பெரிய, அவற்றைப் படைக்கும் ஆற்றல் கொண்ட ஒன்றை நம்மால் கற்பனையிலும்
எட்ட முடியாது. நமக்குள்ளே வாழும் கண்ணுக்குத் தெரியாத உயிரினங்களை
இப்போதுதான் பார்க்கும் வல்லமையை நாம் இப்போதுதான் எட்டியிருக்கிறோம்.
அவற்றுக்கு நாம் இருப்பது தெரியுமா? அவை நம்மை வணங்குகின்றனவா? அப்படி
வணங்கினால் நமக்குத் தெரியுமா?<br /><br />
இந்தப் பேரண்டத்தைப் பொறுத்த மட்டில்
நம் சூரியக்குடும்பமே ஓர் அற்பமான துகள். அதில் நம் உலகமும் நாமும்
அற்பத்திலும் அற்பமானவை. பேரண்டத்தையே படைக்கும் வல்லமை பெற்ற ஒரு
பேராற்றலுக்கு நம்மைப் பற்றி அக்கறை இருக்கும் என்று நாம் எண்ணுவதே பேராசை.
அந்தப் பேராற்றல் நம்மைத் தாய்ப்பூனை போல் அள்ளிக் கொண்டு போகும் என்று
நினைப்பது கடவுளைத் தாய் போல் கருதும் ஒரு நல்ல கனவு. அதே நேரத்தில்
அந்தக் கடவுளைக் குரங்குக் குட்டி போல் நாம் பற்றிக் கொண்டால் நம் தந்தை
போல் அது நம்மைக் காப்பாற்றி விடும் என்பதும் இன்னொரு நல்ல கனவு.
உண்மையில் அந்தப் பேராற்றலுக்கு, கடவுளுக்கு நம்மைப் பற்றி எந்த அக்கறை
இருந்தாலும் அதுவே பெருங்கருணைதான்.<br /><br />
உண்மையில் அப்படிப்பட்ட
பேராற்றலிடம் நாம் என்னதான் வேண்ட முடியும்? அப்படிப்பட்ட
வேண்டுதல்களுக்குப் பயனிருந்தாலும் இல்லாவிட்டாலும் கடலினும், மலையினும்,
ஞாலத்தினும் மாணப் பெரிய பேராற்றலிடம் என்ன பேரம் பேச முடியும்? நம்
தேங்காய்க்கும் வாழைப்பழத்துக்குமா அந்தப் பேராற்றல் காத்துக்
கொண்டிருக்கும்? <br />
கடவுள் பற்றிச் சில ஆண்டுகளுக்கு முன்பு நான் புழைக்கடைப் பக்கத்தில் கிறுக்கியது நினைவுக்கு வருகிறது. ( <a href="https://kural.blogspot.com/2013/02/blog-post_9.html" rel="noreferrer" target="_blank">https://kural.blogspot.com/2013/02/blog-post_9.html</a> ) இந்தப் பேரண்டத்தின் அலகிலா விளையாட்டில் நாமும் ஒரு சிறு துகள். கம்பனின் சொல்லில்:<br />
<blockquote class="tr_bq">
"உலகம் யாவையும் தாமுள வாக்கலும்<br /> நிலை பெறுத்தலும் நீக்கலும் நீங்கலா<br /> அலகிலா விளையாட்டு உடையான் அவர்<br /> தலைவர் அன்னவர்க்கே சரண் நாங்களே "</blockquote>
அலகிலா விளையாட்டு. அவ்வளவே. தில்லைக் கூத்தர் ஏன் ஆடுகிறார்? இந்த
அண்டங்களும், அணுக்குள் இருக்கும் துகள்களும் ஏன் ஆடிக் கொண்டிருக்கின்றன.
அலகிலா விளையாட்டு. ஆக்கலும் அழித்தலும் இந்த விளையாட்டில் ஒரு பங்கு.
அவ்வளவே.<br />
<br />
இந்தப் பேரண்டமும், அதற்கும் வெளியில் இருக்கும் பற்பலப்
பேரண்டங்களும் நம் கற்பனைக்கும் எட்டாத பெருவெளிகள்.<br />
<br />
அதைக் கடவுள் என்று
சொல்லலாமா?<br />
<br />
ஏன் சொல்லக்கூடாது?<br />
<br />
ஆனால் அந்தக் கடவுள் உண்டி
குலுக்காது. ஊர்வலம் வராது. தேங்காய், பழத்தை எதிர்பார்க்காது. நம்
வேண்டுதல்களைக் கேட்கும் என்றும் எதிர்பார்க்கக்கூடாது. <span class="_47e3 _5mfr" title="smile எமோடிகான்"><span class="_7oe"> </span></span>சாமியார்கள், பூசாரிகள், முல்லாக்கள், பாதிரிகள் எல்லோரும் அவரவர்
பார்வையில் ஏதோ செய்கிறதைப் பற்றி அதற்குக் கவலையிருக்காது. நமது
அணுக்குண்டுகள் குழந்தைகளைக் கொல்வதும் அதற்கு அலகிலா விளையாட்டுதான்.
நிலை பெறுத்தலும் நீக்கலும் அதன் தன்மைக்குள் அடங்கி விடும். இதனோடு என்ன
பேரம் பேச முடியும்?<br />
<br />
கடவுள் இருந்தாலும் இல்லையென்றாலும் அதைப்
பற்றிக் கவலைப்பட வேண்டாம் என்ற புத்தரின் கொள்கை நினைவுக்கு வருகிறது.
வலியோர் எளியோரை வதை செய்து உண்ணும் உலகில் மனிதர்கள் மட்டும் ஓரளவுக்கு
ஒரு மாற்றை உருவாக்க முயன்று அதில் வெற்றியும் கண்டிருக்கிறோம். அந்த
வெற்றிக்குக் கடவுள் என்ற கற்பனை உதவியிருக்கிறது என்றும் சொல்லலாம். <span class="_47e3 _5mfr" title="smile எமோடிகான்"><span class="_7oe"></span></span><br />
<br />
ஆன்மா என்ற கற்பனை கடவுள் என்ற கற்பனைக்கும் மேலாக மனிதனைப்
பண்படுத்தியிருக்கிறது என்று நினைக்கிறேன். அடுத்த பிறவியில் உனக்கு
வாழைத்தோப்பையே தருகிறேன் என்றால் எந்தக் குரங்கும் ஏற்றுக் கொள்ளாது. <span class="_47e3 _5mfr" title="wink எமோடிகான்"><span class="_7oe"> </span></span>ஆனால் மனிதர்களில் பலர் மறுபிறவியில் ஊழ்வினை வந்து துன்புறுத்தக்கூடாது
என்று பேரம் பேசுகிறார்கள். ஆன்மா என்ற கற்பிதம் அதற்கு உதவியிருக்கிறது.<br />
<br />
கடவுள் இல்லை, ஆன்மா இல்லை என்றெண்ணிப் பிறருக்கு எப்போதும் நன்மை
செய்வோம். கடவுள் இருக்கிறார், ஆன்மா இருக்கிறது என்றெண்ணிப் பிறருக்குத்
தீங்கிழைக்காமல் இருப்போம்.<br />
<br />
இன்றே யென்னின் இன்றேயாம்<br /> .... உளதென் றுரைக்கின் உளதேயாம்<br /> நன்றே நம்பி குடிவாழ்க்கை<br /> .... நமக்கிங் கென்னோ பிழைப்பம்மா!<br />
<br />
<a href="https://www.youtube.com/watch?v=Qsf4NJ5JNH4" rel="noreferrer" target="_blank">https://www.youtube.com/watch?v=Qsf4NJ5JNH4</a></div>
மணி மு. மணிவண்ணன்http://www.blogger.com/profile/18309027434715577823noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5580246.post-74006760049850299932015-02-17T07:10:00.003-08:002015-02-17T07:10:49.665-08:00Even if a single man goes hungry, raged poet Bharathi, let us destroy the universe!<div style="background-color: white; color: #141823; font-family: Helvetica, Arial, 'lucida grande', tahoma, verdana, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 17.5636348724365px; margin-bottom: 6px;">
My train was late. I am upset. But not because the train was late. I wouldn't have cared if the train had been a day late if only.... I think it was a boy, perhaps a young man, a teenager. He may have been hiding from the Train Ticket Examiner in the toilet. In any event, he came out after an hour or so; right outside the TTE's seat, and fell on the floor with his face down. People thought perhaps he was faking it to escape the TTE. Or may be he was hungry. It was at the Viruthachalam Junction station and the train had just stopped. As usual there was a crowd milling around him to figure out what was going on. The TTEs were in another compartment. Someone called them. I was worried if he was sick with some contagious disease. I was worried if it was safe for that many people to be in close contact with him. And a lot of them were also from my own compartment and my seat was just four rows from him.</div>
<div style="background-color: white; color: #141823; font-family: Helvetica, Arial, 'lucida grande', tahoma, verdana, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 17.5636348724365px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
The train was supposed to halt for about a minute. But they held the train. It was after 7 PM and there was no doctor on duty at the station. Perhaps there was no doctor on the train according to the records. TTEs sent out folks calling for volunteer medical professionals who could help. The boy lifted his head after someone sprinkled water on his face. They wanted to know if he was starving and wanted to eat. He said no. They thought he was a Marathi. Another person went out looking for a Marathi speaker.</div>
<div style="background-color: white; color: #141823; font-family: Helvetica, Arial, 'lucida grande', tahoma, verdana, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 17.5636348724365px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
Finally someone from the train, a doctor, volunteered to look at him. The train was really late. The doctor came. By the time he came the pulse was feeble. He asked for an ambulance. The duty station master and the railway police called for an ambulance. It took them a while to come. Viruthachalam is a small town. They took the boy away. The train finally left the station. It was late by about an hour.</div>
<div style="background-color: white; color: #141823; font-family: Helvetica, Arial, 'lucida grande', tahoma, verdana, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 17.5636348724365px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
I was worried. I connected to the internet to see how late it will be to reach my station. I worried about the possibility of a contagious disease. I worried about the procedure in handling an emergency in railways. The Indian railways site said the train would be only 47 minutes late to reach my station. I didn't mind ... if only they were able to save that boy.</div>
<div style="background-color: white; color: #141823; font-family: Helvetica, Arial, 'lucida grande', tahoma, verdana, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 17.5636348724365px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
Before we reached the next station, the TTEs got a message from the station master of Viruthachalam. The boy died on the way to the hospital.</div>
<div style="background-color: white; color: #141823; font-family: Helvetica, Arial, 'lucida grande', tahoma, verdana, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 17.5636348724365px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
We were in the middle of an animated discussion among the train passengers on politics, election, environment, labor and pollution. When we heard that the boy had died, I was speechless. He was too young to die. What dreams he must have had, his parents may have had. May be he was a low class laborer. But in a country where a chaiwalla can become a prime minister, what was there to stop him. But now those dreams had vanished.</div>
<div style="background-color: white; color: #141823; font-family: Helvetica, Arial, 'lucida grande', tahoma, verdana, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 17.5636348724365px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
But what killed him? I was curious. Did he die of a contagious disease? Are we at risk? I went to the TTE to ask. Perhaps the TTEs thought I looked like a responsible person and not a busybody trolling for gossip. They told me that they had spoken with the boy when he was alive.</div>
<div style="background-color: white; color: #141823; font-family: Helvetica, Arial, 'lucida grande', tahoma, verdana, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 17.5636348724365px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
Apparently he spoke some Tamil. He was a north Indian. But he said, in Tamil, that he was an anaathai, an orphan. He added that he had kidney trouble. He had a scar on his body, indicating a recent surgery. The TTE couldn't stop talking about how fair skinned and handsome the boy was. May be was a runaway. May be he was an orphan. May be he was a laborer. But now he is dead. The TTEs had an instruction to look for abandoned bags in the train that may contain some identification. There were none on his person. No wallet, no ID, no ticket, nothing. He was clean of any possessions. They didn't know his name. Nor could they notify any relatives. He died alone and remained anonymous. I was aghast.</div>
<div style="background-color: white; color: #141823; font-family: Helvetica, Arial, 'lucida grande', tahoma, verdana, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 17.5636348724365px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
That was really strange I thought. Was he a victim of a crime? Did someone steal a kidney from him and left him to die on the train? I am determined to write to the authorities not to dismiss this as a death by natural causes. If there are criminals behind this death, they ought to be caught. Otherwise, they will be still roaming around looking for the next victim.</div>
<div style="background-color: white; color: #141823; font-family: Helvetica, Arial, 'lucida grande', tahoma, verdana, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 17.5636348724365px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
And what about the industries that thrive on child labor? And those immigrants who cannot speak Tamil and have no relatives or service organizations to worry about them?</div>
<div style="background-color: white; color: #141823; font-family: Helvetica, Arial, 'lucida grande', tahoma, verdana, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 17.5636348724365px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
And why can't the railways have a doctor in each junction at least? Or like the TTE said, have agreements with the private hospitals or the government hospitals to provide emergency care. There ought to be at least first aid care and paramedics at each station. If they had taken the boy to an emergency care within 30 minutes, they may have been able to save him.</div>
<div style="background-color: white; color: #141823; font-family: Helvetica, Arial, 'lucida grande', tahoma, verdana, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 17.5636348724365px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
Millions of people travel by the trains in India. The tickets are dirt cheap. They could increase the price of the ticket to pay for this service. It will be worth it.<br /><br />By sharing this painful experience I am hoping that we will be thinking about what to do in an emergency like this. I can only think about what might have happened in an American train had I witnessed a similar incident there. While they may have gotten overboard and brought in a flying emergency room in a helicopter, they would have done everything to save a life - even that of a homeless person. I don't see why India cannot handle emergencies on a train even if the Indian railways handle millions of passengers every day. Because of sheer size of Indian population, we tend to see such deaths as mere statistics and not something that happens to real people unless we knew them personally. They are no longer shocking. We have become immune to such things, like the street beggars or the homeless on the Indian street or the transgenders begging in a train. <br /><br />But I didn't want this boy to go unmourned, even if we don't know his name. <span style="line-height: 17.5636348724365px;">I still cannot forget the boy's face. Oh my, he was so young. Life is so fickle. May he rest in peace. At least now.</span><span style="line-height: 17.5636348724365px;"> </span></div>
<div style="background-color: white; color: #141823; display: inline; font-family: Helvetica, Arial, 'lucida grande', tahoma, verdana, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 17.5636348724365px; margin-top: 6px;">
<i class="_4-k1 img sp_VDuLeNSrNMR sx_124ec3" style="background-image: url(https://fbstatic-a.akamaihd.net/rsrc.php/v2/yk/r/XYSqo5VEvpk.png); background-position: -252px -406px; background-repeat: no-repeat; background-size: 690px 442px; display: inline-block; height: 16px; vertical-align: -3px; width: 16px;"><u style="left: -999999px; position: absolute;"><span class="intl-prototype-translatable" data-intl-app="1" data-intl-hash="84c11d02a1a3b10210dac0491a86a0d4" data-intl-locale="ta_IN" data-intl-trid="34225159" style="background: none; border-bottom-color: rgb(255, 153, 153); border-bottom-style: solid; border-bottom-width: 1px; font-style: normal; padding: 0px; width: auto; zoom: 1;">frown உணர்ச்சிலை</span></u></i></div>
மணி மு. மணிவண்ணன்http://www.blogger.com/profile/18309027434715577823noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5580246.post-21021978068295386522014-05-13T11:01:00.001-07:002014-05-13T11:01:25.444-07:00அறிவியலைப் பற்றி அனைவரும் அறிந்திருக்க வேண்டிய பத்து செய்திகள்<div style="background-color: white; color: #141823; font-family: Helvetica, Arial, 'lucida grande', tahoma, verdana, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.31999969482422px; margin-bottom: 6px;">
10. இயற்கை நடப்புகளை அறிவியல் பகுத்தறிவு ஆய்வின் மூலமாகவும், ஏரண (தர்க்க/லாஜிக்) அலசல்கள் மூலமாகவும் மட்டுமே வெற்றிகரமாக விளக்குகிறது. மூடநம்பிக்கைகளையோ, மாய மந்திரங்களையோ அது சார்ந்திருக்கவில்லை.</div>
<div style="background-color: white; color: #141823; font-family: Helvetica, Arial, 'lucida grande', tahoma, verdana, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.31999969482422px; margin-bottom: 6px;">
<br /></div>
<div style="background-color: white; color: #141823; font-family: Helvetica, Arial, 'lucida grande', tahoma, verdana, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.31999969482422px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
9. அறிவியலில் கருத்து வேறுபாடுகள் எழும்போது, இறுதி முடிவுகள் ஏதாவது ஒரு வல்லுநரின் கருத்தையோ, பொதுவுணர்வையோ பொருத்து அமையாமல், சோதனைகளின் மூலம் வரும் தரவுகள் மற்றும் அறிவியல் கோட்பாடுகளின் அடிப்படையில் மட்டுமே அமையும்.</div>
<div style="background-color: white; color: #141823; font-family: Helvetica, Arial, 'lucida grande', tahoma, verdana, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.31999969482422px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
<br /></div>
<div style="background-color: white; color: #141823; font-family: Helvetica, Arial, 'lucida grande', tahoma, verdana, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.31999969482422px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
8. அறிவியல் கோட்பாடுகள் ஊகங்களல்ல. அவை இயற்கையில் நாம் ஏற்கனவே கண்டுபிடித்துள்ள தரவுச்செய்திகளை விளக்க வல்ல கறாரான ஏரண முயற்சிகள் மட்டுமல்லாமல் இனிமேலும் நாம் கண்டுபிடிக்கப் போகும் தரவுச் செய்திகளையும் தொலைநோக்குடன் முன்னறிவிக்கக்கூடியவை.</div>
<div style="background-color: white; color: #141823; font-family: Helvetica, Arial, 'lucida grande', tahoma, verdana, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.31999969482422px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
<br /></div>
<div style="background-color: white; color: #141823; font-family: Helvetica, Arial, 'lucida grande', tahoma, verdana, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.31999969482422px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
7. ஒரு கோட்பாட்டின் முன்னறிவிப்புகள் உறுதியானபின்னால், அது அறிவியலின் இன்றியமையாத கருவியாகி விடுகிறது என்றாலும் நல்ல கோட்பாடுகளும் வருங்காலத்தில் அவற்றை விடப் பரந்துபட்ட, நுணுக்கமான கோட்பாடுகளுக்கு வழி விட வேண்டிவரலாம்.</div>
<div style="background-color: white; color: #141823; font-family: Helvetica, Arial, 'lucida grande', tahoma, verdana, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.31999969482422px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
<br /></div>
<div style="background-color: white; color: #141823; font-family: Helvetica, Arial, 'lucida grande', tahoma, verdana, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.31999969482422px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
6. இந்தப் பேரண்டம் பரந்து விரிந்தது; மிகத் தொன்மையானது; நம் சூரியன் நமக்கு அருகிலிருக்கும் (பால்வெளிப்பாதை) நட்சத்திர மண்டலத்திலுள்ள கோடிக்கணக்கான நட்சத்திரங்களில் ஒன்று; இதே போலப் பல கோடி நட்சத்திர மண்டலங்கள் பேரண்ட வெளியின் மூலைமுடுக்கிலெல்லாம் பரவியிருக்கின்றன.</div>
<div style="background-color: white; color: #141823; font-family: Helvetica, Arial, 'lucida grande', tahoma, verdana, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.31999969482422px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
<br /></div>
<div style="background-color: white; color: #141823; font-family: Helvetica, Arial, 'lucida grande', tahoma, verdana, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.31999969482422px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
5. உயிரினங்கள் இந்தப் பல கோடி ஆண்டுகளில் மாறிக் கொண்டே வந்திருக்கின்றன. எளிமையான முன்னோடிகளிலிருந்து தொடங்க்ப் படிப்படியாக வளர்ந்து விரிந்திருக்கும் இந்த உயிரினங்களின் ஒரு கிளைதான் மனித உயிர்கள். இவை அனைத்துமே ஒரே மாதிரியான மூலக்கூறு எந்திரங்களின் இயக்கத்தால் வாழும் உயிர்கள்தாம்.</div>
<div style="background-color: white; color: #141823; font-family: Helvetica, Arial, 'lucida grande', tahoma, verdana, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.31999969482422px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
<br /></div>
<div style="background-color: white; color: #141823; font-family: Helvetica, Arial, 'lucida grande', tahoma, verdana, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.31999969482422px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
4. ஐன்ஸ்டைன் காட்டியது போல நாம் அன்றாட வாழ்வில் காணும் நேரமும் வெளியும் எல்லா வேகங்களுக்கும் எல்லா வெளிப்புலங்களுக்கும் பொருந்துவதில்லை.</div>
<div style="background-color: white; color: #141823; font-family: Helvetica, Arial, 'lucida grande', tahoma, verdana, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.31999969482422px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
<br /></div>
<div style="background-color: white; color: #141823; font-family: Helvetica, Arial, 'lucida grande', tahoma, verdana, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.31999969482422px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
3. அணுவெளியின் குற்றுலகமும், அதையும் விடச் சிறிய புலங்களும், குற்றளவை (குவாண்டம்) விதிகளைப் பின்பற்றி இயங்குபவை; இவை பொதுவுணர்வில் நாம் அறிந்தவைக்கு முரணானவை; செயலும் விளைவுகளும், நடப்பு என்று நாம் அறிவதுவும் அந்த அளவில் தெளிவில்லாமல் இருப்பவை.</div>
<div style="background-color: white; color: #141823; font-family: Helvetica, Arial, 'lucida grande', tahoma, verdana, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.31999969482422px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
<br /></div>
<div style="background-color: white; color: #141823; font-family: Helvetica, Arial, 'lucida grande', tahoma, verdana, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.31999969482422px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
2. ஒரு பொருள் இயங்குவது பெரும்பாலும் அது தன்னோடு பிணைந்திருக்கும் ஏனைய பொருள்களின் இணைப்புகள், செயல்பாடுகளைப் பொருத்து அமையும்; மூளையின் உயிரணுப் பிணைப்புகள், உடலின் மற்ற உறுப்புகள் முதல் சூழல் பிணையங்கள், பொருளாதார அமைப்புகள் மற்றும் மனிதர்களின் உறவாடல்கள், சமூக அமைப்புகள் என்று எல்லாவற்றுக்குமே இந்த விதி பொருந்தும்.</div>
<div style="background-color: white; color: #141823; font-family: Helvetica, Arial, 'lucida grande', tahoma, verdana, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.31999969482422px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
<br /></div>
<div style="background-color: white; color: #141823; font-family: Helvetica, Arial, 'lucida grande', tahoma, verdana, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.31999969482422px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
1. அறிவியலில் வெகுசிலவே திட்டவட்டமாக உறுதியானவை; ஆனால் பெரும்பாலானவை பெரிதும் நேரிடக் கூடியவை; எது உண்மை என்று அறிய இத்தகைய நேர்ச்சிகளைத் தக்க முறையில் அளவிட வேண்டும்; எடுக்கக்கூடிய முடிவுகளும் நடக்கும் என்று கருதக்கூடிய செயல்களும் இத்தகைய அளவீடுகளைப் பொருத்தே அமையும்.</div>
<div style="background-color: white; color: #141823; font-family: Helvetica, Arial, 'lucida grande', tahoma, verdana, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.31999969482422px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
<br /></div>
<div style="background-color: white; color: #141823; font-family: Helvetica, Arial, 'lucida grande', tahoma, verdana, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.31999969482422px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
ஆங்கில மூலம்:</div>
<div style="background-color: white; color: #141823; display: inline; font-family: Helvetica, Arial, 'lucida grande', tahoma, verdana, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.31999969482422px; margin-top: 6px;">
<a href="https://www.sciencenews.org/blog/context/top-10-things-everybody-should-know-about-science" rel="nofollow" style="color: #3b5998; cursor: pointer; text-decoration: none;" target="_blank">https://www.sciencenews.org/blog/context/top-10-things-everybody-should-know-about-science</a></div>
மணி மு. மணிவண்ணன்http://www.blogger.com/profile/18309027434715577823noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-5580246.post-54418734033752372082013-11-10T23:28:00.002-08:002013-11-10T23:28:18.600-08:00தமிழ் எழுத்துச் சீர்திருத்தம் - ஒரு கோணல் பார்வை - பகுதி 2<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<span style="background-color: white; color: #333333; font-family: 'lucida grande', tahoma, verdana, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 17px;">தமிழில் எழுத்துச் சீர்திருத்தம் செய்வது கிட்டத்தட்ட ஒரு குடிசைத் தொழிலாகி விட்டது. இதை நையாண்டி செய்து நான் மார்ச் 2, 2010ல் ஒரு வலைப்பூவைப் பதிந்தேன். அப்போது எழுத்தாளர் பேரா. இந்திரா பார்த்தசாரதி நகைச்சுவையுடன் ”விளையாட்டுக்குக்கூட இப்படிச் செய்யாதீர்கள். செம்மொழி மாநாட்டில் தீர்மானம் போட்டு ஏற்றுக் கொண்டு விடப் போகிறார்கள்” என்று எச்சரித்தார்! அண்மையில் நான் கிண்டல் செய்ததைப் போலவே ஒரு எழுத்துச் சீர்திருத்த முன்மொழிவு கண்ணில் பட்டது. முதலில் எனது கோணல் பார்வை உங்கள் கண்ணுக்கு:</span><br style="background-color: white; color: #333333; font-family: 'lucida grande', tahoma, verdana, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 17px;" /><br style="background-color: white; color: #333333; font-family: 'lucida grande', tahoma, verdana, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 17px;" /><a href="http://kural.blogspot.com/2010/03/blog-post.html" rel="nofollow nofollow" style="background-color: white; color: #3b5998; cursor: pointer; font-family: 'lucida grande', tahoma, verdana, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 17px; text-decoration: none;" target="_blank">http://kural.blogspot.com/<wbr></wbr><span class="word_break" style="display: inline-block;"></span>2010/03/blog-post.html</a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<span style="background-color: white; color: #333333; font-family: 'lucida grande', tahoma, verdana, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 17px;">எழுத்துச் சீர்திருத்தம் என்ற பெயரில் மக்கள் எப்படியெல்லாம் சிந்திக்கிறார்கள்! எழுத்துகள் இன்றைய நிலையை அடைய எத்தனை நூற்றாண்டுகள் ஆகின, என்னென்ன பிழைகளைக் கடந்து படிப்படியாக இந்த நிலையை அடைந்தன என்பதைப் பற்றி இவர்கள் எண்ணுவதே இல்லை. யூனிகோடு குறியீட்டுமுறை வந்து இன்னும் 25 ஆண்டுகள் கூட ஆகவில்லை. ஆனால், தொடக்கத்தில் இருந்தே அவர்கள் நிலை பிறழாமையை (stability principle) ஒரு குறிக்கோளாகக் கொண்டிருக்கிறார்கள். ஒரு கணினிக் குறியீட்டுக்கே இது தேவை என்றால் மனிதர் மொழிக்கு எவ்வளவு தேவை?</span><span style="background-color: white; color: #333333; font-family: 'lucida grande', tahoma, verdana, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 17px;"><br /></span><span style="background-color: white; color: #333333; font-family: 'lucida grande', tahoma, verdana, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 17px;"><br />இதோ நான் கிண்டல் அடித்தது போன்ற புதிய பரிந்துரைகள் (அவை எனதல்ல!)</span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhwF8X1s9yPjVSWBb6kWaUVpTj1vRxhOSPfdxKASRge9gUhN8U9i0dH1XG6qA4nBXGwgvxsZnsrrtncf0WDfFToQyn_P4Y53lFMnYylPLZRwDcWnd27AYYevoTd7Nv3Gh0AeGo6/s1600/Tamil-script-ref1.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhwF8X1s9yPjVSWBb6kWaUVpTj1vRxhOSPfdxKASRge9gUhN8U9i0dH1XG6qA4nBXGwgvxsZnsrrtncf0WDfFToQyn_P4Y53lFMnYylPLZRwDcWnd27AYYevoTd7Nv3Gh0AeGo6/s640/Tamil-script-ref1.jpg" width="468" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
இதோ மேற்கண்ட குறியீட்டில் உள்ள ஓர் ஆவணம்:<br /><br /></div>
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjuIY9aKmvyBra5vnuXzLf87IS80p4ngfc0YKXHUVBUBPK75m5C7MIyEa_M-Rv94RHuzlzgiEsTWvz5TvjanecYf-3rSALnGq6nqCjobXjV-iSAcVF9hjSVbTNhyu8YfK9-v_bk/s1600/Tamil-script-ref2.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjuIY9aKmvyBra5vnuXzLf87IS80p4ngfc0YKXHUVBUBPK75m5C7MIyEa_M-Rv94RHuzlzgiEsTWvz5TvjanecYf-3rSALnGq6nqCjobXjV-iSAcVF9hjSVbTNhyu8YfK9-v_bk/s640/Tamil-script-ref2.jpg" width="463" /></a><span style="background-color: white; color: #333333; font-family: 'lucida grande', tahoma, verdana, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 17px;"><br /><br /><br /><br /></span>மணி மு. மணிவண்ணன்http://www.blogger.com/profile/18309027434715577823noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-5580246.post-22022938667639072772013-07-29T18:25:00.000-07:002013-07-29T18:31:51.154-07:00சொற்கள், வெறும் சொற்கள், இவைக்கு இத்தனை வலிமையா!<br />
தமிழ் இணையத்தின் தொடக்க நாட்களில், தமிழ்.நெட் மடலாடற்குழுவில் காரசாரமான விவாதங்கள் நடக்கும். தாய்த்தமிழகத்திலும், தமிழ் ஈழத்திலும் இணையம் அவ்வளவாகப் பரவாத காலம் அது. உலகெங்கும் பரந்து விரிந்திருந்த புலம்பெயர்ந்த தமிழர்கள்தாம் பெரும்பாலும் இணையத்தில் தமிழில் எழுதிக் கொண்டிருந்த நாட்கள். ளும், மலேசியா, சிங்கப்பூர் நாடுகளில் விழுதுகள் பதித்திருந்த தமிழர்களோடு, புதிதாகக் கனடா, அமெரிக்கா, ஐரோப்பா, ஆஸ்திரேலியாவில் குடிபுகுந்திருந்த தமிழர்களும் தாய்த்தமிழகம், தமிழ் ஈழச் சூழல்களைப் பற்றியும், புலம்பெயர்ந்த நாடுகளில் தமக்கிருந்த சிக்கல்களைப் பற்றியும் எழுதத் தொடங்கியிருந்த நேரம்.<br />
<br />நம்மில் பெரும்பாலோர் முகம் தெரியாத மனிதர்களோடு, பண்பாட்டுடன் அளவளாவதில் தொடங்குகிறோம். தமிழ் இணையத்தின் அன்றைய பரப்பு மிகவும் சிறியது என்பதால் முகம் தெரியாதவர்களும் அந்நியர்களாகத் தோன்றாமல், இணையத்தில் பக்கத்து வீட்டார் போலத்தான் இருந்தார்கள். இருப்பினும், மென்மையாகத் தொடங்கும் வாதங்கள், இணையத்தின் முகமூடித் தன்மையினால், இறுகத் தொடங்கி வன்மையாக மாறத் தொடங்கின. இன்று முகநூலில் பரந்து காணப்படும் வசைச்சொற்களும், தனிமனிதத் தாக்குதலும், எட்டிப் பார்க்கத் தொடங்கின. தமிழ்.நெட்டின் நிறுவனர் பாலா பிள்ளையைப் பொருத்தவரையில் கருத்துச் சுதந்திரத்துக்கு வேலிகளே இல்லை. இணையத்தில் எதை வேண்டுமானாலும் எழுத முடிய வேண்டும் என்று உறுதியாக நம்பினார். அந்த ஊக்கத்தால், வாக்குவாதங்களில் புண்படுத்தும் சொற்கள் வந்து விழத் தொடங்கின.<br /><br />ஒரு முறை அப்படிச் சொற்கள் கரைபுரண்டு காட்டாற்று வெள்ளமாக ஓடத் தொடங்கிய போது மலைத்துப் போய் பின் வரும் “கவிதை” ஒன்றை எழுதினேன். அது தமிழ் இணையத் தளங்களின் முன்னோடியாக விளங்கிய <a href="http://www.tamilnation.org/" target="_blank">தமிழ்நேஷன்.ஆர்க்</a> தளத்தின் நிறுவனரான நடேசன் சத்தியேந்திராவை மிகவும் ஈர்த்தது. அப்போது அவர் தம் தளத்தில் முகப்பில் எதிரொளிகள் (Reflections) என்ற தலைப்பில் இணையத்தில் தம்மைக் கவர்ந்த கருத்துகளைப் பதிவு செய்வார். இந்தக் கவிதையையும் அவர் ஆகஸ்டு 1, 1998ல் தம் முகப்பில் பதிவு செய்திருந்தார். இந்தத் தளம் ஏதோ காரணங்களால் சில முறை முடங்கியிருந்து இப்போது முற்றிலும் நின்று விட்டது. ஆனால், அதன் பதிப்புகளை எப்படியோ மீட்டெடுத்து இன்றும் அவற்றைப் பார்வையிடும் வகையில் <a href="http://tamilnation.co/" target="_blank">tamilnation.co</a> என்ற தளத்தில் ஓர் அருங்காட்சியகத்தை உருவாக்கியிருக்கிறார்கள். அதில், <a href="http://tamilnation.co/sathyam/reflections/98.htm" target="_blank">இந்தக் கவிதையை இன்றும் பார்க்கலாம்.</a><br />
<br />
<strong>சொற்கள் - 1 ஆகஸ்டு 1998</strong><br />
<br />
<table border="0" cellpadding="5" cellspacing="10" id="table2" style="background-color: #ffffee; width: 100%px;"><tbody>
<tr><td valign="top" width="50%"><div style="line-height: 24px;">
சொற்கள்,<br />வெறும் சொற்கள்,<br />இவைக்கு இத்தனை வலிமையா?<br /><br />கொந்தளிக்கும் உணர்ச்சிகள்<br />கொதிக்கின்ற குருதி!<br /><br />சொற்கள்,<br />வெறும் சொற்கள்,<br />இவைக்கு இத்தனை வலிமையா?<br /><br />பத்திரிக்கை விற்க வேண்டும்,<br />(மக்கள்) பரபரப்பாய்ப் படிக்க வேண்டும்,<br />பொறுமை இழக்க வேண்டும்,<br />பொங்கி எழ வேண்டும்,<br />போர்க்கோலம் பூள வேண்டும்.<br /><br />கடுஞ்சொல் வீச வேண்டும்!<br />கல்லை எறிய வேண்டும்!<br />கொடிதான் பிடிக்க வேண்டும்!<br />கொந்தளித்து எழ வேண்டும்!<br /><br />சொற்கள்,<br />வெறும் சொற்கள்,<br />இவைக்கு இத்தனை வலிமையா?<br /><br />கருத்துச் சந்தையிலே<br />கற்பை விற்பவர்கள்<br />கொள்கைக் குழப்பத்திலே<br />கொள்ளிமீன் பிடிப்பார்கள்<br /><br />கருத்தை வடிகட்டு;.<br />கசட்டைத் தூற எறி.<br />கண்ணியம் இழக்காதே,<br />கயவனாய் மாறாதே.</div>
<div style="line-height: 24px;">
சொற்கள்,<br />வெறும் சொற்கள்,<br />இவைக்கு இத்தனை வலிமையா?<br /><br />- மணி மு. மணிவண்ணன்<br />·பிரிமான்ட், கலி·போர்னியா, அ.கூ.நா.<span style="font-family: Times New Roman;"></span></div>
<span style="font-family: Times New Roman;"></span><span style="font-family: Times New Roman;"><em><a href="http://www.geocities.com/Athens/Delphi/4685/choRkaL.html" target="contents">Mani M. Manivannan</a>- California, USA</em></span></td></tr>
</tbody></table>
மணி மு. மணிவண்ணன்http://www.blogger.com/profile/18309027434715577823noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5580246.post-57954221508379374872013-07-28T05:36:00.001-07:002013-07-28T11:16:43.789-07:00”அபுனைவு” என்பது புனைவுக்கு எதிர்மறைச் சொல்லா?<div dir="ltr" style="background-color: white;">
<span style="color: blue; font-family: arial, sans-serif;">அண்மையில் "non-fiction" என்ற ஆங்கிலச் சொல்லுக்கு இணையாகத் தமிழில் ”அபுனைவு” என்று எழுதுவதைப் பார்க்கிறேன். கவிஞர் ஹரிகிருஷ்ணன் இது அவருக்குத் தெரிந்து சுமார் இருபதாண்டுகளாகச் சிறு பத்திரிகைகளில் வெளிவந்து, ‘இலக்கியவாதிகள்’ மத்தியில் பரவலாகவும் புழங்குகிறது என்கிறார். </span></div>
<div dir="ltr" style="background-color: white;">
<span style="color: blue; font-family: arial, sans-serif;"><br /></span></div>
<div dir="ltr" style="background-color: white;">
<span style="color: blue;"><span style="font-family: arial, sans-serif;">Fiction என்ற ஆங்கிலச் சொல்லுக்குப் </span><span style="font-family: arial, sans-serif;">புனைவு என்ற சொல்லைப் புழங்கி வருகிறார்கள் எனத் தெரியும். ஆனால், புனைவுக்கு எதிர்மறைச் சொல்லாக, அதன் முன் அகர முன்னொட்டு இட்டு ‘அபுனைவு’ என்று சொல்லுவது தமிழின் மரபு இல்லை. இப்படி அகர முன்னொட்டு இட்டு எதிர்மறையாக்குவது சமஸ்கிருதத்தின் மரபு. </span></span></div>
<div dir="ltr" style="background-color: white;">
<span style="color: #222222; font-family: arial, sans-serif;"><br /></span></div>
<table align="center" border="0" style="background-color: white; color: #63565f; font-family: 'Trebuchet MS', Arial, Helvetica, sans-serif; line-height: 18.1875px; width: 200px;"><tbody>
<tr><td style="width: 95px;">bhaya</td><td style="width: 95px;"><span style="color: red;">a</span>bhaya</td></tr>
<tr><td style="width: 95px;"><span style="color: black; font-family: Times New Roman; font-size: small;"><span style="line-height: normal;">pūrva</span></span></td><td style="width: 95px;"><span style="color: red;">a</span>pūrva</td></tr>
<tr><td style="width: 95px;">maṅgala</td><td style="width: 95px;"><span style="color: red;">a</span>maṅgala</td></tr>
<tr><td style="width: 95px;">mārga</td><td style="width: 95px;"><span style="color: red;">a</span>mārga</td></tr>
</tbody></table>
<div dir="ltr" style="background-color: white;">
<span style="color: #222222; font-family: arial, sans-serif;"><br /></span></div>
<div dir="ltr" style="background-color: white;">
<span style="color: blue; font-family: arial, sans-serif;">அமரர் என்ற சொல்லும் இப்படித்தான் மரணமற்றவர்கள் என்ற பொருள்தரும் வடசொல் வேரிலிருந்து வந்தது.</span></div>
<div dir="ltr" style="background-color: white;">
<span style="color: blue; font-family: arial, sans-serif;"><br /></span></div>
<div dir="ltr" style="background-color: white;">
<span style="font-family: arial, sans-serif;"><span style="color: blue;">ஆங்கிலத்திலும் இதே போன்ற மரபு உண்டு.</span></span></div>
<table align="center" border="0" style="background-color: white; color: #63565f; font-family: 'Trebuchet MS', Arial, Helvetica, sans-serif; line-height: 18.1875px; width: 200px;"><tbody>
<tr><td style="width: 95px;">chromatic</td><td style="width: 95px;"><span style="color: red;">a</span>chromatic</td></tr>
<tr><td style="width: 95px;">morphous</td><td style="width: 95px;"><span style="color: red;">a</span>morphous</td></tr>
<tr><td style="width: 95px;">symmetric</td><td style="width: 95px;"><span style="color: red;">a</span>symmetric</td></tr>
<tr><td style="width: 95px;">typical</td><td style="width: 95px;"><span style="color: red;">a</span>typical</td></tr>
</tbody></table>
<div dir="ltr" style="background-color: white;">
<span style="color: blue;"><span style="font-family: arial, sans-serif;"><br />இவை பெரும்பாலும் கிரேக்க வேர்ச்சொற்களில் இருந்து வந்தவை. ஆனால், சென்னைப் பேரகரமுதலியில் தேடிப்பார்த்தால், இந்த அகர எதிர்மறை முன்னொட்டு எந்தத் தமிழ் வேர்ச்சொல்லின் முன்னும் இல்லை. ‘அபு’ என்று தொடங்கும் சொற்கள் மூன்று மட்டுமே. (</span><a href="http://dsalsrv02.uchicago.edu/cgi-bin/philologic/contextualize.pl?p.0.tamillex.950993.951293" style="background-color: transparent;">http://dsalsrv02.uchicago.edu/cgi-bin/philologic/contextualize.pl?p.0.tamillex.950993.951293</a><span style="font-family: arial, sans-serif;">). அவை</span></span><span style="color: #222222; font-family: arial, sans-serif;">:</span></div>
<div dir="ltr" style="background-color: white;">
<span style="color: #222222; font-family: arial, sans-serif;"><br /></span></div>
<div dir="ltr" style="background-color: white;">
<span style="color: #222222; font-family: Times, Times New Roman, serif;">*அபுத்திபூருவம் aputti-pūruvam, n. < a- buddhi-pūrva. That which is unintentional; அறியாமல் நிகழ்ந்தது</span></div>
<div dir="ltr" style="background-color: white;">
<span style="color: #222222; font-family: Times, Times New Roman, serif;"><br /></span></div>
<div dir="ltr" style="background-color: white;">
<span style="color: #222222; font-family: Times, Times New Roman, serif;">*அபுத்திரகன் a-puttirakaṉ, n. < a-put- raka. One without male issue; புத்திரனைப் பெறாதவன்.</span></div>
<div dir="ltr" style="background-color: white;">
<span style="color: #222222; font-family: Times, Times New Roman, serif;"><br /></span></div>
<div dir="ltr" style="background-color: white;">
<span style="color: #222222; font-family: Times, Times New Roman, serif;">*அபுதன் aputaṉ, n. < a-budha. Fool, dolt: மூடன்.</span></div>
<div dir="ltr" style="background-color: white;">
<span style="color: #222222; font-family: arial, sans-serif;"><br /></span></div>
<div dir="ltr" style="background-color: white;">
<span style="color: blue; font-family: arial, sans-serif;">இந்த மூன்றும் வடசொற்கள்.</span></div>
<div dir="ltr" style="background-color: white;">
<span style="color: blue; font-family: arial, sans-serif;"><br /></span></div>
<div dir="ltr" style="background-color: white;">
<span style="color: blue;"><span style="font-family: arial, sans-serif;">அபுனைவு என்ற சொல்லை </span><span style="font-family: arial, sans-serif;">எப்படி உச்சரிக்கிறார்கள் எனத் தெரியவில்லை. புனைவு என்பதில் பகரம் வல்லொலி. அபுனைவு என்பது தமிழாகவே தெரியவில்லை. இருப்பினும் அதைப் படிக்கும்போது abunaivu என்று மெலிந்து ஒலிக்கத்தான் தோன்றுகிறது. அதை அ-புனைவு என்று இடைவெளி விட்டுப் படிப்பதும் மரபல்ல.</span></span></div>
<div dir="ltr" style="background-color: white;">
<span style="color: blue; font-family: arial, sans-serif;"><br /></span></div>
<div dir="ltr" style="background-color: white;">
<span style="color: blue; font-family: arial, sans-serif;">தமிழில் எதிர்மறைகள் பின்னொட்டு வழியாகத்தான் வருபவை. சென்னைப் பல்கலைப் பேரகராதியில் “அபு” என்று தொடங்கும் சொற்கள் எவையும் இல்லை என்பதே இதன் தொன்மையான மரபைக் காட்டுகிறது.</span></div>
<div dir="ltr" style="background-color: white;">
<span style="color: blue; font-family: arial, sans-serif;"><br /></span></div>
<div dir="ltr" style="background-color: white;">
<span style="color: blue; font-family: arial, sans-serif;">பிராமணர் அல்லாதவர் என்பதைக் குறிப்பிட “அபிராமணர்” என்றா சொல்லுவீர்கள் என்று ஒரு எழுத்தாள நண்பரிடம் கேட்டபோது அவர்கள் வீட்டில் அப்படித்தான் சொல்வார்கள் என்று சொன்னார். அதை அபிராமணர் என்று உச்சரிக்காமல் ‘அப்ராமணர்’ என்று உச்சரிக்க வேண்டும் என்று விளக்கினார் ஹரி. அதாவது</span></div>
<div dir="ltr" style="background-color: white;">
<span style="color: #222222; font-family: arial, sans-serif;"><br /></span></div>
<table align="center" border="0" style="background-color: white; color: #63565f; font-family: 'Trebuchet MS', Arial, Helvetica, sans-serif; line-height: 18.1875px; width: 200px;"><tbody>
<tr><td style="width: 95px;">bhrāman</td><td style="width: 95px;"><span style="color: red;">a</span>bhrāman</td></tr>
</tbody></table>
<div dir="ltr" style="background-color: white;">
<span style="color: #222222; font-family: arial, sans-serif;"><br /></span></div>
<div dir="ltr" style="background-color: white;">
<span style="color: blue;"><span style="font-family: arial, sans-serif;">தமிழில் அபிராமணர் என்று சொல்ல முடியாது. அப்பிராமணர் என்றால் அது அந்தப் பிராமணர் என்றுதான் பொருள்தரும். </span><span style="font-family: arial, sans-serif;">இது நிச்சயம் தமிழல்ல</span></span></div>
<div dir="ltr" style="background-color: white;">
<span style="color: blue; font-family: arial, sans-serif;"><br /></span></div>
<div dir="ltr" style="background-color: white;">
<span style="color: blue; font-family: arial, sans-serif;">பிராணிக்கு எதிர்மறை அபிராணியா? அதை அப்பிராணி என்றா சொல்வார்கள்? அப்படிச் சொன்னால், அதை அந்தப் பிராணி என்றல்லவா புரிந்து கொள்ள நேரிடும்?</span></div>
<div dir="ltr" style="background-color: white;">
<span style="color: blue; font-family: arial, sans-serif;"><br /></span></div>
<div dir="ltr" style="background-color: white;">
<span style="color: blue;"><span style="font-family: arial, sans-serif;">Non-Congress, non-Communist என்பவற்றை அகாங்கிரஸ் கட்சி, அகம்யூனிஸ்ட் என்று சொன்னால் தலை சுற்றவில்லையா? Non-payment க்கு அகட்டணம் என்று சொல்லிப்பாருங்கள்!<br /><br />புனைவு என்ற சொல்லுக்கு அபுனைவு என்று எதிர்மறைச்சொல் படைத்தவர்களுக்குத் தமிழும் தெரியவில்லை, வடமொழியும் தெரியவில்லை என்றுதான் சொல்ல வேண்டும். இப்படி ஒரு மொழியின் அடிப்படை இலக்கணமே தெரியாமல் சொற்களைப் புனைபவர்களும், அதை எடுத்து ஆள்பவர்களூம்தான் இன்று இலக்கியவாதிகள். காப்பியைக் குளம்பி என்று தமிழ்ப்புலவர்கள் அழைத்தால் நக்கலடிக்கும் அதே இலக்கியவாதிகள் இப்படித் தமிழும் தெரியாமல் வடமொழியும் தெரியாமல் அபுனைவு என்று படைப்பதைப் பார்த்தால், மாமியார் உடைத்த ‘மண்குடம்’ என்பதுதான் நினைவுக்கு வருகிறது.</span><span style="font-family: arial, sans-serif;"> </span></span></div>
<div dir="ltr" style="background-color: white;">
<span style="color: blue; font-family: arial, sans-serif;"><br /></span></div>
<div dir="ltr" style="background-color: white;">
<span style="color: blue; font-family: arial, sans-serif;">பெயர்ச்சொல்லுக்கு முன் அ- முன்னொட்டை இட்டு அதை எதிர்மறையாக மாற்றுவது ஆங்கிலத்துக்கும் வடமொழிக்கும் இலக்கண முறையாக இருக்கலாம். இரவற்சொற்களில் கூட இவை எடுத்தாளப் படலாம். ஆனால் தமிழ்ச்சொல்லுக்கு இவை பொருந்துமா?</span></div>
<div dir="ltr" style="background-color: white;">
<span style="color: blue; font-family: arial, sans-serif;"><br /></span></div>
<div dir="ltr" style="background-color: white;">
<span style="color: blue;"><span style="font-family: arial, sans-serif;">இலக்கணம் மாறுகிறதே!</span><span style="font-family: arial, sans-serif;"><br />புனைவுக்கு எதிர்ச்சொல்லாக <b><i>புனைவிலி</i></b> என்று ஒரு ஆட்சியைப் பார்த்தேன். தாழ்வில்லை. இது பற்றிப் பேரா. செல்வகுமாரின் தமிழ்மன்றம் மடலாடற்குழுவில் உரையாடினோம். (காண்க: </span></span><a href="https://groups.google.com/forum/#!topic/tamilmanram/XMnHR-o4bWk" style="background-color: transparent;">https://groups.google.com/forum/#!topic/tamilmanram/XMnHR-o4bWk</a> )</div>
<div dir="ltr" style="background-color: white;">
<span style="color: blue;"><span style="font-family: arial, sans-serif;"><br /></span></span></div>
<div dir="ltr" style="background-color: white;">
<span style="color: blue;"><span style="font-family: arial, sans-serif;">’<i><b>புனைவறு</b></i>’ என்று எழுதுவேன் என்று நாக. இளங்கோவன் சொல்கிறார். ‘அல்’ என்ற முன்னொட்டை இட்டு <b><i>அல்புனைவு</i> </b>என்றும் சொல்லலாமே என்கிறார். பேரா. செல்வகுமார் <i><b>அல்புனை </b></i>என்ற சொல்லைப் பரிந்துரைக்கிறார். அல் முன்னொட்டுப் பல தமிழ்ச்சொற்களில் பயின்று வருகிறது என்று <a href="https://groups.google.com/d/msg/tamilmanram/XMnHR-o4bWk/2NTiU4Sg4iMJ" target="_blank">சுட்டுகிறார்</a>.</span></span><br />
<blockquote class="tr_bq">
<span style="color: #222222; font-family: arial;">தமிழில் இப்படி அபுனைவு என்பது கசப்பாகவே உள்ளது.</span><br />
ஆனால் தமிழில் </blockquote>
<blockquote class="tr_bq">
<blockquote class="tr_bq">
அல்வழி (வேற்றுமையல்லாத வழி, தகாத வழி)</blockquote>
<blockquote class="tr_bq">
அல்வழக்கு,<br />அல்லியன் (குழுவைப் பிரிந்த யானை),<br />அல்லிப்பிஞ்சு (பூவிழாத பிஞ்சு )<br />அல்லும்பகலும் என்னும் சொல்லாட்சியில் அல் என்பது இரவு (கதிரவனின் பகல் வெளிச்சம் இல்லாதது). </blockquote>
இனும் பல சொற்கள் உள்ளன. ஆகவே அல் என்னும் முன்னொட்டுடன் வரும் தமிழில். </blockquote>
<br />
<span style="color: blue; font-family: arial, sans-serif;">அல்லங்காடி என்ற சொல் மாலையில் கூடும் சந்தையைச் சுட்டுகிறது என்பது நினைவுக்கு வருகிறது. ஆனால், அங்கே அல் என்பது இருளையும், இரவையும் சுட்டுகிறது. அங்காடி அல்லாதது என்று சொல்லவில்லை. எனவே அல் என்ற முன்னொட்டு எல்லா இடங்களிலும் பொருந்தாது என்றும் புரிகிறது.</span><br />
<span style="color: blue;"><span style="font-family: arial, sans-serif;"><br />இராமகி <a href="https://groups.google.com/d/msg/tamilmanram/XMnHR-o4bWk/_WA9VFCq5DoJ" target="_blank">சொல்கிறார்</a>:</span></span></div>
<blockquote class="tr_bq">
<i><span style="font-family: Calibri;">அல்புனைவு என்று சொல்லலாம்; குழப்பம் வராது. தமிழிற் பெரும்பாலும் பின்னொட்டுக்களே பயிலும். அரிதாகவே முன்னொட்டுக்கள் பயின்று பார்த்திருக்கிறேன். அல் என்பது அப்படி ஓர் முன்னொட்டாகும். முதலிற் சொல்லும்போது முன்னொட்டாய் வைத்து இப்படிச் சொல்லத் தயங்கினேன். பின்னால் கொஞ்சங் கொஞ்சமாய் நான் ஏற்றுக் கொண்டுவிட்டேன். ஏனென்றால் </span><br /><span style="font-family: Calibri;">”அல்வழி யெல்லாம் உறழென மொழிப” - தொல்.எழுத்து.புள்ளி 73;</span><span style="font-family: Calibri;">“அறனை நினைப்பானை யல்பொருள் அஞ்சும்” - திரிகடுகம் 72.</span><span style="font-family: Calibri;">“அல்வழக்கு ஒன்றுமில்லா அணிகோட்டியர்கோன் - திவ். திருப்பல்.11. </span><span style="font-family: Calibri;">”அல்லறஞ் செய்வோர் அருநரகு அடைதலும்” - மணிமே. 16:89</span><span style="font-family: Calibri;">”அழுக்காற்றின் அல்லவை செய்யார்” - குறள் 164</span><span style="font-family: Calibri;">“அல்லுழியெல்லாம் பரந்துபட்டு வரவும் பெறும்” - தொல்.பொருள்.செய்.183. பேரா.உரை</span><span style="font-family: Calibri;"> </span><span style="font-family: Calibri;">என்ற முன்னோர் காட்டுக்கள் இருக்கின்றன. இந்தச் சிந்தனையிற் தோய்ந்தே ”அத்வைதம்<wbr></wbr>” என்பதற்கு ”அல்லிருமை” என்ற இணைச்சொல்லை நான் ஏற்கனவே பரிந்துரைத்தேன்.</span><br /><span style="font-family: Calibri;">புனைவிலி என்பது புனைவே இல்லாதது (no imagination) என்றாகும்; அதனால் “முற்றிலும் உள்ளமை (totally real) என்ற பொருட்பாடு வந்துவிடும். Non-fiction என்பது இதுவல்ல. அது கதையல்லாதது; எனவே வேறொரு வகையைக் குறிக்கும்.</span><br /><span style="font-family: Calibri;">இல்ல, அல்ல என்ற இருவகைக் கருத்துக்களுக்கும் உள்ள பொருள் வேறுபாட்டை இங்கு நுண்ணி எண்ணிப் பார்க்கவேண்டும். இல்லுதலும், அல்லுதலும் வேறு வேறானவை.</span></i></blockquote>
<div style="background-color: white; font-family: arial, sans-serif;">
<span style="color: blue; font-family: Calibri;"></span></div>
<div style="background-color: white; font-family: arial, sans-serif;">
<span style="color: blue; font-family: Calibri;"></span></div>
<div style="background-color: white; font-family: arial, sans-serif;">
<span style="color: blue; font-family: Calibri;"></span></div>
<div dir="ltr" style="background-color: white;">
<span style="font-family: arial, sans-serif;"><span style="color: blue;">அல்புனைவோ அல்லது அல்புனையோ இவ்விரண்டுமே அபுனைவை விட மேலானவை. கொட்டைவடிநீர், குளம்பி, மூத்த குரங்கு தமிழ்க்குரங்கு என்றெல்லாம் தமிழ்ப்புலவர்களை நக்கலடிக்கும் ‘இலக்கியவாதிகள்’ அபுனைவு என்று தாம் படைத்தது தவறு என்று ஏற்றுக் கொண்டு அல்புனைவு சரி என்று ஏற்றுக்கொண்டு தாம் அறிவு நேர்மை உடையவர்கள் என்று உறுதி செய்ய இது ஒரு நல்ல வாய்ப்பு. </span></span></div>
<div dir="ltr" style="background-color: white;">
<span style="font-family: arial, sans-serif;"><span style="color: blue;"><br /></span></span></div>
<div dir="ltr" style="background-color: white;">
<span style="font-family: arial, sans-serif;"><span style="color: blue;">செய்வார்களா? “இலக்கியவாதிகள்” செய்யாவிட்டாலும் தாழ்வில்லை. தமிழைப் பற்றி அக்கறையுள்ளவர்களாவது செய்யலாமே?</span></span></div>
மணி மு. மணிவண்ணன்http://www.blogger.com/profile/18309027434715577823noreply@blogger.com7tag:blogger.com,1999:blog-5580246.post-70979484680135983282013-07-27T12:14:00.000-07:002013-07-27T12:14:11.497-07:00கலைச்சொற்களும் கொலைச்சொற்களும்தமிழகத் தொலைக்காட்சிகளைப் பார்க்கும்போதும், வானொலி நிகழ்ச்சிகளைக் கேட்கும்போதும் அன்றாடத் தமிழ்ப் பேச்சில் ஆங்கிலம் எவ்வளவு கலந்திருக்கிறது என்பதை உணரலாம். 1970கள் வரைக்கூட இந்த நிலை இல்லை. அப்போதைய கே. பாலச்சந்தர் படங்களில் மேட்டுக்குடிப் பாத்திரங்கள் மட்டுமே ஆங்கிலம் கலந்து பேசுவார்கள். ஆனாலும் மேஜர் சுந்தரராஜன் நடித்த பாத்திரங்களில் அவர் ஆங்கிலத்தில் பேசியதை உடனேயே தமிழில் மொழி பெயர்த்து விடுவார். இல்லையென்றால் படம் பார்ப்பவர்களில் பெரும்பாலோருக்குக் கதை புரியாமல் போய் விடும்.<br /><br />ஆனால், இன்றைய நிலையில், தொலைக்காட்சிச் செய்திகளில் கூட, தமிழ்நாட்டின் ஏதோ ஒரு மூலையில் இருக்கும் சிற்றூர்களில் உள்ள மூதாட்டிகள் கூடத் தமக்கும் ஆங்கிலம் தெரியும் என்று காட்டிக் கொள்ள எதையாவது கலந்து பேசுகிறார்கள். வடநாட்டிலிருந்து இறக்குமதி ஆகியிருக்கும் நடிகைகளுக்காவது உண்மையிலேயே தமிழ் தெரியாது. எனவே அவர்கள் ஆங்கிலம் கலந்து பேசுவதைப் பொறுத்துக் கொள்ளலாம். ஆனால், தமிழ்நாட்டில் பிறந்து வளர்ந்த அறிவிப்பாளர்களுக்கும் கூட “நான் பிறந்திருக்க வேண்டியது இங்க்லேண்ட்” என்ற உணர்வு போலும்.<br /><br />மிகப் பெரும்பாலான அறிவிப்பாளர்களுக்கு ஆங்கிலம் தெரியாது. அது அவர்கள் பிழையல்ல. ஆங்கிலம் நம் தாய்மொழி இல்லையே? அதை இரண்டாவது மொழியாகத்தான் கற்றுக் கொள்ள வேண்டியிருக்கிறது. ஆனால் தாய்மொழியையும் கற்றுக் கொள்ளாவிட்டால், நமக்கு எந்த மொழியுமே முதல்மொழியாக இல்லாமல் போய்விடும். இதனால்தான், எந்தத் தொழில்நுட்பம் வந்தாலும், அது வரும்போதே அது குறிப்பிடும் கலைச்சொற்களைப் புரிந்து கொண்டு, நம்முடையதாக்கி, நம் மொழியில் பெயரிட வேண்டும். அதன் ஆளுமையே தனிதான். இன்று பட்டி தொட்டி எல்லாமே “இணையம்” என்ற சொல் பரவி இருப்பதே இத்தகைய ஆளுமைக்கு எடுத்துக்காட்டு.<br />
<br />
தமிழ் இணையத்தின் தொடக்க காலத்தில், தமிழ்.நெட் (tamil@tamil.net) என்ற மடலாடற்குழுவில்தான் இணையத்தில் தமிழைப் புழங்கிய அத்தனை பேரும் இருந்தோம். அங்கேதான் “இணையம்” என்ற சொல்லும் படைக்கப் பட்டது. அதன் பின்னர் தமிழ்.நெட்டில் இருந்து கிளைத்த சில குழுக்களில் சிறப்பான கலந்துரையாடல்கள் நடந்து வருகின்றன. அவற்றில் அகத்தியர் குழுமம் தலையாயது.<br /><br />ஒருமுறை, செப்டம்பர் 1999ல், செல்ஃபோன், பேஜர் என்ற ஆங்கிலச்சொற்களுக்கு இணையான தமிழ்க் கலைச்சொல் ஒன்று பற்றிப் பேசிக் கொண்டிருந்தோம். 1989ல், சிங்கப்பூர் முஸ்தஃபா கடையில், அங்கு வேலை பார்த்துக் கொண்டிருந்த தமிழ் முஸ்லிம்களிடம் இருந்துதான் அகவி என்றால் பேஜர் என்றும், கைப்பேசி என்றால் கார்ட்லெஸ் ஃபோன் என்றும் தெரிந்து கொண்டேன். அவர்கள் யாரும் தமிழ்ப் புலவர்களல்லர். ஆனால், இந்த அந்நியப் பொருள்களை அவர்கள் தமிழில் பெயர்சூட்டி அழைக்கத் தயங்கவில்லை. ஆங்கில மோகம் சிங்கப்பூரை அப்போது எட்டவில்லை போலும்.<br /><br />ஆனால், அகவி, கைப்பேசி, செல்பேசி (மொபைல் ஃபோன்), செல்லிடைபேசி போன்ற பெயர்களைத் தமிழகத் தமிழர்கள் ஏற்றுக் கொள்ளத் தயங்கினார்கள். அந்த உரையாடலில் இந்தப் பெயர்களை ஏற்றுக் கொள்ளும் குழப்பம் பற்றி “செந்தில் - கவுண்டமணி” நகைச்சுவை உரையாடல் போல எழுதியிருந்தேன்.<br /><br /><span style="background-color: white; color: #222222; font-family: arial, sans-serif;">( </span><a href="http://www.treasurehouseofagathiyar.net/02300/2333.htm" style="background-color: white; color: #1155cc; font-family: arial, sans-serif;" target="_blank">http://www.<wbr></wbr>treasurehouseofagathiyar.net/<wbr></wbr>02300/2333.htm</a><span style="background-color: white; color: #222222; font-family: arial, sans-serif;"> ) அகத்தியரில் அவ்வப்போது இப்படி கலாய்க்கலாம். அறிஞர் ஜெயபாரதி நல்ல நகைச்சுவை உணர்வாளர். இத்தனை ஆண்டுகள் கழித்து அதை மீண்டும் வெளியிடுகிறேன். இன்றைய வலையுலகம் இதைப் பொருத்தருளட்டும். . :-)</span><br />
<div style="background-color: white; color: #222222; font-family: arial, sans-serif; font-size: 12.666666984558105px;">
<br /></div>
<div style="background-color: white; color: #222222; font-family: arial, sans-serif; font-size: 12.666666984558105px;">
============</div>
<div style="background-color: white; color: #222222; font-family: arial, sans-serif; font-size: 12.666666984558105px;">
<br /></div>
<div style="background-color: white; color: #222222; font-family: arial, sans-serif; font-size: 12.666666984558105px;">
X-Mailing-List: <a href="mailto:agathiyar@egroups.com" style="color: #1155cc;" target="_blank">agathiyar@egroups.com</a><br />From: "Mani M. Manivannan"<br />Date: Wed, 29 Sep 1999 20:11:22 -0700<br />Subject: [agathiyar] Re: Fw: [tamil] New word for cell phone?<br /><br /><br /><span style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: small;">>>Plug க்கு அடைப்பான் எனும்போது pager க்கு விளிப்பான் என ஏன் </span><br style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: medium;" /><span style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: small;">>>சொல்லக் கூடாது. அல்லது கூவி எனலாமே </span><br style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: medium;" /><span style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: small;">>What about 'அழைப்பான்'? </span><br style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: medium;" /><br style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: medium;" /><span style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: small;">க: டேய் செந்தில், டேஏய் செந்தில்! </span><br style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: medium;" /><br style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: medium;" /><span style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: small;">செ: என்னாண்ணேய்? விளிச்சீங்களா? </span><br style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: medium;" /><br style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: medium;" /><span style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: small;">க: அந்த விளிப்பானை எடுத்து ஒங்கண்ணியை விளி. </span><br style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: medium;" /><br style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: medium;" /><span style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: small;">செ: (கண்ணை அகல விரித்துக் கொண்டு) எந்தப் பானை அண்ணே? </span><br style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: medium;" /><br style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: medium;" /><span style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: small;">க: டேய்! ஒன் கண்ணை விழிக்கச் சொல்லலேடா, உங்க அண்ணிய </span><span style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: small;">விளிக்கச் சொன்னேன். </span><br style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: medium;" /><br style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: medium;" /><span style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: small;">செ: அட! அப்படிச் சொல்லுங்கண்ணே! ஆமா, எந்தப் பானைய </span><span style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: small;">வைச்சி அண்ணிய விளிக்கச் சொன்னீங்க? </span><br style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: medium;" /><br style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: medium;" /><span style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: small;">க: ஏ, புண்ணாக்கு! பானையை இல்லடா முண்டம்! </span><span style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: small;">இந்த விளிப்பான் இருக்குதுல்ல? புரியலயா? </span><br style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: medium;" /><br style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: medium;" /><span style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: small;">செ: :-( </span><br style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: medium;" /><br style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: medium;" /><span style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: small;">க: சரி அழைப்பான்னா என்னான்னு தெரியுமா? </span><br style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: medium;" /><br style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: medium;" /><span style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: small;">செ: :-@ </span><br style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: medium;" /><br style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: medium;" /><span style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: small;">க: மக்குப்புண்ணாக்கு! தகவல் ஒலி ஒளி அலைப்பானைப் </span><span style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: small;">பத்தியாவாது கேள்விப் பட்டிருக்கியா? </span><br style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: medium;" /><br style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: medium;" /><span style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: small;">செ: அண்ணே! திட்டுனா புரியற மாதிரி திட்டுங்கண்ணே! </span><br style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: medium;" /><br style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: medium;" /><span style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: small;">க: சரி, கரையானையாவது தெரியுமா? சரி விடு, செல்லரிக்கிற </span><span style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: small;">பூச்சியைக் கொண்டாந்தாலும் கொண்டு வருவே! </span><br style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: medium;" /><br style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: medium;" /><span style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: small;">செ: அட நீங்க ஒண்ணு, வீடு பூரா கரையானும் பூரானுமாத்தானே </span><span style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: small;">இருக்கு! </span><br style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: medium;" /><br style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: medium;" /><span style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: small;">க: ஆங்! ஒன்னைமாதிரி கரப்பானைக் கொண்டு வந்து ஊட்டுல </span><span style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: small;">வச்சா ஏண்டா கரையானும் பூரானும் வராது? </span><br style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: medium;" /><br style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: medium;" /><span style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: small;">செ: அண்ணே, அண்ணியை விளிக்கணுமுன்னீங்களே? </span><br style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: medium;" /><br style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: medium;" /><span style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: small;">க: டேய் முண்டம், சரி கூவி, தகவல் தாங்கி, கரைவி, அகவி </span><span style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: small;">எதைப்பத்தியாவது கேள்விப் பட்டிருக்கியா? </span><br style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: medium;" /><br style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: medium;" /><span style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: small;">செ: இல்லங்கண்ணே! </span><br style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: medium;" /><br style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: medium;" /><span style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: small;">க: டேய்! ஒங்கோட பேசறதுக்குப் பதிலா,</span></div>
<div style="background-color: white; color: #222222; font-family: arial, sans-serif; font-size: 12.666666984558105px;">
<br style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: medium;" /><span style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: small;">"இம்பர்வான் எல்லை இராமனையே பாடி </span><br style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: medium;" /><span style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: small;">எண்கொணர்ந்தாய் பாணாநீ என்றாள் பாணி"ன்னு </span><br style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: medium;" /><span style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: small;"><br /></span></div>
<div style="background-color: white; color: #222222; font-family: arial, sans-serif; font-size: 12.666666984558105px;">
<span style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: small;">பாடுனாரே அந்தப் பாணரோட பொண்டாட்டி </span><span style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: small;">பாணிக்கிட்டேயே சொல்லி வெளங்க வைக்கலாம்! </span><br style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: medium;" /><br style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: medium;" /><span style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: small;">செ: என்னாங்கண்ணே! (தலையைச் சொறிகிறார்) </span><br style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: medium;" /><br style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: medium;" /><span style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: small;">க: டேய் தமிழா! போய் அந்த பீப்பர், பேஜர், எடுத்துட்டு வாடா. </span><br style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: medium;" /><br style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: medium;" /><span style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: small;">செ: அட என்னாங்கண்ணேய்! ஒரே பேஜாராப் போச்சு. பேஜர்ன்னு </span><span style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: small;">தமில்லே சொல்லிருந்தீங்கன்னா, ஒடனே கொண்ணாந்திருப்பேன்! </span><br style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: medium;" /><br style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: medium;" /><span style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: small;">க: (அடிக்க வருகிறார்). </span><br style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: medium;" /><br style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: medium;" /><span style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: small;">எடுப்பான் கொடுப்பான் </span><br style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: medium;" /><span style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: small;">விளிப்பான் அழைப்பான் </span><br style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: medium;" /><span style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: small;">இளிப்பான் யார் யாரோ! </span><br style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: medium;" /><span style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: small;">அடைப்பான் யார் யாரோஓ! (என்று புலம்பிக் கொண்டே செல்கிறார்). </span><br style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: medium;" /><br style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: medium;" /><span style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: small;">மணி மு. மணிவண்ணன் </span><br style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: medium;" /><span style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: small;">நூவர்க், கலி., அமெரிக்கக் கூட்டு நாடுகள் </span></div>
<div style="background-color: white; color: #222222; font-family: arial, sans-serif; font-size: 12.666666984558105px;">
<br /></div>
மணி மு. மணிவண்ணன்http://www.blogger.com/profile/18309027434715577823noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-5580246.post-3558246320761765692013-03-09T13:29:00.003-08:002013-03-09T13:29:43.085-08:00இராமர் பாலம்!இராமர் பாலம் பற்றிய செய்திகள் சூடு பிடிக்கத் தொடங்கியிருக்கும் இவ்வேளையில், 2007 மே மாதத்தில், தமிழ் உலகம் மடலாடற்குழுவில் அமெரிக்காவிலிருந்து நான் பதிவு செய்திருந்த ஒரு கட்டுரையை மீள் பதிவு செய்கிறேன். அந்தக் கட்டுரையை அப்போதே தன் வலைப்பூவில் (http://nayanam.blogspot.com/2007/05/blog-post_30.html) பதிவு செய்திருந்த நண்பர் ‘நயனம்’ இளங்கோவனுக்கு என் நன்றி<br />
<br />
<br />
<br />
இராமர் பாலம்!<br />
<br />
===========================================================<br />
<br />
ராமர் பாலம், ராமர் சேது என்ற பெயர்கள் இந்திய நாடாளுமன்றத்தையே சூடாக்கிக் கொண்டிருக்கும் நேரம். "ராம ஜன்ம பூமி" என்ற பெயரால் அரசியல் பிழைப்பு நடத்தி ஆட்சிக்கு வந்த அதே கூட்டம் இப்போது "ராம கர்ம பூமி" என்ற பெயரால் மீண்டும் ஆட்சியைக் கைப்பிடிக்க முயற்சி எடுக்கிறது போலும். நாசாவால் விண்வெளியில் இருந்து எடுக்கப்பட்ட படத்திலேயே ராமரின் வானரப் படைகள் ராமேஸ்வரத்திலி ருந்து தலைமன்னாருக்குக் கட்டிய திரேத யுகத்தில் கட்டிய பாலம் தெளிவாகத் தெரிகிறது என்று ஒரு ஐந்தாண்டுகளுக்கு முன்பு பரபரப்பான மின்னஞ்சல்கள் பறந்து கொண்டிருந்தன. <br /><br />பண்டைய வானரங்கள் இருக்கட்டும், இன்றைய மனிதர்களே, இலங்கையின் மீது படையெடுக்க எண்ணிப் பாலம் கட்ட எண்ணுகிறார்கள் என்றே வைத்துக் கொள்ளுவோம். அதற்கு என்னென்ன செய்ய வேண்டும்? போக்குவரத்துக்குப் பாலம் கட்டும் அமைப்பு வேறு, படையெடுக்கக் கட்டும் பாலத்தின் அமைப்பு வேறு. போக்குவரத்துக்குப் பாலம் கட்டுபவர்கள் எப்போதும் நிலைத்து நிற்கும் எண்ணத்துடன் கட்டுவார்கள். பாலத்தின் அகலம் சற்றுக் கூடுதலாகக் கூட இருக்கலாம். கட்டுமானப் பொருள்கள், செலவு, கட்டுவதற்குத் தேவையான ஆட்கள், கட்டத் தேவையான நேரம், கடல் மீது கட்டுவதால் கடல் அரிப்பைச் சமாளிக்கத் தேவையான நுட்பம், என்று எல்லாவற்றையும் சிந்தித்துத்தான் கட்ட வேண்டியிருக்கும். பொதுவாக மனிதர்கள் கட்டும் பாலம் நேர்க்கோட்டில் அமைந்திருக்கும். செலவு அதனால் மிச்சமாகும். அப்படியே வளைந்து இருந்தாலும், தீவுகளுக்கும், திட்டுகளுக்கும் இடையேயாவது நேர்க்கோட்டில்தான் கட்டுவார்கள்.<br /><br />விண்வெளியில் இருந்து தெரியும் இந்த "ராமர் பாலம்" நேர்க்கோட்டு அமைப்பில் இருந்திருந்தால் இது கண்டிப்பாக செயற்கையாகக் கட்டப்பட்ட பாலம்தான் என்று உறுதியாக நம்பலாம். இதுவோ, உலகெங்கும் பெருநிலங்களுக்கிடையே இயல்பாகத் தோன்றியிருக்கும் இஸ்த்துமஸ்கள் போல கடலரிப்புகளால் இயல்பாக எழுந்திருக்கக் கூடிய வளைவுடன் தான் காட்சியளிக்கிறது. <br /><br />அது மட்டுமல்ல. இந்த "ராமர் பாலம்" இருக்கும் அதே ராமேஸ்வரம் தீவுக்கும், இந்தியப் பெருநிலத்துக்கும் இடையே உண்மையிலேயே மனிதர்கள் கட்டிய பாலம் ஒன்று இருக்கிறது. அதன் பெயர் பாம்பன் பாலம். இந்தப் பாலத்தில் இரயில் வண்டியும் போகும், நெடுஞ்சாலைப் போக்குவரத்தும் இருக்கிறது. இது அண்மையில் முதலில் ஆங்கிலேயர்களும், பின்னர் இந்தியர்களும் கட்டிய பாலம். இருபதாம் நூற்றாண்டின் தொழில்நுட்பத்தைப் பயன்படுத்திக் கட்டிய பாலம். பண்டைய வானரங்கள் திரேத யுகத்தில் "கட்டிய" பாலமே விண்வெளியிலிருந்து தெரிகிறது என்றால், அண்மையில் கட்டிய பாலமும் விண்வெளியிலிருந்து நன்றாகத் தெரியவேண்டும் இல்லையா? அதுதான் இல்லை. <br /><br />நாசாவின் படத்தொகுப்பிலிருந்து பல படங்களைத் துருவித்தேடிப் பார்த்தேன். ஓரிரு படங்களில் பாம்பன் பாலம் என்று பெயர் போட்டிருந்த படங்களைப் பார்த்தேன். நேர்க்கோட்டில், மிக, மிகச் சிறிய அகலத்துடன் பாம்பன் பாலம் படங்கள் இருக்கின்றன. அவற்றோடு ஒப்பிடும்போது திரேத யுக வானரங்களின் தொழில்நுட்பம் மிகவும் சக்தி வாய்ந்ததாய் இருக்க வேண்டும் என்றே தோன்றுகிறது! ஏனென்றால், படையெடுப்புக்காக ஒரு யுகத்துக்கு முன்பு கட்டிய பாலம் இன்று மிக அகலமாகத் தோன்றுகிறது. சரி, ஒரு யுகத்துக்கு முன்பு கட்டிய பாலம் இல்லையா, ஒரு யுகமாகச் சேர்ந்திருந்த மண்ணால்தான் அது இன்று அகலமாகத் தோன்றுகிறது என்றும் சிலர் நினைக்கலாம். <br /><br />எது எப்படியோ, இது 1,750,000 ஆண்டுகளுக்கு முன்பு கட்டிய பாலமாய் இருந்திருக்க வாய்ப்பில்லை. ஏனென்றால், 18,000 ஆண்டுகளுக்கு முன்பு கடந்த உறைபனிக்காலத்தின்போது கடல் மட்டம் இன்று இருப்பதைவிட மிகத் தாழ்ந்து இருந்தது. அப்போது இந்தியாவும், இலங்கையும் ஒன்றாய் இணைந்திருந்தன. அன்றைய உலகம் எப்படி இருந்திருக்கும் என்று அமெரிக்காவின் கடல் ஆராய்ச்சித் துறை ஒரு நல்ல படம் ஒன்றை வரைந்திருக்கி றது. அதை கீழ்க்காணும் சுட்டியில் பார்க்கலாம்:<br /><a href="ftp://ftp.ngdc.noaa.gov/GLOBE_DEM/pictures/GLOBALsealevelsm.jpg" target="_blank">ftp://ftp.ngdc.noaa.gov/GLOBE_DEM/pictures/GLOBALsealevelsm.jpg </a><br /><br />
அப்போது இணைந்திருந்த நிலங்கள் கடல் அரிப்பால் பிரிந்து இப்போது தனி நிலங்களாக விளங்குகின்றன. இந்த "ராமர்" பாலம் செயற்கையாகக் கட்டிய பாலமாக இருந்திருக்க முடியாது. <br /><br />ஆனால், ஐஐடி போன்ற உயர்நுட்பக் கழகங்களில் படித்து, அமெரிக்காவில் முனைவர் பட்டம் பெற்று, பெருநிறுவனங்களில் பணியாற்றும் பல அறிவாளிகள் "ராம கர்ம பூமி" போராட்டத்தில் மும்முரமாக இறங்கி இருக்கிறார்கள். <br /><br />இது உண்மையிலேயே ராம கர்ம பூமி இல்லை, ஆனால், தமிழ்நாட்டிலிருந்து யானை, பூனை, எலி, புலி எல்லாம் தமி ழர்களோடு தென்னிலங்கைக்குக் குடி பெயர்ந்த பூமிதான் இது என்று தெரிந்தால் இந்த அறிவாளிகள் என்ன செய்வார்கள் தெரியுமா? :-)<br /><br />இந்தச் சேது சமுத்திரத் திட்டம் தமிழ்நாட்டுக்கு நல்லதில்லை என்று பல ஆண்டுகளாய் நான் எழுதி வந்திருக்கிறேன். கல்நெய்க் கலங்கள் (crude oil tankers) இந்த மன்னார் வளைகுடாப் பகுதியைக் கடக்கத் தொடங்கினால், கண்டிப்பாக ஒரு நாள் ஏதோ ஒன்று புயலில் மாட்டி முழுகத்தான் போகிறது. அதனால் விளையும் மாசுகள் சுற்றுச் சூழலை நாசப் படுத்தப் போகிறது. <br /><br />இதை நேர்மையாகச் சொல்லிப் போராடிப் பார்த்தால் ஒன்றும் நடக்கவில்லை. ராம கர்ம பூமிப் போராளிகள் இதைத் தடுக்க முடிந்தால் புண்ணியமாய்ப் போகும். <br /><br />சொல்லப் போனால், குமரிக் கண்டப் போராளிகளும், தனித்தமிழ்ப் படைகளும், இது தமிழன் தென்னிலங்கைக்குச் சென்ற பாலத்தின் எச்சங்கள் புதைந்திருக்கும் இடம், அதனால் இது பாதுகாக்கப் பட வேண்டும் என்று போராடிக் கொண்டிருக்க வேண்டும். <br /><br />அப்படி நெடுமாறனோ யாராவதோ கொடி பிடித்திருந்தால், எல்லோரும் அவர்களை நையாண்டி செய்து கொண்டிருப்பார்கள். ஆனால், ராம கர்ம பூமி என்ற அரசியல் சூழ்ச்சியாளர்களைப் பார்த்து யாரும் அப்படி நையாண்டி செய்வதாகத் தெரியவில்லை. <br /><br />பைபிளை வைத்து அரசியல் பிழைப்பு நடத்தும் அயோக்கியர்கள் வாழும் பூமியிலிருந்து (USA) எழுதுகிறேன். சமய நூல்களை வைத்து அரசியல் பிழைப்பு நடத்தும் அயோக்கியர்களை நம்பவே நம்பாதீர்கள்.<br />
<br />
அன்புடன்,<br /><br />
மணி மு. மணிவண்ணன்<br />
நூவர்க், கலிபோர்னியா<br />
அமெரிக்கா<br />மே, 2007.<br />
மணி மு. மணிவண்ணன்http://www.blogger.com/profile/18309027434715577823noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-5580246.post-20229314360446063532013-02-09T11:50:00.000-08:002013-02-09T11:50:24.770-08:00வலைப்பூவா வலைப்பதிவா - கோப்பைக்குள்ளே குத்துவெட்டு!<br /><span style="background-color: white; color: #333333; font-family: 'lucida grande', tahoma, verdana, arial, sans-serif; font-size: 13.333333015441895px; line-height: 18px;">தமிழில் கலைச்சொற்கள் எவ்வாறு எழுகின்றன, நிலைக்கின்றன என்பது பற்றி யாரேனும் ஓர் ஆய்வுக்கட்டுரையைப் படைக்கலாம். Weblog என்ற ஆங்கிலச் சொல்லை அமெரிக்கர்கள் அவர்களுக்கே உரிய குறும்புத்தன்மையுடன் குறுக்கி blog என்று மாற்றினார்கள். இப்படிப் பட்டக்</span><span class="text_exposed_show" style="background-color: white; display: inline;"><span style="color: #333333; font-family: lucida grande, tahoma, verdana, arial, sans-serif;"><span style="font-size: 13.333333015441895px; line-height: 18px;"> குறும்புச் சொல்லை மொழி பெயர்ப்பது என்பது ஒவ்வொரு மொழியின் தன்மையைப் பொறுத்து அமையும். மே 15, 2003ல், எழுத்தாளர் இரா. முருகனின் ராயர் காப்பி கிளப் குழுவில் எழுத்தாள மாலன் பெயர் சூட்ட வாருங்கள் என்று அழைக்க, நான் “வலைப்பூ” என்ற சொல்லைப் பரிந்துரைத்தேன்.</span></span><br /><br />============<br /><br /><a href="http://groups.yahoo.com/group/RayarKaapiKlub/message/7994" rel="nofollow nofollow" style="color: #3b5998; cursor: pointer; font-family: 'lucida grande', tahoma, verdana, arial, sans-serif; font-size: 13.333333015441895px; line-height: 18px; text-decoration: initial;" target="_blank">http://groups.yahoo.com/group/RayarKaapiKlub/message/7994</a></span><br />
<blockquote class="tr_bq">
<span class="text_exposed_show" style="background-color: white; display: inline;"><span style="color: #333333; font-family: lucida grande, tahoma, verdana, arial, sans-serif;"><span style="font-size: 13.333333015441895px; line-height: 18px;">Re: [RKK] Peyar soota vaarungkal</span></span></span></blockquote>
<blockquote class="tr_bq">
<span class="text_exposed_show" style="background-color: white; display: inline;"><span style="color: #333333; font-family: lucida grande, tahoma, verdana, arial, sans-serif;"><span style="font-size: 13.333333015441895px; line-height: 18px;">மதிப்பிற்குரிய மாலன் அவர்களுக்கு,</span></span></span></blockquote>
<blockquote class="tr_bq">
<span class="text_exposed_show" style="background-color: white; display: inline;"><span style="color: #333333; font-family: lucida grande, tahoma, verdana, arial, sans-serif;"><span style="font-size: 13.333333015441895px; line-height: 18px;">தமிழில் உவெ(ம்)ப் லா(ங்)க் அமைத்ததற்கும், திசைகள் வலையிதழுக்கு வியக்கத்தக்க எண்ணிக்கையில் வாசகர்களை ஈர்த்ததற்கும் உளமார்ந்த பாராட்டுகள், வாழ்த்துகள்.</span></span></span><span class="text_exposed_show" style="background-color: white; display: inline;"><br /></span><span class="text_exposed_show" style="background-color: white; display: inline;"><span style="color: #333333; font-family: lucida grande, tahoma, verdana, arial, sans-serif;"><span style="font-size: 13.333333015441895px; line-height: 18px;"></span></span></span></blockquote>
<blockquote class="tr_bq">
<span class="text_exposed_show" style="background-color: white; display: inline;"><span style="color: #333333; font-family: lucida grande, tahoma, verdana, arial, sans-serif;"><span style="font-size: 13.333333015441895px; line-height: 18px;">At 5/14/03 08:56 PM, you wrote:</span></span></span><span class="text_exposed_show" style="background-color: white; display: inline;"><span style="color: #333333; font-family: lucida grande, tahoma, verdana, arial, sans-serif;"><span style="font-size: 13.333333015441895px; line-height: 18px;">>"Blog என்பதற்கு ஏற்ற தமிழ்ச் சொல் என்ன? Web Log என்ற சொல்லிலிருந்து </span></span></span><span class="text_exposed_show" style="background-color: white; display: inline;"><span style="color: #333333; font-family: lucida grande, tahoma, verdana, arial, sans-serif;"><span style="font-size: 13.333333015441895px; line-height: 18px;">>தோன்றியது blog. எனவே இணையப்பட்டி, இணைப்பதிவு, இணை-வரிசை </span></span></span><span class="text_exposed_show" style="background-color: white; display: inline;"><span style="color: #333333; font-family: lucida grande, tahoma, verdana, arial, sans-serif;"><span style="font-size: 13.333333015441895px; line-height: 18px;">>(அலைவரிசை போல) அல்லது அதன் பயன்பாட்டுத் தன்மையைக் கருதி சிற்றிணை, </span></span></span><span class="text_exposed_show" style="background-color: white; display: inline;"><span style="color: #333333; font-family: lucida grande, tahoma, verdana, arial, sans-serif;"><span style="font-size: 13.333333015441895px; line-height: 18px;">>அல்லது இணைக்குறிப்பு, குறிப்பிணை இப்படி அமையலாமா?"</span></span></span><span class="text_exposed_show" style="background-color: white; display: inline;"><br /></span><span class="text_exposed_show" style="background-color: white; display: inline;"><span style="color: #333333; font-family: lucida grande, tahoma, verdana, arial, sans-serif;"><span style="font-size: 13.333333015441895px; line-height: 18px;"></span></span></span></blockquote>
<blockquote class="tr_bq">
<span class="text_exposed_show" style="background-color: white; display: inline;"><span style="color: #333333; font-family: lucida grande, tahoma, verdana, arial, sans-serif;"><span style="font-size: 13.333333015441895px; line-height: 18px;">பொதுவாக இணையம் என்ற சொல்லை இண்டர்நெட்டுக்கும் வலை என்ற சொல்லை உவெப், நெட் என்ற சொற்களுக்கும் புழங்கி வருகிறோம். உவெப் சைட் என்பது வலைத்தளம், இணையத்தளம் இல்லை. உவெப் பேஜ் என்பது வலைப்பக்கம். உவெப்ஸைன் என்பது வலையிதழ், இணைய இதழ் இல்லை.</span></span></span><span class="text_exposed_show" style="background-color: white; display: inline;"><br /></span><span class="text_exposed_show" style="background-color: white; display: inline;"><span style="color: #333333; font-family: lucida grande, tahoma, verdana, arial, sans-serif;"><span style="font-size: 13.333333015441895px; line-height: 18px;">எனவே உவெப் லாக் என்பதற்கு வலைக் குறிப்பு என்று சொல்லாக்கினால், ப்லாக் என்னும் குறும்(புப்) பெயருக்கு இணையாக வலைப்பு என்று சொல்லலாமா? வலைப்பு என்ற சொல் கொலோன் வலையகராதியில் இல்லை. அதனால் இந்தச் சொல் ஏற்கனவே வேறு பொருளில் தமிழில் இருந்திருக்க வாய்ப்பில்லை.</span></span></span><span class="text_exposed_show" style="background-color: white; display: inline;"><br /></span><span class="text_exposed_show" style="background-color: white; display: inline;"><span style="color: #333333; font-family: lucida grande, tahoma, verdana, arial, sans-serif;"><span style="font-size: 13.333333015441895px; line-height: 18px;"></span></span></span></blockquote>
<blockquote class="tr_bq">
<span class="text_exposed_show" style="background-color: white; display: inline;"><span style="color: #333333; font-family: lucida grande, tahoma, verdana, arial, sans-serif;"><span style="font-size: 13.333333015441895px; line-height: 18px;">இல்லையேல் இன்னும் குறும்பாக, வலைப்பூ எனலாம். வலையிதழ் என்பது உவெப்சைன் என்பது போல வலைப்பூ என்பது உவெப்லாக் ஆகலாம். ஆனால், புலவர்கள் பொருட்குற்றம் காண்பார்கள்!</span></span></span><span class="text_exposed_show" style="background-color: white; display: inline;"><br /></span><span class="text_exposed_show" style="background-color: white; display: inline;"><span style="color: #333333; font-family: lucida grande, tahoma, verdana, arial, sans-serif;"><span style="font-size: 13.333333015441895px; line-height: 18px;"></span></span></span></blockquote>
<blockquote class="tr_bq">
<span class="text_exposed_show" style="background-color: white; display: inline;"><span style="color: #333333; font-family: lucida grande, tahoma, verdana, arial, sans-serif;"><span style="font-size: 13.333333015441895px; line-height: 18px;">"எல்லாச் சொல்லும் பொருள் குறித்தனவே" என்னும் இலக்கணத்தை மீறி இதற்கு இடுகுறிப்பெயரும் இடலாம். வலைக்குறிப்பு - வலைப்பு, வலைப்பூ, வறிப்பு, வலையரிப்பு(!), லைப்பு, லறிப்பு என்று விளையாடலாம்.</span></span></span><span class="text_exposed_show" style="background-color: white; display: inline;"><br /></span><span class="text_exposed_show" style="background-color: white; display: inline;"><span style="color: #333333; font-family: lucida grande, tahoma, verdana, arial, sans-serif;"><span style="font-size: 13.333333015441895px; line-height: 18px;"></span></span></span></blockquote>
<blockquote class="tr_bq">
<span class="text_exposed_show" style="background-color: white; display: inline;"><span style="color: #333333; font-family: lucida grande, tahoma, verdana, arial, sans-serif;"><span style="font-size: 13.333333015441895px; line-height: 18px;">ஆனால், தமிழனுக்கு ஒரு கவிதையுள்ளம் உண்டு. இண்டர்நெட்டுக்குப் பல இதயங்களை இணைக்கும் மையம் என்னும் பொருள் தர இணையம் என்று சொல்லைப் படைத்தவன் தமிழன். பத்திரிக்கைகளுக்கு தினமலர், வார இதழ், ஆண்டு மலர், என்று பெயர் வைப்பவன் தமிழன். எனவே வலைப்பூ என்ற சொல் தமிழ் உள்ளங்களைக் கவரும் என்று எண்ணுகிறேன்.</span></span></span><span class="text_exposed_show" style="background-color: white; display: inline;"><br /></span><span class="text_exposed_show" style="background-color: white; display: inline;"><span style="color: #333333; font-family: lucida grande, tahoma, verdana, arial, sans-serif;"><span style="font-size: 13.333333015441895px; line-height: 18px;"></span></span></span></blockquote>
<blockquote class="tr_bq">
<span class="text_exposed_show" style="background-color: white; display: inline;"><span style="color: #333333; font-family: lucida grande, tahoma, verdana, arial, sans-serif;"><span style="font-size: 13.333333015441895px; line-height: 18px;">அன்புடன், மணி மு. மணிவண்ணன்</span></span></span><span class="text_exposed_show" style="background-color: white; display: inline;"><span style="color: #333333; font-family: lucida grande, tahoma, verdana, arial, sans-serif;"><span style="font-size: 13.333333015441895px; line-height: 18px;">நூவர்க், கலி., அ.கூ.நா.</span></span></span><span class="text_exposed_show" style="background-color: white; display: inline;"><br /></span><span class="text_exposed_show" style="background-color: white; display: inline;"><span style="color: #333333; font-family: lucida grande, tahoma, verdana, arial, sans-serif;"><span style="font-size: 13.333333015441895px; line-height: 18px;"></span></span></span></blockquote>
<blockquote class="tr_bq">
<span class="text_exposed_show" style="background-color: white; display: inline;"><span style="color: #333333; font-family: lucida grande, tahoma, verdana, arial, sans-serif;"><span style="font-size: 13.333333015441895px; line-height: 18px;">பி. கு. உவெப் லாக் எப்படி உவெ(ம்)ப் லா(ங்)க் ஆகியது என்று எண்ணும் நண்பர்களுக்கு, ஆங்கிலத்தில் ஓசையற்ற எழுத்துகள் உச்சரிப்பைப் பாதிப்பது போல் தமிழிலும் செய்தால் என்ன என்று சில சமயம் விளையாடிப் பார்த்திருக்கிறேன். வல்லின பகரத்துக்கு முன்னர் மெல்லின மகர மெய்யை இட்டால் வல்லினம் மெலிகிறதல்லவா? அதே போல் ககரத்துக்கு முன்னர் ஙகரம். Web எப்படி உவெப் ஆகிற்று என்பவர்கள் உச்சரிப்பில் Veb க்கும் Webக்கும் உள்ள வேறுபாட்டைக் கவனிக்க வேண்டும். Web எனக்கு உவப்பு தான்!”</span></span></span></blockquote>
<span class="text_exposed_show" style="background-color: white; display: inline;"><span style="color: #333333; font-family: lucida grande, tahoma, verdana, arial, sans-serif;"><span style="font-size: 13.333333015441895px; line-height: 18px;">======</span></span><br /><br /><span style="color: #333333; font-family: lucida grande, tahoma, verdana, arial, sans-serif;"><span style="font-size: 13.600000381469727px; line-height: 18px;">"வலைப்பூ” என்ற கவித்துவமான சொல்லெல்லாம் கலைச்சொற்களுக்கு உதவாது, வலைப்பதிவுதான் ஏற்ற சொல், அதுதான் நிலைத்தது என்று சொன்னார் போயிங் கணேசன்.</span></span><br /><br id=".reactRoot[63].[1][2][1]{comment333717043406202_1612346}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2].0.[2]" style="background-color: #f1f2f6; font-size: 11.333333015441895px; line-height: 9.333333015441895px;" /><a href="http://nganesan.blogspot.in/2009/07/valaippathivu.html" id=".reactRoot[63].[1][2][1]{comment333717043406202_1612346}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2].0.[3]" rel="nofollow" style="background-color: #f1f2f6; color: #3b5998; cursor: pointer; font-family: 'lucida grande', tahoma, verdana, arial, sans-serif; font-size: 11.333333015441895px; line-height: 9.333333015441895px; text-decoration: initial;" target="_blank">http://nganesan.blogspot.in/2009/07/valaippathivu.html</a><br /><br /><span style="color: #333333; font-family: 'lucida grande', tahoma, verdana, arial, sans-serif; font-size: 13.600000381469727px; line-height: 18px;">கலைச்சொல்லில் எது நிலைக்கும் எது நிலைக்காது என்று சொல்லைப் படைக்கும்போதே தீர்மானிப்பது மிகக் கடினம். இண்டர்நெட்டுக்கு இணையம் என்ற சொல் இன்று பட்டிதொட்டியெல்லாம் பரவியிருப்பது தமிழ் ஆர்வலர்களின் முயற்சிக்கு வெற்றி என்றுதான் சொல்ல வேண்டும். ஆங்கிலம் கலந்து பேசும் தமிங்கிலத்தை சன் டிவி பரப்பிக் கொண்டிருந்ததை இயல்புதான் என்று சொல்லிக் கொண்டிருந்த அதே காலக் கட்டத்தில்தான் இணையத்துக்கான கலைச்சொற்களை தமிழ்.நெட்டில் படைத்துக் கொண்டிருந்தோம்.<br /><br />முதலில் இணையம் என்ற சொல்லை ஏற்கத் தயங்கிய எழுத்தாளர் சுஜாதா அவர்களே பின்னர் இணையம் என்ற சொல்லைப் பரப்புவதில் பெரும்பங்கு ஆற்றினார்.<br /><br />அதே போல், வலைப்பூ என்ற சொல் இன்று பரவியிருப்பதற்கு எழுத்தாளர் மாலன் அவர்களின் ஆதரவு ஒரு முக்கிய காரணம்.<br /><br />இப்படி ஆர்வலர்களும், முன்னணி எழுத்தாளர்களும் சிந்தனையாளர்களும் கூடிச் செயல்பட்டால் உயிர்ப்புள்ள தமிழ்ச் சொற்களை தமிழின் வேர்களில் இருந்தே கொண்டு வரலாம்.</span></span>மணி மு. மணிவண்ணன்http://www.blogger.com/profile/18309027434715577823noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5580246.post-63109219816989540522013-02-08T11:53:00.001-08:002013-02-08T11:53:25.509-08:00கடவுளும் கேட்டசாமியும்<b><u>கடவுளும் கேட்டசாமியும்</u></b><br /><br />முகநூலில் என் இளைய நண்பர் கொற்றவன், சித்தார்த்த கௌதமனைப்போல் ஒரு தேடலைத் தொடங்கியிருக்கிறார். இந்தச் சிறிய வயதில் அவருக்குத் திடீரென்று இறப்பைப் பற்றிய எண்ணம் வந்து அச்சுறுத்துகிறது. பிறந்தவர்கள் எல்லோரும் இறந்து விடுகிறார்களே, அப்படியானால் நாமும், நம் உற்றார் உறவினரும் நண்பர்களும் எப்போது வேண்டுமானால் இறந்து போகலாமே என்ற அச்சத்தில் இறப்பைப் பற்றிப் புரிந்து கொள்ள அவர் தேடத் தொடங்கியிருக்கிறார். <br /><br />அவ்வப்போது இந்தத் தேடலின் தொடர்பாக அவர் தனி மடலிலும் முகநூல் நிலைச்செய்திகளிலும் வினாக்களை எழுப்புவார். அவரது தேடல் சித்தார்த்த கௌதமனைப் போல அவரைப் போதிமரத்தின் நிழலுக்கு அழைத்துச் செல்லப் போகிறதா என்று நான் அறியேன். திடீரென்று ஒரு நாள், ராமகிருஷ்ணரை நரேந்திரரைக் கேட்டது போல் என்னிடம் நீங்கள் கடவுளை உணர்ந்ததுண்டா எனக் கேட்டு விட்டார். நான் என்ன பரமஹம்சரா என்ன இதற்கு விடையளிக்க? திருதிருவென்று விழித்தேன். அவரும் விடாக்கண்டர். நீர் கோவிலுக்குச் சென்று வழிபடுபவராயிற்றே, கடவுளை நம்புபவர்தாமே? நீங்கள் கடவுளை உணர்ந்ததுண்டா என்றார்?<br /><br />இது சிக்கலான கேள்வி.<br /><br />நான் உணர்ந்ததுதான் கடவுள் என்று என்னால் எப்படிச் சொல்ல முடியும்?<br /><br />பகுத்தறிவோடு என்னால் விளக்கமுடியாதவற்றை நான் உணர்ந்திருக்கிறேன் என்பது உண்மைதான். ஆனால், அதுதான் கடவுளா என்று எனக்கு உண்மையிலேயே தெரியாது. ஆனால், அந்த நேரத்தில் நான் கடவுளை உணர்ந்ததாகத்தான் நம்பினேன் என்பது என்னவோ உண்மைதான்.<br />
<br />
இன்று திடீரென்று இறப்பைப் பற்றியும் கடவுளைப் பற்றியும் கேள்விக்கணைகளாய்த் தொடுத்துவிட்டார். எனக்குத் தோன்றிய விடைகளைப் பதிவு செய்து பகிர்ந்து கொள்ளத் தோன்றியது. இதோ அவரது கேள்விகளுக்கு என் விடைகள்.<br />
<br />
<i><span style="color: blue;">கே: நாம் ஏன் பிறந்தோம்?</span></i><br />
வி: நாம் எல்லா உயிரினங்களையும் போலவே இனப்பெருக்கத்துக்காகப் பிறந்தோம்.<br />
<br />
<span style="color: blue;"><i>கே: நாம் ஏன் இறக்க வேண்டும்</i></span>?<br />
வி: வெப்ப இயக்கவியலின் இரண்டாம் விதிப்படி, நம்முடைய உடலில் உள்ள அணுக்கள் சிதையத் தொடங்குகின்றன. ஒரு குறிப்பிட வரம்பை மீறிய பின்னால் இந்த உடலால் பயனொன்றும் இல்லை. பழங்காலத்தில் அது ஒரிரு குழந்தைகளைப் பெற்று அவற்றை ஆளாக்கி விட்டபின் போதுமாக இருந்தது. நமக்கு 30 வயதில் அடுத்த தலைமுறை இனப்பெருக்கத்துக்கு ஆயத்தமாகிவிடும். 45 வயதில், இரண்டு தலைமுறைகள் ஆயத்தமாகியிருக்கும். அதற்குப் பின் இயற்கையைப் பொருத்தவரையில் நம்மால் பயனில்லை. எல்லா நோய்களும் 45 வயதுக்கு அப்புறம் கடுமையாகத் தாக்குகின்றன.<br />
<br />
<i><span style="color: blue;">கே: நாம் ஏன் இறக்க அஞ்சுகிறோம்?</span></i><br />
வி: எல்லா உயிரினங்களும் தம்மைக் காத்துக் கொள்ளவே விரும்புகின்றன. இந்த அடிப்படை தெரியாத உயிர்கள், டார்வினின் கோட்பாட்டின்படி, அழிந்து விடுகின்றன. அச்சம் நம்மைக் காப்பாற்றிக் கொள்ள உதவுகிறது.<br />
<br />
<i><span style="color: blue;">கே: இறப்பு எப்படி இருக்கும்</span></i>? <br />
வி: இதற்கு வள்ளுவர் விடையளித்திருக்கிறார். இறப்பு தூங்குவது போல் இருக்கும்.<br /><br />
<dd style="background-color: white; font-family: sans-serif; font-size: 16px; line-height: 24px; margin-bottom: 0.1em; margin-left: 1.6em; margin-right: 0px;">உறங்குவது போலும் சாக்காடு உறங்கி</dd><dd style="background-color: white; font-family: sans-serif; font-size: 16px; line-height: 24px; margin-bottom: 0.1em; margin-left: 1.6em; margin-right: 0px;">விழிப்பது போலும் பிறப்பு. (குறள் 339).</dd><br />
<br />
<i><span style="color: blue;">கே: இறந்த பின் எப்படி இருக்கும்? </span></i><br />
வி: ஒன்றும் இருக்காது. <br />
<br />
<span style="color: blue;"><i>கே: இறந்தபின் நாம் என்ன ஆவோம்?</i></span><br />
வி: ஆவதற்கு ஒன்றும் இல்லை. உறக்கத்துக்குப் பின் விழிப்பது நாம் இல்லை. இந்தப் பிறப்பின் கதை முடிந்து விட்டது. நம் உடலில் இருக்கும் பல்லாயிரம் கோடி உயிர்கள் வேறு எங்கோ போயிருக்கும். இந்த உடலின் அணுக்கள் சிதைந்திருக்கும். இந்த முகிழ்ப்பு நிறைவேறிவிட்டது. முந்தைய முகிழ்ப்பு வேறு யாரோ. வரும் முகிழ்ப்பும் வேறு யாரோ. அவை நம்முடன் தொடர்பில்லாதவை.<br />
<br />
<span style="color: blue;"><i>கே: கடவுள் என்று ஒன்று உண்டா?</i></span><br />
வி: இந்தப் பேரண்டம்தான் கடவுள்.<br />
<br />
<i><span style="color: blue;">கே: அப்படியானால் ஏன் அந்தக்கடவுள் நம்மை படைத்து அழிக்கவேண்டும்?</span></i><br />
வி: கம்பராமாயணம் பாயிரம் இதற்கு விடையளிக்கிறது.<br />
<br />
<blockquote class="tr_bq">
உலகம் யாவையும் தாமுள வாக்கலும்<br />நிலை பெறுத்தலும் நீக்கலும் நீங்கலா<br />அலகிலா விளையாட்டு உடையான் அவர்<br />தலைவர் அன்னவர்க்கே சரண் நாங்களே </blockquote>
<br />
<br />
அலகிலா விளையாட்டு. அவ்வளவே. தில்லைக் கூத்தர் ஏன் ஆடுகிறார்? இந்த அண்டங்களும், அணுக்குள் இருக்கும் துகள்களும் ஏன் ஆடிக் கொண்டிருக்கின்றன. அலகிலா விளையாட்டு. ஆக்கலும் அழித்தலும் இந்த விளையாட்டில் ஒரு பங்கு. அவ்வளவே.<br />
<br />
<i><span style="color: blue;">கே: கடவுள் எப்படி உருவானார்?</span></i><br />
வி: அவர் உருவாகவில்லை. என்றும் இருப்பவர்.<br />
<i><span style="color: blue;"><br /></span></i>
<i><span style="color: blue;">கே: ஒரு வேளை கடவுள் இல்லை என்றால் அறிவியலில் கூறப்படும் பெருவெடிப்பிற்கு [Big bang] முன் என்ன இருந்தது!!</span></i><br />
வி: அதுதான் கடவுள்.<br /><br />உடனே என் “அக்கினிக்குஞ்சு” நாடகத்தில் பாரதியின் புதுமைப்பெண் பாத்திரத்தில் நடித்த கௌரி ஒரு பிடி பிடித்தார்.<br /><br />”அப்படியானால் கடவுள் இருக்கிறார் என்று ஏற்றுக் கொள்கிறீர்கள்தானே! நல்லது” என்றார் அவர்.<br /><br />இதற்கு என்ன விடை?<br /><br />Well, in each and every human body, there are billions of life forms (mostly bacteria) that are almost certainly not aware of their host. It doesn't matter whether they "believe" in us or whether we respond to their "prayers." It is in our interest to keep our body healthy and that is sufficient to meet the needs of these parasitical life forms. All parts of the universe, including us, are like that. The universe may not "know" or "care" that we exist and we can never fully comprehend the universe. <br /><br />Is the universe sentient?<br />I think that Vishwaroopam is unknowable and incomprehensible. <br />I think that universe(s) are eternal. And that is my definition of God.<br /><br />Do prayers work? <br />It is too random to draw a definite conclusion, but perhaps not. <br /><br />Does meditation work? <br />Probably. <br /><br />Does it "prove" that God exists? <br />No. But I don't think that a personal God, vengeful of those that deny him, an account keeper who punishes the evil and rewards the good, exists. To imagine a God with human frailties, with anger and love, vengefulness and compassion, is comforting but very anthropomorphic. The universe seems to be indifferent to us. Why would it care to "judge" us or "punish" us or "reward" us? But our actions, mostly, have consequences.<br /><br />தீதும் நன்றும் பிறர்தர வாரா!<br /><br />What does that make me? Theist or Agnost or an Atheist? :-)<br />
மணி மு. மணிவண்ணன்http://www.blogger.com/profile/18309027434715577823noreply@blogger.com7